Mezi nebem a zemí

Hafla - recept v několika snadných krocích

2012-02-22T21:26:00.001+01:00

Tak schválně: kdo z vás ví, co je to hafla? Ať už je váš tip jakýkoliv, právě hafla mi v minulých dnech a týdnech připravila dny plné snů a bezesné noci. Nakonec se vše vydařilo a hafla byla pořádně vypečená! Proběhla minulou sobotu v indické restauraci, všichni si při ní řádně nacpali břicha a pokochali se pestrou směsicí tanečních vystoupení.

A protože je toto můj egocentrický blog, nebudu vás obtěžovat vyváženou recenzí celého večera, ale podám vám sebestředný návod, jak upéct vlastní haflu:

Nejdůležitější je samozřejmě vše řádně zorganizovat - neustále se tvařte vytíženě, pobíhejte, mávejte rukama nebo s vážným výrazem ťukejte cosi do mobilu.

Důkladný make-up - polovina úspěchu. Pokud se vás náhodní kolemjdoucí leknou, dosáhli jste správné intenzity.

Čím víc teček, tím víc Adidas! Válečné tetování vás správně naladí a dodá vám bojovný vzhled.

Pokud dostanete do ruky mikrofon, usmívejte se. Tím víc, čím méně víte, co do něj říct. (Rada zkušenější kolegyně: "Hlavně to nedrž jak panna vocas!")

Krátká paměť = dlouhé poznámky. Navíc s deskami vypadáte zodpovědně a připraveně.

Ve dvou se to lépe táhne a ve čtyřech lépe tančí! Rozdistribuujte taneční kompetence (nemusíte všechno odpracovat sami).

A když už jste v tom distribuování, pozvěte si talentovaných tanečnic hned tucet, nadřete se mnohem méně!

A to nejdůležitější - pozvěte spoustu lidí. Bez diváků haflu neupečete!

Dobrou chuť!

(foto Petr Louženský)

Pin-up zátiší

2012-02-21T12:13:00.004+01:00

Zima není právě ideální roční fází pro provozování pin-up zálib - pokud ovšem nemáte kolem sebe spřízněné duše, které o vaší malé úchylce vědí a zásobují vás drobnými či většími dárečky v pin-up stylu.

Za parádní nohatý hrneček a drsné bonbóny děkuji Hance H., pin-up zápisník na míru pro mě vytvořila Petra K. (objednejte si na petra.kvapilova@seznam.cz , vyrábí i krásné šperky). Báječnou knihu The Great American Pin Up jsem vyšmelila se Sandrou S. za taneční boty.

Pokud Vás už žádné Vánoce/jmeniny/narozeniny nečekají, nezbývá, než se obdarovat samy. Já přepadla e-bay a ulovila starý podvazkový pás (7 dolarů), v sekáči zas původní punčochy (i s parádní krabičkou) za 10Kč.

Jaro, třes se, čekám tě s nasysleným arzenálem šatů, punčoch, bot a spodniček!

O aristokratické bělobě

2012-02-10T17:32:00.000+01:00

Ne, nechci být opálená. Chci být bílá jako sýr, moučný červ a ředitel vápenky. Smiřte se s tím.

Ale teď vážně: nevěřili byste, kolik překvapení a někdy až pohoršení vzbudí fakt, že si pěstuji svou aristokratickou bělobu. Přitom minimálně polovina obyvatel zeměkoule si stále přeje být bledá a matlá na sebe všemožné zesvětlující přípravky, o historii bledosti (přinejmenším u žen) nemluvě. Už jsem na sebe na stránkách tohoto blogu naprášila svou lásku k orientálnímu tanci, musím tedy teď zmínit další, specificky taneční paradox: egyptské (ale i indické a jiné) orientální tanečnice se všemožně snaží zblednout, aby dostály místnímu ideálu krásy, jejich evropské kolegyně se oproti tomu snaží opálit cestami přirozenými i nepřirozenými, aby se přiblížily pravé orientální snědosti. Blázinec na kolečkách!

Svou původní blonďatou inteligenci sice maskuji pod tmavým přelivem, bledá pleť mi ale díkybohu zůstala, naopak ještě víc vynikla. Jaká byla má radost, když jsem objevila stránky orientální kosmetiky http://www.luview.com/ (vřele doporučuji jejich BB cream), mé Korejky mi v barvě pleti rozumějí. Pokud nepatříte k vybledlé minoritě, v e-shopu mají i tmavší odstíny.

Zábavná historka na závěr: jednu mou spřízněnou duši, pobývající v Malajsii, přijela navštívit její kamarádka z Čech. Nadšeně si užívala slunce a moře a opálená do bronzova se před odjezdem zašla podívat do místního obchodního centra. Při procházení obchodů narazila na reklamní stánek s bělicí kosmetikou - přešla by ho bez povšimnutí, kdyby si jí ale nevšimly aktivní prodavačky. Vrhly se na ni jako vosy na med, začaly ji natírat bělidly a zhrozeně vykřikovaly: "Slečno, co se Vám to proboha stalo! Vždyť vy jste se OPÁLILA!!!"

Tak!

(foto Petra Zušťáková, http://www.petrazustak.cz)

Báseň proti trudomyslnosti

2012-02-06T01:05:00.001+01:00

Krutý mráz mě nyní nutí

k bolestnému vzpomenutí

na čas, kdy můj teploměr

dával rtuti správný směr.

Ach, kam se jen poděly

takovéto modely:

Svetr ze slev Orsaye

(avšak příliš nehřeje),

šaty ze stejného místa

(přitažlivost byla jistá),

kabát je až z Anglie

(e-bay mě snad zabije!),

mašle proti kašli

(v sekáči ji našli),

kabelka zas od Kočiček,

pak do lýtek poloviček

boty z fondu Frontu

(soustrast mému kontu).

Kéž by opět teplo bylo,

zimu by snad nezabilo

projevit kus vstřícnosti,

mráz je věru ku zlosti!

Foto dodal Jirka (e)S., jeho umu všechna čest! (Jiří Semecký http://semi.fotopatracka.cz )

Kočičky

2012-01-30T16:41:00.000+01:00

Nebudu tento příspěvek uvádět žádným rozsáhlým popisem počasí, všichni víte, jak venku je. A že v tuhých mrazech přestává jít o módu, a začíná jít o přežití, se snad také shodneme. Jaké tajné zbraně proti umrznutí máte ve skříni vy? Moje hlavní zbraň hromadného zahřátí se nazývá "kočičky". Ač to nezní moc pravděpodobně, jedná se o přezdívku mého nejteplejšího kabátu. Tak se pěkně usaďte a poslouchejte, jak milý kabát ke své přezdívce přišel:

Stála jsem si tak onehdy na zastávce ponořena v hluboké zadumání a stejně hluboce zachumlána ve svém nejteplejším kabátu. Je to popravdě řečeno kříženec mezi bundou a kabátem (má zip, což mu sice ubírá na eleganci, ale ta jde v mínus deseti stranou), zvláštním znamením je huňatá kapuce (tak huňatá, že ji na hlavu nasazuji jen v nejkritičtějších momentech) a hlavně: dvě chlupaté bambule visící z kapuce. Ale zpět na zastávku: najednou cítím, že kdosi vstoupil do mé osobní zóny. Nelibě vzhlédnu a hned zase shlédnu - těsně přede mnou stojí maličká stařenka, taková ta droboučká pohádková babička a cosi brebentí. Zjišťuji, že vlastně vůbec nemluví se mnou, ale jen sama pro sebe: "Jééé, kočičky!" a prstem šťouchá do mých bambulí, až vesele poletují. Dodnes nevím, jak by měla vypadat příhodná reakce. Já jen stála a bez hnutí na ni vypleštěně koukala. Vysvobodil mě až autobus, který příhodně přijel a babičku vcucnul. Od té doby ve velkých mrazech nosívám zásadně "kočičky".

Expudice Marc O'Pola

2012-01-25T15:38:00.001+01:00

Sněží, sněží, jen se práší,
Channah do nebes vynáší
svetr z pravé ovčí kštice,
vivat zimní expudice!

Kvízová otázka za pět bodů: co vás nejlépe připraví na přechod z teplé duchny do zasněžené reality? Samozřejmě: teplý vlněný svetr! V běžných obchodech aby vlnu člověk lupou hledal a špendlíčkem vyškraboval - svetr z akrylu může vypadat pěkně a na jaře s ním naděláte spoustu parády, v zimě je vám ale vcelku k ničemu. Svetry s 5% vlny mi zas připomínají starý židovský vtip o pravé slavičí paštice - poctivě půl na půl, půl prasete a půl slavíka; v tomto případě půl bavlníkové plantáže (v horším případě továrny na umělá vlákna) a půl ovce. Nezbývá než zakroužit kolem sekáčů. Tento nový svetr Marc O'Polo s 56% bavlny a 44% vlny jsem ulovila spolu s jednobarevným oranžovým rolákem Marc Aurel (50% bavlny a 50% vlny) ve svém oblíbeném second handu - za první jsem dala stovku, za druhý 50 korun. A je zazimováno!

Koláž mezi nebem a zemí

2012-01-20T13:48:00.000+01:00

Už je to tak - zatímco celou dosavadní zimu-nezimu jsem byla z celého širokého okolí jediná neinfekční, zatímco kolem mě padaly mé kamarádky do postelí po tuctech a Vánoce omarodilo snad 70% české populace, nyní nastal čas spravedlivého zúčtování. A já kašlu, prskám, nadávám a je mi to pramálo platné. Plánované focení polárního svetru a vlněné sukně je odloženo na neurčito a já můžu tak maximálně procházet staré blogové příspěvky a nostalgicky vzpomínat nad hrnkem zázvorového čaje. Koneckonců - proč ne. Alespoň mám čas vybrat "the best of" loňského roku a splácat vše do jedné koláže. Na zdraví!

Augiášův šatník

2012-01-17T15:00:00.001+01:00

Nepotrpím si příliš na novoroční předsevzetí - pokud chci s něčím začít/skončit, udělám to hned a pokud jde o muka selhání z porušeného předsevzetí, radši si takové nesplnitelné cíle vůbec nevytyčuji. Znám své pappenheimské velmi dobře. Letos jsem ale přeci jen učinila malý ústupek a řekla si, že už konečně musím něco udělat se svým šatníkem, před kterým by ustoupil s děsem v očích i Herakles s vidlemi. Nuže, první kolo je za mnou - do popelnice jsem odnesla jeden naditý pytel (připadala jsem si v tu chvíli jako jakási pofidérní verze Santa Clause) a druhý (ten pěknější samozřejmě) jsem nafotila a přidala za pár drobných do svého bazaru:

http://nebezem.rajce.idnes.cz/bazar_mezi_nebem_a_zemi

Co myslíte, jak dlouho nově získané místo vydrží? V novém roce už jsem stihla koupit troje šaty (výprodej Dorotky a Orsay), dva svetry (oba 50% vlna, sekáč), jednu sukni (Orsay, sekáč) a pravou angoráckou čepici (Monsoon, sekáč). Upřímně by mě zajímalo, jestli onen Augiáš po vyklizení svých pověstných chlévů hned druhý den zavolal svému dobytkovému dealerovi...

The Godmother

2012-01-08T18:23:00.004+01:00

Celé svátky a první týden nového roku jsem strávila zalehnutá na matracích - přesněji řečeno na matraci - a užívala si nejlepšího vánočního dárku, duchny enormních rozměrů nacpané prachovým husím peřím. Po období letargie je však nutné pustit se znovu chutě do práce, překážek se nebát a na množství nehledět. Víkend je ale stále časem odpočinku a já tuto neděli dostala nabídku na výlet, který nebylo možno odmítnout. Kdo první pozná mafiánské město na fotografiích, získává čestný titul mého consigliere. Počasí přálo mapování terénu městských uliček, jen medvědi v příkopu (nápověda) zřejmě spali spánkem spravedlivých zimních zvířat, nebo už je chytli četníci a medvědi kdesi bručí. Po prohlídce městských krás jsem si dala v hospůdce u řeky rybu v novinách a plna dojmů se odebrala zpět ke své famiglii.

Kabát Pimkie - sekáč, 490Kč; klobouk - výprodej, 69Kč; boty - dárek z Barcelony; kalhoty - sekáč, 180Kč; šála - trh v Dubaji (krvavě usmlouváno asi na stovku); kytička - HM; svetr - sekáč, 145Kč; košile Amisu - výprodej, 150Kč; kožené rukavice - sekáč, 120Kč; kamej - e-bay, 2,5 libry; kabelka - e-bay, 1 libra ; foto: Ponioso.

Novoroční přání zvěrokruhu

2011-12-31T01:14:00.000+01:00

Během svátků jsem po mnoha letech navštívila zoologickou zahradu. Trochu jsme se bála, že zvířátka budou zimovat, popřípadě zalezou do rohu klece či výběhu a budou v pracovní neschopnosti. Naštěstí se mé obavy nevyplnily a zvířátka byla povětšinou venku, sice občas trochu načepýřená a s neochotným výrazem, ale byla. Po delší době jsem také vzala do ruky foťák a z výsledku svého cvakání jsem pro vás sestavila následující přání do nového roku:

Do nového roku hleďte s optimismem a jiskrou v oku!

Dopřejte si často dobré jídlo!

Nemalujte čerta na zeď!

Pamatujte, že ve dvou se to lépe táhne!

Buďte tvrdohlaví a jen tak se nevzdávejte!

Nebojte se barev!

(...ani kdyby všichni ostatní byli šediví...)

Ale samozřejmě nezapomínejte na vnitřní krásu!!! ;))

ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!

Indické karaoke

2011-12-30T13:37:00.002+01:00

Jak vypadá recept na večer snů? Zapomeňte na Bahamy, jachty a šarmantní milionáře - vezměte 5 vzácných přítelkyň, posaďte je do indické restaurace, řádně nakrmte a nechte je probrat všechny důležitosti od počátku vesmíru až po Apokalypsu (která mimochodem nastane, až lidstvo zapomene recept na Chicken Kadai). Následně je přesuňte do karaoke baru a pusťte jim "Hey Jude". Neskonalý úspěch zaručen.

A recept na dokonalý "outfit"? Do restaurace se oblečte cudně, šaty odhaleného vršku pečlivě zakryjte svetříkem s perleťovými knoflíčky a navrch připněte velkou brož, aby iluze ctnosti byla dokonalá. Před přesunem do baru si diskrétně odskočte a vyměňte světřík za rukávky a celý model doplňte červenou šněrovačkou. Neskonalý úspěch zaručen.

Indický model: šaty Melrose - sekáč, 220Kč; boty Gata - sekáč, 249Kč; svetřík Next - sekáč, 60Kč; brož - e-bay, 85Kč

Karaoke model: rukávky - Dubaj, 150Kč; šněrovačka - sekáč, 60Kč; kabelka - Dorothy Perkins, 232Kč

Boj o přežití

2011-12-22T13:43:00.000+01:00

Život je boj a vydobýt si svůj denní chléb stojí nějaké to úsilí - proto mám také pro jistotu zaměstnání hned několik. Když mě čeká perný den, vystrojím se ráno po vojensku. Protože ale mezi zbraněmi prý mlčí múzy, což nemohu riskovat, skončila jsem s vyzbrojováním jen u oblečení a v jádru zůstala čirý pacifista. (Pozorní čtenáři jistě poznali městskou verzi volnočasového modelu pro veverky.)

Kabát - sekáč, 290Kč, šála - sekáč, 60Kč; manchestráky - sekáč, 80Kč; kožené boty Timberland - sekáč, 430Kč; baret - sekáč, 30Kč; kabelka - sekáč, 290Kč; kožené rukavice - po babičce, 0Kč.

Móda pro veverky

2011-12-18T14:28:00.002+01:00

Módní situace ve městech se zlepšuje - šeď semtam prozáří barva, mezi světlemodrými džínami se mihnou odlišné kalhoty či dokonce sukně. Jaká je ale módní situace v našich lesích a polích? Nesetkáme se s donebevolající diskriminací? Chudáci zvířata nosí celoročně ten samý outfit, občas se zmůžou na přelínání z letní kožky na zimní. Ptáte se, čím to je? Nedostatkem módních vzorů a trestuhodným zanedbáváním vkusu naší zvěře. Proto jsem se na dnešní procházku vymódila pro zajíce a veverky, pevně věřím, že to naši lesní obyvatelé ocenili!

Kabát - sekáč, 290Kč (původní černé knoflíky jsem vyměnila za zlaté), svetr - sekáč, 160Kč; manchestráky - sekáč, 80Kč; kožené kozačky (jsou tmavě hnědé, i když to na fotkách není moc vidět) - Nyx, 200Kč; čepice - sekáč, 30Kč; rukavice - sekáč, 45Kč. Foto Ponioso

Dámička v růžové

2011-12-15T13:46:00.006+01:00

Milí rodiče, přátelé a příbuzní, představuji vám svou novou lásku: pudrově růžový kabátek Orsay. Jak už pozorní čtenáři vědí, za tento zázrak vděčím svému oblíbenému lokálu U dvou kočiček. Je krásný, teplý a dá se prát! (u světlého kabátu celkem podstatná vlastnost). Abych zůstala stylová, vzala jsem si pod něj šedé lněné šaty stejné (Orsay) značky. Tyto šaty jsou naprosto celoroční - dají se nosit v chladném létě, teplé zimě a samozřejmě na podzim a na jaře. Teplejší počasí mi dovolilo i lodičky a spíš na okrasu než pro funkčnost jsem vytáhla plstěný klobouček. Když už dámička, tak se vším všudy!

Aktualizace: dnes večer jsem byla legitimována příslušníkem orgánem s odůvodněním, že mohu odpovídat popisu hledané osoby - kolik kriminálníků v růžovém kabátu a retro klobouku běhá po Budějkách?

Kabát Orsay - sekáč, 490Kč; šaty Orsay - sekáč, 290Kč; boty Zola - sekáč, 249Kč; kabelka - sekáč, 200Kč; klobouk - jakýsi výprodej, 70Kč; šátek - sekáč, 26Kč; kytka - Kappahl, 120Kč; foto: Hanka H.

A ještě zapomenutá, dosud nezveřejněná letní verze Orsay šatů:
(a bloguju jako hrom, ať je fotek milión ;))

Novinky v bazaru a otázkovník

2011-12-14T13:37:00.001+01:00

I vy Dvě kočičky! Včera jsem šla na pravidelnou kontrolu a odcházela s pudrově růžovým retro kabátem a žloutkově žlutou kabelkou... Ale kam to má nebohá Channah všechno dávat, a co je ještě důležitější, kde na to má brát? Podnikla jsem proto menší čistku v šatníku a přidala pár věcí (byť s některými bylo loučení těžké) do bazárku:

http://nebezem.rajce.idnes.cz/bazar_mezi_nebem_a_zemi

Ale z jiného soudku: máte na mě či blog nějaký dotaz? Dostávám do komentářů a mailu spoustu otázek, rozhodla jsem se tedy napsat jeden souhrnný "odpovědní" příspěvek. Tak do toho, můžete se ptát na cokoliv, stejně odpovím jen na to, na co chci :)

Dobré hlášky zlaté vážky

2011-12-12T11:30:00.001+01:00

Byl to v každém případě pamětihodný večer - setkání bývalých i současných studentů a kantorů k výročí 40 let od založení gymnázia Jírovcova, které jsem měla to potěšení navštěvovat. Od sedmi hodin večer do dvou hodin následujícího dne jsem získala mnoho zajímavých poznatků: jak souvisí zánik říše římské s Evropskou unií, kolik stojí tepláky profesora Šauera, co je to Grooveshark (mimochodem doporučuji, jde o "chytré" internetové rádio, které Vám namíchá koktejl hudby dle vašeho vkusu) a že zatímco u bývalých spolužáků je náročné vstřebat všechny novinky, bývalí kantoři zůstali stále stejní. Obdržela jsem jeden kompliment na blog od neznámého gentlemana a originální reakci na svůj přívěšek. Předcházelo jí malé přeslechnutí - slečna poznamenala, že mám "dobrou vážku" a její partner chtěl ode mě hned tu "dobrou hlášku" slyšet.

Protože je ale toto internetové území věnováno módě, asi víc než gymnaziální drby vás zajímají šaty. Nuže, tady je máte: koktejlky Dorothy Perkins (25 liber), kožené taneční boty e-bay (38 dolarů), kabelka sekáč (45Kč), vážka a náušnice Takko (90 a 65Kč).

Ještě video k účesu - je nesmírně jednoduchý a k antickému střihu šatů mi přišel vhod:

Radostné kabelkové ublognutí

2011-12-08T12:52:00.002+01:00

Včera jsem byla po dlouhé době U Dvou kočiček a od včerejška se také stávám jejich štamgastem. Ač to tak na první poslech zní, není to hospoda, ale bazar s komisním prodejem - stručně sekáč. Ze začátku mi do oka nic nepadlo, na druhý pohled jsem ale nahoře na polici zahlédla zajímavé kabelkové zapínání. Vytáhla jsem kabelku na světlo boží a zajásala - kožená, tmavě hnědá, s krásným kovovým hákem. Příjemná překvapení však nebrala konce - za vytaženou kabelkou se nesměle krčila další, ještě větší krasavice. Opět kožená, tentokrát vyvedená v černé kůži se zlatým zapínáním, fungl nová a s neobvyklým tvarem. Úplně ji vidím na léto k některým svým pin-up šatičkám. A teď to nejlepší: jedna za 200, druhá za 120Kč! Mám zkrátka takovou radost, až jsem se z toho...ublogla.

Vítězná núbie a začarovaný náramek

2011-12-02T22:50:00.000+01:00

Většina z vás, kdo mě blíž neznáte, asi matně tuší, že se nezabývám jen šmejděním po sekáčích, sepisováním mouder a pózováním před objektivem. Protože se o svých jiných aktivitách moc nezmiňuji (s výjimkou show), možná tápete, co se děje v tom mezidobí, než na blogu vykvete nový příspěvek. Rozhodla jsem se tedy váš duševní život obohatit reportáží z jednoho listopadového víkendu:

To se takhle pár tanečnic vydalo do Duisburgu na mezinárodní taneční soutěž Bellydancer of the World a kromě desetihodinové cesty tam a desetihodinové cesty zpátky moc netušily, co je v daleké cizině vlastně potká. A že se děly věci! Porotu zmátl náš veselý núbijský tanec natolik, že nám svěřila do opatrování pohár za první místo. (Na tomto místě je nutné poděkovat Wardě, mému núbijskému dvojčeti, neb spolu jsme v kategorii folklor duo zvítězily). Z módního pohledu vás jistě zaujme sáčkový kostým (od slova" sáček", nikoli "sáčko") v trendy color blocking oranžovo-tyrkysové kombinaci.

(foto André Elbing)

Nyní ale už k mysteriózní historce o kouzelném náramku: součást ceny za první místo byla i poukázka na nákup zboží v obchodě s orientálním zbožím. Koupila jsem si taneční kalhoty a dumala, jak umořit zbylá eura. Padl mi do oka náramek s draky, vzala jsem ho ale spíš "do počtu" bez valného úmyslu ho skutečně nosit. Přivezla jsem si milý náramek domů a hned příští víkend ho vzala na pražský festival se záměrem věnovat ho do tomboly na charitativním tanečním večeru. To jsem taky (spolu s pár dalšími drobnostmi) udělala a bezelstně si koupila dva tombolové lístky. No jasně - co jsem vyhrála zpátky?!? Drakům se asi u mě zalíbilo a nechtěli pryč. Koukala jsem na ně lehce podmračeně a oni mi podmračený pohled oplatili. Tak to tedy ne, holenkové, však já se vás zbavím! Hned následující večer jsem je strčila na prodej do stánku na místním bazaru - vzápětí přišla spřízněná tanečnice Martina: "Jé, Miao náramek, kde se tady vzal?" A hned mi vysvětlovala, že je to jakýsi šperk z jedné oblasti v Číně, poměrně vzácný a že ho V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ nemám prodávat. Poslušně jsem si tedy (už potřetí!) náramek vzala k sobě a přemýšlela, co se to tady k sakru děje. Co myslíte, že se nakonec stane?

1) z náramku vystoupí duch dvou draků a splní mi dvě přání

2) z náramku do mě vstoupí dračí síla a bude ze mě superžena

3) nestane se nic, ale náramek se ke mně bude jak bumerang vracet, kdykoliv se ho pokusím zbavit

...pst, pozor, tohle je on ↓

Hladce obrace

2011-11-28T01:53:00.001+01:00

Za svůj život jsem upletla asi tři věci - jednu šálu pro plyšové zvířátko, druhou šálu pro plyšové zvířátko a... lidskou šálu! Přes tuto nezručnost dokážu ocenit výhody pleteniny, zvlášť když začne přituhovat a každá spletená vlna přijde vhod. Když se tedy ve slevách Dorotky objevily tyto šaty, váhala jsem jen coby kurz libry přepočítal. Mimochodem: ta červená žabí brož je můj osobní maskot. Typická reakce okolí vypadá následovně: "Jé, brouk! Tedaaa... Žába?!?"

šaty Dorothy Perkins - výprodej, 25 liber; kabát Pimkie - sekáč, 490Kč; pásek Orsay - 150Kč; punčocháče C&A - výprodej, 25Kč; boty - Nyx, za poštovné; brož, jakýsi krámek v ČB - 100Kč

foto: Jiří Semecký http://semi.fotopatracka.cz

Channah vs. Zima - 1:0

2011-11-18T22:07:00.001+01:00

Už je to tak, rozhodla jsem se letos vyzvat zimu na souboj!

Zima zahajuje zápas přízemními mrazíky, inverzí a studeným větrem, je však odražena pěti vrstvami, za povšimnutí stojí zejména dvě svrchní: vlněný polární svetr a modrý trenčkot (ač na to nevypadá, je vypodšívkován). Zima se po počátečním neúspěchu rozhoduje nasadit doslova podpásový úder směřovaný na sukni, kde tuší slabinu. Je ale přemožena vlněnou látkou a podšívkou.

První poločas tak vyhrává Channah, zima je však po přestávce opět na koni (naštěstí ne na bílém) a útočí na modelčiny periferie. Channah zjevně podcenila domácí přípravu, zapomněla na rukavice! Odpovídá však na útok zimy nevídaným protitahem: půjčuje si jorkšíra slečny fotografky a zahřívá se o jeho kožich jako o štuclík. Channah tak první zápas vyhrává 1:0, uvidíme, jak si povede v celé nadcházející sezóně.

foto Lenka Adamová - http://adamova.deviantart.com/

Trenčkot Laura Ashley - ebay, 1 libra; svetr TCM - sekáč, 160Kč; sukně InWear - sekáč, 60Kč; kabelka - sekáč, 165Kč; boty Biviel - sekáč, 399Kč

Special Girlfriends

2011-11-14T10:06:00.000+01:00

Možná vám přišlo divné, proč na poslední fotce ze zjevně orientální show v tomto příspěvku tančí dvě pin-upky v retro kostýmech. No co už, má láska k pin-up a retru zas jednou vyplula na povrch - a diváci se alespoň po hodině a půl orientu probrali a mnuli si oči, zda sní, či bdí :) Tuto píseň původně zpívala Marlene Dietrich s Margo Lion, naše verze je novější pojetí od Ute Lemper. Text je (jak už asi tušíte) o dvou výjimečných přítelkyních, které spolu chodí nakupovat, řeší zásadní životní problémy a nakonec zjistí, že je jim bez mužů líp ;) Tanec je opravdu spíš vtípek, nehledejte v něm nějakou extra dobovou autenticitu.

Ukázka z hlubokomysleného textu:

"Ten tvůj mužíček je docela bezohledný!'
"Opravdu?'
"Docela jistě!'
"Ale proč?'
"No, já si to prostě myslím.'
"Ale jak to?'
"Chová se tak nějak...'
"Tak s tím zásadně nesouhlasím!'
"No co už...'
"Ach...'
"Dej mi pusu a půjdeme se namalovat!'
*polibek* "Tak dobře, drahá, pojďme se namalovat!'

(tanec a choreografie: Channah a Kačka, video: Petr Baštář)

(skoro)džínová Channah

2011-11-11T16:49:00.002+01:00

Již několikrát zde proběhl dotaz, zda vlastím džíny a následně i přání, abych se v nich vyfotila. Džíny vlastním, dokonce dvoje - v zásadě proti tomuto kusu oblečení nic nemám, jen je prostě nenosím celodenně a celoročně. Krásným příkladem toho, jak a hlavně kam se dají džíny vynést, je Jessica Quirk - s kostkovanou košilí, když jde jezdit ve Wyomingu na koních... :)

Vážně jsem to zkusila - vytáhla jsem ze skříně džíny (tmavě modré, úzké, na dně) a oblékla si je ke svému oblíbenému pruhovanému svetru. A cítila jsem se divně. Tak jsem milé džíny uvrhla opět v nemilost a natáhla na sebe podobnou variantu, kterou ale narozdíl od džín opravdu občas nosím - tmavě modré manchestrové kalhoty. Tak tady mě máte v mé nejležérnější podobě: takhle lítám po městě, když jsem nastydlá / nesu balíky na poštu / zaspím a mám na oblečení 5-10 minut / posednou mě chmury / prostě se mi nechce. To abyste si nemysleli, že jsem jakési nadoblačné stvoření, které bez sukně a lokýnek na hlavě nejde ani vynést odpadky ;)

Kalhoty N. E - sekáč, 160Kč; svetr Atmosphere - sekáč, 160Kč; kožené boty na klínku - e-bay, 5 liber; taška Dorothy Perkins - výprodej, 17 liber; šátek - vietnamský obchod, 120Kč. Foto Allia.

Radostný důvod hanebného odmlčení

2011-11-09T09:18:00.002+01:00

Milí moji - ano, zanedbávala jsem vás, potažmo tento blog. Toto (ne)blahé období ale končí a veřte, že mělo svůj dobrý důvod. Tady ho máte: nosila jsem ho půl roku, největší porodní bolesti trvaly skoro čtrnáct dní a pak bylo po dvou hodinách hotovo. Novorozeně sklidilo pořádný potlesk a teď už rozesílám všem přátelům a příbuzným fotky z (porodního) sálu. Nemůžu vás samozřejmě ochudit - pro vás je tu ale ještě jedna dobrá novina: narozenou show jsem odložila do Baby- ... tedy do DVD-boxu a teď už se budu věnovat všem činnostem, na které nebyl v poslední době čas, tedy i tomuto milovanému blogu.

Kochejte se (a hledejte Channah):

foto Jiří Tvaroh - http://www.jiritvaroh.cz/cs/

Nad dopisy čtenářů...

2011-11-02T11:27:00.002+01:00

Včera mi od mé drahé přítelkyně přišel tento printscreen Módního pekla:

Tenhle komentář mi unikl, Módní peklo čtu pravidelně, ale propírání svého blogu a své osoby jsem zaznamenala jen u srpnového článku Pouliční směs (proto, že jsem z něj měla hodně přístupů na blog). Už v prvním příspěvku svého blogu jsme se těšila na to, jak se dozvím vše o svých duševních a tělesných diagnózách, a zde se mi dostala obého hojně. Tato diskuse přivedla na můj blog spoustu zvědavých čtenářů, kteří se museli na vlastní oči podívat na "ušmudlanou křečovitou anorektičku" - a některým se zde tak zalíbilo, že rozšířili řady stálých čtenářů :)

Vůbec - negativní reakce jsou často mnohem barvitější a zajímavější než ty kladné (i když ty druhé mě samozřejmě těší, nenechte se odradit). Pro vaše potěšení kopíruji rozhovor, který jsem vedla s jednou čtenářkou o svém článku "Nechte na hlavě!" : (celá konverzace začala poznámkou, že ji klobouk děsí a připomíná jí "strašlivého bobra")

čtenářka: nakombinovat to s černou... bude to sice trochu levný a trochu možná děvkovský, ale sexy :)
já: to oblečení nemělo být sexy, ne vždy chodím po městě s cílem někoho sbalit.
čtenářka: a s jakým cílem chodíš po městě?
já: opravdu tě nenapadá jiný cíl? Nevím jak ty, já třeba i na oběd, pracovně, po obchodech, se psem, jen tak na procházku, na kafe s kámoškou... et cetera et cetera.
čtenářka: Ne? Vážně? To by jeden nevěřil, co všechno se dá venku dělat...
já: to jsem ráda, že jsem ti to osvětlila :)

No dobře, v zájmu vyváženosti musím přiznat, že mi chodí i pochvalné maily a reakce. Nejvíc samozřejmě potěší ty, ve kterých se dočtu, že jsem dotyčnou k něčemu inspirovala, že si třeba koupila šaty nebo podnikla úspěšný sekáčový lov. Na Facebooku mi například přistál na zeď tento komentář: "Hani, děkuji, že jsi mi ukázala svět nádherných šatiček, o víkendu jsem si koupila v podobném stylu dvoje... áááách :) děkuji :)" a následovala tato fotka:

To je přeci nádhera, být inspirací k něčemu tak krásnému - Lence moc děkuji, uznejte, že jí to nepříčetně sluší!

Závěrem: pište, komentujte, přispívejte! A také: neberte to tak vážně - zvlášť v těch případech, kdy se vám při čtení mého blogu zrychlí tep a omdlíváte hrůzou. Přeci váš majestát nemůže rozhodit to, co si jedna Channah ráno oblékla ;)

Z nouze ctnost

2011-10-26T13:41:00.005+02:00

Já vím, že na nový článek už nějakou tu chvíli čekáte - ale vězte, že za to čekání nemůžu já, ale kombinace chřipky a dvou tanečních show (slíbený článek o tanci je zatím v mé hlavě ve stádiu pozorování). Na focení nebyl čas ani pomyšlení, navíc když člověk víc než týden kýchá a kašle, nemá právě chuť vymýšlet nějaké módní kreace. Dnes jsem ale šla s kamarádkou na oběd do Indické restaurace a zachtělo se mi nejít jako šupák (i když ani mé šupácké kreace neobsahují džíny a bundu, přesto mi týden kombinace svetr + kalhoty začal lézt na nervy).

Venku bylo sice pod mrakem, ale deset stupňů nad nulou, což je na konec října přijatelné počasí. Vlítla jsem tedy do svých nových, relativně teplých šatů od Dorothy Perkins (výprodej, 7 liber), přes ně hodila kabát (Pimkie, sekáč, 490Kč), silné punčocháče (nevím odkud, nevím za kolik), boty Effeni (sekáč, 199Kč), hřejivou šálu (Dorothy Perkins, 130Kč) a čepici (výprodej, 70Kč). Než jsem vylezla ven, začalo pršet, proto jsem se promptně přezula do vyšších šněrovacích bot (obchod v Barceloně, dárek - ty už jsem nestihla vyfotit) a běžela do Indické (chicken palak + zázvorový čaj, 100Kč).

Fotky jsem pořídila s bleskem a samospouští, omluvte jejich kvalitu, porucha není na vašem monitoru (od příště se zas můžete těšit na fotky kvalitnějšího kalibru).

Postřižiny

2011-10-18T17:05:00.002+02:00

Mí milí Facebokoví příznivci již vědí, jaké drama se odehrálo desátého října po poledni: obdržela jsem obálku, kterou jsem nadšeně a zbrkle (byť u kraje) rozstřihla - a tím vyrobila průstřih do nové sukně, která byla v obálce vložená volně bez sáčku. Jistě chápete nesmírnost tohoto komorního dramatu a mé rozjitřené city - a pochopitelně napjatě čekáte, jak tato krvavá historka dopadla.

Neumřela! Uzdravila se! A tady ji máte:

(sukně Morgan - ebay, 140Kč i s poštovným; spodní triko káhirský trh; svetr Philip Russel - výprodej, 150Kč; boty Clarks - sekáč, 290Kč; kabelka Debenhams - sekáč, 120Kč)

foto Lenka Adamová - http://adamova.deviantart.com/

Červený balónek

2011-10-13T19:08:00.002+02:00

Zavřete oči a v duchu si vybavte asociace, které ve vás vyvolává slovo "balónek". Oslava, narozeniny, přátelé? A co když vyzdobíte byt balónky, těšíte se na oslavu, a nikdo nepřijde? Anebo když nesete krásný červený balónek jako dárek k narozeninám, šlápnete do králičí nory a ozve se "PRÁSK!?!" (čtenáři medvídka Pú přeběhne přes rty znalecký úsměv).

Jsou zkrátka chvíle, kdy radostně otevřete dveře v očekávání slunečného dne a namísto hřejivých paprsků dostanete do obličeje studenou spršku. A jako připomínka minulých nadějí se nad vaší hlavou vznáší červený balónek...

Fotografie Alena Švambergová (série Falling Awake) - http://alenasvambergova.deviantart.com/

Šaty J.P.Gaultier, boty Salvador Sapena, náhrdelník z říčních perel.

Lochnesska v kostce

2011-10-05T00:52:00.003+02:00

Začalo to nevinně... ve svém oblíbeném sekáči jsem spatřila mezi kabelkami kostkovaný tvíd v nezvyklé barevné kombinaci. Skočila jsem po něm a vylovila krásnou kabelku skotské značky Ness - zcela novou, ještě s papírovou visačkou. U kasy jsem zaplatila horentních 45 korun a odnesla si svůj skotský poklad domů. Tam jsem nelenila a vygůglila stránky http://www.nessbypost.com/ Tak, a pokud jste teď klikli, jste dozajista nakaženi nessí infekcí. Ta se projevuje tak, že pacient horečnatě volá po všech těch kabátech, sakách, botách, kabelkách a čepicích; může naskočit i kostičkovaná vyrážka. Jediným lékem je objednat si všechny ty poklady, sice pak umřete hlady, ale do rakve půjdete stylově oděni.

Nadchly mě i nessí kombinace barev a vzorů (jedna kostička, druhá kostička a do toho nejlépe proužek a kohoutí stopa) a pokusila jsem se o vlastní kombinaci. Uznávám, jsem začátečník a zkombinovala jsem (zatím) jen dvě kostky. Ale až se osmělím, třeba přidám i dva tři puntíky!

Tvídová čepice - sekáč, 20Kč; halenka Dorothy Perkins - výprodej, 150Kč; svetr Atmosphere - sekáč, 160Kč; tvídová sukně - sekáč, už nevím kolik; boty Marks and Spencer - sekáč, 160Kč; kabelka Ness - sekáč, 45Kč. Foto Moňyčka.

Druhá úroda v bazárku

2011-10-04T12:33:00.001+02:00

Děláte mi radost - bazárek jste vzali útokem a řádně vyrabovali jeho police. Proto jsem nelenila a vytáhla z hlubin své šatny další nadílku. Co byste řekli na jednou nošené oxfordky (jsou mi moc široké, kčertu!), nenošenou modrobílou aktovku nebo společenské šaty? Pusťte se do výběru zde:

http://nebezem.rajce.idnes.cz/bazar_mezi_nebem_a_zemi

Óda na melancholii

2011-10-01T20:13:00.002+02:00

Jak už zjistil můj oblíbený Johnnie Keats, ve chvíli, kdy z nebe padne melancholie a vy nestihnete uhnout, je lepší se jí poddat. U každého ono poddávání vypadá různě - já si jednoduše najdu nějakou noru, kam zalezu a krásně teskním. Rochnění ve stavu melancholie je možné podpořit četbou či psaním rozervané poezie, poslechem violoncella nebo božského Leonarda, prohlížením starých fotek... a oděním se do modré. Modrá je nejen barvou královskou, ale i barvou bluesu, spleenu a podobných duševních (či hudebních) stavů.

Trojitá dávka melancholie v mém podání:

1) Adam Hurst

2) chvilka poezie

Sama v sobě

obemknutá

touhy bloudí

v kdysidávno

neptej se mě

neodpovím

co je vně je

nepozváno

3) model v odstínech modré (šaty jsou opravdu tmavě modré, srovnejte se psem)

(šaty Zara - sekáč, 180Kč; boty Seychelles - sekáč, 190Kč; svetřík Xanaka - sekáč, 140Kč; náhrdelník - Takko, 90Kč)

Mystická odhalení raného podzimu

2011-09-23T19:36:00.000+02:00

To jsou věci - včera jsem usla v létě a probudila se na podzim. Vůbec je tenhle týden plný dramatických zvratů a mystických odhalení. Tak například jsem objevila, že charita je mnohem výhodnější než jakékoliv dluhopisy pana Kalouska a že dobrý skutek je vesmírem odměněn šaty od Dorothy Perkins. Nevěříte?

Počítejte se mnou: v jednom dni jsem investovala 40 korun do pana bezdomovce a 50 korun na budějický útulek. Po několika krocích jsem na chodníku našla dvoustovku. Tj. okamžitá návratnost přes 200%. Tím to ale zdaleka nekončí! Povzbuzena vesmírnou přízní jsem vlezla do nejbližšího sekáče a narazila na fungl nové šaty od Dorothy Perkins za 180Kč.

Morální ponaučení: "Ten, kdo koná dobré skutky, získá šaty od Dorotky!"

Model pro první podzimní den: šaty - Dorothy Perkins (ne ty vesmírné, tyhle mám už asi rok z DP výprodeje); boty - Timeless (e-bay); kabelka, baret a šátek sekáč; brož po mamince; triko Reserved; pes - brněnský útulek. Foto Allia.

Zelené sako jako první krok k E.D.

2011-09-21T11:45:00.002+02:00

V komentářích pod články opakovaně voláte po podzimní inspiraci - tady jednu máte, čerstvou, ještě zelenou. Vše, co mám na sobě (viditelného tedy), je, jak bývá mým dobrým zvykem, původu sekáčového. Šťastnou majitelkou saka jsem již asi deset let; nosím ho ale sotva poslední dva roky. Do té doby viselo ve skříni a trpělivě čekalo na svůj den slávy - většinou jsem ho jen vytáhla, zaachala nad ním a zase ho vrátila zpátky. Vzít si na sebe zelené sako je totiž ukazatelem vaší odvahy být za exota. Možná podotknete, že na člověka, který nosí ven šaty se spodničkou, to není žádný velký odvaz. I k těm spodničkám jsem se ale dopracovala až postupem času a důležitým milníkem bylo právě toto historické sako. Když si totiž na sebe vezmete jásavě zelenou namísto bezpečné černé, začnete zákonitě přitahovat pozornost.

zdroj: http://advancedstyle.blogspot.com/

Ještě jsem vám nenapsala o jednom ze svým životních cílů: chci se stát elegantní důchodkyní (s extravagantním šarmem pochopitelně). Uvědomuji si, že je to celoživotní úkol, který vyžaduje spoustu času a úsilí a dosáhnu na něj až za desítky let - proto na něm ustavičně pracuji. Výsledek si představuji asi takto → → →

A právě jedním z mezikroků je nosit jasně zelenou, spodničky, brože, barety; a smát se a moc se nestarat o to, "cobytomuřeklilidi". Přidejte se ke mně, ať je nás za pár desítek let šarmantních důchodkyň a důchodců víc!

oblečení: sako - sekáč, už nevím kolik Kč; kalhoty - sekáč, 20Kč; puntíkovaný šátek - sekáč, 29Kč; kabelka - sekáč, 165Kč; boty - sekáč, 399Kč

rychlé zádveřní foto: Hanka H. (neodborná obsluha spouště ;))

P.S. Bazárková soutěž dnes vyhlášena ZDE

Odvážná školačka

2011-09-16T17:01:00.000+02:00

Září je tu, začátek pravidelné školní docházky. Tak honem, nabalte písanky, slabikáře a svačiny a šupito presto do škamen! Za svůj život jsem absolvovala jedny jesle, dvě mateřské školy, tři regulérní školy a jednu lidušku. Zatím se do žádných dalších školských pokusů nechystám, ale nikdy neříkám nikdy...

Mimochodem - jaký byl váš první školní den? Ten svůj si pamatuju zcela přesně, vypálil se mi totiž do šedé kůry mozkové nesmazatelným dojmem. Do školy jsem se těšila, protože jsem po zápisu nabyla dojmu, že škola je brnkačka - všichni vás tam budou chválit a obdivovat za to, že znáte své jméno a umíte napočítat do deseti. A že každý den zřejmě dostanete papírového králíčka na špejli jako odměnu za svou úžasnost. První den jsem tedy usedla do lavice s převelikým očekáváním - začalo se naplňovat téměř okamžitě, protože jsem obdržela tři písanky, což bylo ještě větší terno než králíček. Hned jsem si jednu otevřela a jala se novým plnicím perem vybarvovat obrázky. Soudružka učitelka cosi povídala, ale obrázkům nemohla konkurovat. FLÁK! Najednou jsem dostala takového facana, že jsem málem vzala druhého o zem. A už mi soudružka ječela do obličeje, jaktože si kreslím do písanky a že tady jsem holenku ve škole, a ne doma, a tady že budu pěkně poslouchat! Už mi to začalo...

oblečení:

tričko - sekáč, 120Kč; pásek - sekáč, 45Kč; sukně - sekáč, 84Kč ; slušňácké boty - sekáč, 199Kč; slušnácká kabelka - sekáč, 169Kč (v sadě s peněženkou a šáličkou); drsňácké boty - Aukro, 300Kč; drsňácká kabelka - sekáč, 120Kč

foto:

má spřízněná duše Hanka H. - prý mám výslovně napsat, že není fotografka, ale jen neodborná obsluha spouště. Na neodbornou obsluhu dobré, ne? :)

Když to chcete, tak to kupte, nebo ještě lépe: VYHRAJTE!

2011-09-14T16:09:00.006+02:00

A je to tu, dlouho slibovaná bazárková sekce blogu. Věci zde prezentované jsou většinou nošené (ale najdou se i nenošené výjimky), objednávky přijímám na nebezem@seznam.cz , poštovné se platí jen jedno (detaily uvedeny v albu).

http://nebezem.rajce.idnes.cz/bazar_mezi_nebem_a_zemi

Teď přijde ta zajímavější část: jak vámi vybranou věc z bazárku získat zdarma a neplatit ani poštovné?

1) sledujte tento blog - viz pravá lišta, možností máte povícero: Google účet, Bloglovin' nebo stránka na Facebooku

2) do komentáře pod tímto příspěvkem napište věc z bazárku, kterou chcete vyhrát

3) uvěďte funkční mail, ať vás mám pak kde dohnat

Na soutěž si dáme týden, tj. náhodně vylosovaného výherce zveřejním příští středu touto dobou (plus mínus). Připravit, pozor, start!!!

P.S. Prodej začne z pochopitelných důvodů také až za týden, rezervace přijímám již teď, ale prodávat začnu až po ukončení soutěže. Děkuji za pochopení :) Navíc - proč platit za něco, co můžete vyhrát, že?

Výherkyní se stala soutěžící s číslem 2 - svoboal, gratuluji k výhře náhrdelníku!

Právě teď také odstartoval prodej věcí z blogu - pište na nebezem@seznam.cz a kupte si, po čem vaše srdce prahne! ;)

Grace, Marlene a Marilyn naživo

2011-09-13T08:56:00.003+02:00

Ne, nejsem na výplatní pásce Dioru (bohužel), tohle je dokonale dokonalá neplacená reklama. Netuším, jak to udělali (na tyhle tváře dvojnice prostě nedosáhnou), ale to mi nebrání v tom, abych se dokola a dokola kochala... A kdo ví, třeba potkám Marlene, až půjdu za chvíli se psem! ;)

O modré obloze, fiktivním koni a prvním rakovi

2011-09-10T23:54:00.004+02:00

Kdo ví, jaký příděl teplých slunečných dní je nám letos ještě vyměřen, proto všichni, kdo mají ruce a nohy, utíkali tenhle víkend výletničit. Nebyla jsem výjimkou, popadla jsem psa a vyrazila do divočiny. Tedy - do divočiny spořádaně protkané slunnými lesními cestami tak, abych si po nich mohla vykračovat v sandálkách s decentním podpatkem. Zorka si podpatky nevzala, proto lítala převážně podél cesty a stopovala voňavou lesní zvěř. Á propos podpatky: na těchto botkách nejsou nijak vysoké a nohy mě ani po celkem dlouhé procházce nebolely, zato jsem objevila jednu jejich zajímavou vlastnost. Klapou totiž na asfaltovém povrchu k nerozeznání od koňských podkov! Když jsem zrychlila krok (abych imitovala jeden pár koňských nohou navíc) a jednou zkusmo zafrkala (tomu se nedalo odolat), byla iluze zcela dokonalá. Jen pevně doufám, že mě neviděl žádný nepřipravený turista - přeci jen slyšet koně a nato spatřit za ohybem cesty podivnou osobu, jak poskakuje, pak frkne a nakonec se tomu začne nezadržitelně smát, je zážitek, který by mohl labilnější povahy rozhodit.

Po procházce lesem jsme dorazily k nádhernému čistému rybníku. Následovala desetiminutová pauza, kdy jsem zamrzla na břehu a fotila hladinu (další z mých podivností - fotit odrazy čehokoli v čemkoli). Jako důkaz přikládám několik fotek. Zorka vodou tak moc nadšena nebyla, radši se pásla na okolní bujné vegetaci. Zato dokonalé nadšení zachvátilo mě, když jsem objevila raka, který se krčil u břehu mezi kameny. Nikdy jsem živého raka ještě neviděla (městské dítě, co byste nechtěli...) a dnes hned takový macatý a navíc fotogenický! Radujte se se mnou, fotka následuje.

Moc obrázků svého oblečení jsem nepořídila (samospoušť je obvykle na dvě věci, vyfotil mě tedy jeden sympatický gentleman) - ale abych vás neošidila, alespoň jedna fotka a dva detaily.

(Sukně Atmosphere - sekáč, 120Kč; triko Orsay - výprodej, 150Kč; pásek - sekáč, 20Kč; kabelka - sekáč, 120Kč; boty George - sekáč, 250Kč)

O recyklovaných šatech a vrtošivých vrtulích

2011-09-09T21:56:00.001+02:00

Slíbené pokračování fotek z letiště - tentokrát už ne pin-up, ale spíš v lehce nostalgickém stylu inspirovaném retro módou. Většina toho, co mám na sobě, je opět původu sekáčového - seznam zdrojů a cen naleznete pod fotkami. Foto Jiří Frantál (http://facebook.com/jfrantal jfrantal@seznam.cz).

Pokud jsou vám šaty povědomé, červené jste už mohli vidět v tomto příspěvku, černobílé zas zde. Posuďte sami, jaká variace je víc podle vašeho gusta.

1) červené šaty (sekáč, 20Kč), boty peep-toe s kytkou Marks and Spencer (výprodej, 290Kč), černé rukávky sekáč (asi 80Kč), kabelka sekáč (něco kolem stovky)

2) černobílé šaty lafrock-fashion (cca 700Kč), pásek po mamince, lakovky Donna Christina (Aukro, 300Kč), laková kabelka (sekáč, 120Kč, vypadá jako echt starožitná), červené rukávky (výprodej v Dubaji, cca 150Kč)

O žluté Andule a puntíkatých plavkách

2011-09-06T16:32:00.004+02:00

Něco o stylu pin-up jsem nastínila již v minulém příspěvku, v tomto bych ještě ráda dodala: styl pin-up zrovna nevyniká logikou. Když jsme s fotografem Jirkou Frantálem (jfrantal@seznam.cz) hledali inspiraci v dobových obrázcích, našli jsme mimo jiné oplavkovanou modelku na letišti, navíc s námořnickou lodičkou na hlavě. Tato pomatená kombinace se nám velmi zalíbila a následně vytvořila páteř našeho pin-up focení. Nechám už vašim představám, jaký příběh se skrývá za plážově oděnou pin-upkou, která se usilovně zubí na křídle letadla.

Největším úskalím mého pin-up ztvárnění se ukázal být výraz obličeje - jak už jsem předeslala, správná pin-up girl se buď široce zubí, nebo vrhá nevinně blbounké pohledy podpořené špulením červené hubičky. Kdykoli jsem se o druhou variantu pokusila, vytvořila jsem na půl vteřiny křečovitě retardovaný výraz a následně propukla v mnohem delší záchvat smíchu. Zůstalo tak při americkém zubení, především u plavkového modelu; u fotek v šatech (uvidíte v příštím příspěvku) jsem si zachovala výraz víceméně přirozený.

(Nesnadnost pin-up kukuče jsem vysvětlovala své kamarádce a kolegyni Ivče - načež poznamenala, že dokonale blbounký pin-up obličej nevědomky nasazuji, když při tvoření taneční choreografie počítám v hudbě důrazy darbuky. Škoda, uplatním příště...)

modelka: Channah a Andula (letadélko AN-2, poprvé vzlétlo r.1947)

fotograf: Jiří Frantál - http://facebook.com/jfrantal jfrantal@seznam.cz

oblečení: puntíkaté plavky Atmosphere (sekáč, 120Kč - ale byly nové ;), bílé boty Bronx (sekáč, něco kolem 200); bílý pásek (sekáč, 20Kč), klobouk Kappahl (výprodej, 100Kč), masařčí brýle jakýsi loňský výprodej, 50Kč

Další fotky z letiště - tentokrát více oblečené - najdete v příštím blogovém příspěvku!

Když pin-up, tak pin-up!

2011-09-05T14:26:00.004+02:00

Pod tento příspěvek mi čtenářka napsala "Pěkný model, jen s pin-up nemá nic společného ;)". A měla pravdu - pin-up totiž není jen příslušné oblečení či make-up, pin-up je specifický styl fotek či (častěji) kreseb. Abych nenudila dlouhou historickou přednáškou, laicky bych shrnula pin-up jako styl zobrazování modelek určený především pro reklamu nebo "přišpendlení" na nástěnku. Pin-up se neváže konkrétně k jedné době, i když nejznámější jsou asi pin-upky z let čtyřicátých a padesátých. Typická pin-up girl není žádná myslitelka - jejím úkolem je působit usměvavě a svůdně (byť jí spíš tu a tam něco "nechtěně" vykoukne, než že by se svlékala - přeci jen ve čtyřicátých či padesátých letech bohatě stačila odhalená nožka či podvazek). Je majitelkou dlooouhých nohou, plných ňader, úzkého pasu a velmi červených rtů, které buď nevinně špulí nebo předvádí v širokém americkém úsměvu. Esence pin-up girl vypadá například takto:

Musíte uznat, že je to pořádná výzva - odhodit část hodnoty svého IQ (pro patřičný výraz), odhodit několik vrstev oblečení (nebojte, dál než k plavkám jsem se nedostala) a chvíli se snažit přesvědčit objektiv foťáku o tom, že není nic báječnějšího než sedět na křídle letadla a propínat špičky v botách na podpatku. Tu výzvu jsem přijala - a se mnou i fotograf Jiří Frantál. Na výsledek si chvíli počkejte, bude za několik dní k vidění právě zde :)

Pejskokočičí dort

2011-08-31T19:32:00.002+02:00

Probírala jsem se v počítači spoustu fotek a vybrala několik takových, které jsem na blog nepoužila, ale zároveň je mi líto nechat je navěky uložené v archivu (ať už zip či rar).

Tenhle příspěvek tedy bude směsí všeho možného - různých fotek a ještě různějších úvah.

Zdravím slečnu na kole, která mě na ulici oslovila, a když mi začala v mozku nabíhat ona děsivá sekvence probírání známých tváří "kdo-to-proboha-je", zachránila mě pochválením blogu. Už je to tady, budu se asi muset pudrovat, i když vyběhnu ven se psem. Duševní vyšinutí ovšem nastane až ve chvíli, kdy začnu pudrovat i psa...

Všem, kdo sledují dramatický příběh mé ofiny: s konečnou platností potvrzuji, že brazilský keratin drží. Ofina se nekroutí, ani po zmoknutí, ani po umytí, ani nikdy :) Aby nebyla připláclá, vyfoukám ji vždy přes kulatý kartáč, ale to je vše, přátelé. Pokud tedy máte neposednou ofinu, doporučuji - brazilský keratin je sice drahý (na celé vlasy by mě prý stál cca 2500Kč), za ofinu jsem ale dala jen dvě stovky a účinek by měl vydržet 3-4 měsíce.

Krutý vesmír mi opět připomněl, že fyzikální zákony platí pro všechny a že prostor své skříně k nafouknutí nepřemluvím (pokud má skříň zároveň zůstat zvenku stejná). Uvažuji proto o prodejní sekci blogu - ceny nebudou nijak závratné, ušetřím už tím, že nebudu muset rozšiřovat šatnu :)

To mě přivádí k dotazu na vás, mé čtenáře: co byste rádi na blogu četli a viděli, popřípadě co vám zde chybí? Podle reakcí budu do budoucna pamatovat na uvádění zdrojů a cen všech věcí a dle možností i na nafocení detailů kabelek a bot. Takže, co vás dál zajímá? Znáte to: ptejte se, na co chcete, já na co chci odpovím.

Odměna za vaši náročnou mozkovou činnost - slíbený pelmel fotek z archivu:

foto Petra Zušťáková

foto Veronika Balcarová

foto Petr Louženský

foto David Fencl

foto Veronika Balcarová

foto japonský turista :)

Na této fotce jsem se žvejKačkou, která je nejen autorkou fotek v několika příspěvcích, ale má i neocenitelné postřehy a nápady. A navíc je s ní při focení i probírání skříně legrace :) Kači, děkuji!

Made in China

2011-08-28T16:57:00.002+02:00

Šmejd in Čaina - znáte to. Adidas s pěti pruhy, zaručeně pravé Crocsy za 90 korun nebo toxické hračky. Že to ale s obezřetností někdy přeháníme dokládá následující historka: přítel našel v mé spíži zelený čaj s nápisem "made in China" a už už ho vyhazoval, abych nepila nějaká svinstva. Některé věci Číně prostě upřít nemůžeme - namátkou čínskou medicínu, čaj, kuchyni (tu pravou, ne českou řetězcovou), poezii a spoustu dalších věcí. A také moje šaty a malované hůlky, které mi drží drdol a vytvářejí tak z čelního pohledu mimozemské anténky. Tenhle drdol je mimochodem geniálně jednoduchý a drží i na rovných jemných vlasech jak přibitý - koukněte na instruktážní motací video ZDE

Foto David Fencl - https://www.facebook.com/Wuppz ; fencl.david@gmail.com

aktualizace na přání - detail látky a bot :)

Modrá je dobrá, zelená lepší

2011-08-21T14:15:00.009+02:00

Upřímně nechápu, jak je možné, že s mou posedlostí zelenou na mém blogu ještě nebyly žádné šaty v této barvě. Vzhledem k tomu, že mi díky pravidelné konzumaci v žilách koluje místo krve zelený čaj, jsem vlastně zelená skrz naskrz. Je tedy čas se vybarvit:

Šaty jsou opět sekáčové - původně byly v neurčité béžovonazelenalé barvě, u které si nejsem vůbec jistá, jakému barevnému typu může slušet. Zřejmě jen anemickým přízrakům, které si zakládají na své bledničkové image (pozor, neplést s aristokratickou bělobou, na které si zas zakládám já. Jedná se o dva zcela odlišné odstíny i ideologie). Ač se jedná o pravé hedvábí, hodila jsem milé šaty do pračky a brutálně obarvila Iberiou. Experiment dopadl zdárně, bohužel se při následovném praní (a mém opomenutí) obarvily lehce dozelena i bílé košile. Holt když se barví šaty, létají třísky.

Kabelka i boty taktéž sekáč - zde malé zastavení, protože jsem dostala na nakupování bot v sekáči již několik dotazů týkajících se hygieny. Ne, nejsem čuník. Zaprvé nekupuji boty obnošené či dokonce špinavé - takové se v mém oblíbeném sekáči ani nevyskytují. Dost často jde o nové kousky (poznáte dle netknuté podrážky), maximálně mírně nošené. Zadruhé boty doma podrobím řádné očistě a na závěr vytřu vnitřky tampónkem namočeným v lihu (doporučuje 9 z 10 bakterií a ničí 99.9% lékařů).

Foto David Fencl - https://www.facebook.com/Wuppz; fencl.david@gmail.com

Děkuji Davidovi za krásné fotky a bezva dopoledne - při focení jsem lezla po betonu, skákala přes strouhy, brodila se vodou a úspěšně houbařila. Kdy se vám tohle všechno poštěstí?

Mé nové, ještě lepší já

2011-08-19T21:56:00.003+02:00

Stav pozorované ofiny k 19.08.2011 21:53 SEČ: Drží rovná! I po zmoknutí!!!

(foto pozorované ofiny David Fencl)

kauza OFINA

2011-08-17T15:29:00.001+02:00

Píšete mi o ní do komentářů, diskusí, na FB, mailem. Bojím se ráno pustit rádio...

OFINA

A já trpělivě vysvětluji a vysvětluji, že jsem ofinu od mala nosila a mám ofinové trauma. Krátké vlasy se mi totiž vlní a kroutí všemi směry, nejradši ovšem mají směr "ven", ať už je to kamkoli. Nezabírala tužidla, laky, kulmy, žehličky... ofina vydržela rovná maximálně půl hodiny. A pak následovalo utrpení.

Samozřejmě vím, že v ideálním světě teorie (nežiju-li v gotice) by mi ofina slušela - mám vysoké čelo, pro ofinu jak dělané. Jenže v praxi...

Dnes jsem byla u kadeřnice a svěřovala jí své ofinové trauma. Nesměle špitla: "Ale Vám by opravdu slušela." Po vylíčení kroutícího efektu mi kadeřnice sdělila informaci srovnatelnou s objevením svatého grálu: používají prý nově jakýsi brazilský keratin, který je určený k regeneraci, ale hlavně rovnání i značně kudrnatých vlasů. Tento zázrak funguje následovně: napatlá se na vlasy, nechá působit, zažehlí a - voilà - čtyři měsíce jsou vlásky rovné jak hřebíky.

A co myslíte? MÁM JI TAM!!! :)

(Těšte se na fotky.)

Zpět do spodniček!

2011-08-15T10:07:00.002+02:00

Už jsem vás dlouho neoblažila žádným spodničkovým modelem, tak jsem se rozhodla toto závažné opomenutí napravit. Model, který právě vchází na pomyslné molo, je opět z velké části sekáčový - šaty, boty a kabelka. Spodnička koupena ZDE, pásek po mamince, svetřík z Dubaje. Účes vytvořen pomocí pěnové žížaly (za pár šušňů můžete zakoupit ZDE ) a zasypán kytičkami z H&M.

Fotky má na svědomí Petr Louženský , který mi jejich zasláním způsobil těžké dilema. Obvykle jsem hyperkritická a mám při vybírání fotek opačný problém, ale tentokrát jsem se pořádně zapotila při jejich vyřazování. Možná vás tedy čeká ještě pokračování, protože mi bude líto nevyužitý zbytek nechat v počítačovém šuplíku.

K poslední fotce: představte si, že se po focení vracíte domů a najednou se před vámi zjeví starý Mini Cooper! Na střeše má britskou vlajku a pan majitel (poté, co ho vystopujete v blízké pražírně kávy) vám na prosbu o fotku řekne: "Ale jen si vlezte dovnitř, je odemčeno!" A, co je hlavní, po tomto zážitku se neprobudíte, ale máte důkaz v podobě rozjásané fotky.

RomantYčka

2011-08-11T15:55:00.001+02:00

Když mi bylo čtrnáct, trpěla jsem pro mladého Werthera, psala básně, poslouchala Cliffa Richarda a čekala na prince na bílém koni. Dnes trpím sobecky sama pro sebe, básní píšu mnohem míň, poslouchám Leonarda Cohena a zjistila jsem, že lepší než bílý kůň je dvacet let starý černý bavorák. A že princové jsou na draka. Ale občas to na mě přijde a zatoužím obléct se do kytiček, natočit si lokýnky a být jednoduše romantická... Můj romantický převlek pak ale zbaví okolí ostražitosti a mé příležitostné ironické až cynické postřehy způsobují ještě větší rozruch než obvykle. To je vůbec mým dobrým zvykem, klamat tělem - asi jako když se svou konstitucí zdlábnu dva fláky uzeného a šest knedlíků. Dnes jsem tedy za romantičku, ale nenechte se tak snadno zmást!

(hedvábná sukně - sekáč, tričko - Orsay, boty Clarks - sekáč, kabelka - sekáč; foto žvejKačka)

Prší, prší, jen se leje...

2011-08-07T18:28:00.000+02:00

v čem do zimy vylezeme?
Vylezeme v trenčkotu,
v slotě dělá dobrotu!

Když jsem asi před měsícem ulovila v sekáči krásný nový trenčkot za tři stovky, až mi bylo líto, že ho do podzimu nevezmu na sebe. Nicméně počasí se nade mnou slitovalo a začátkem srpna předvedlo téměř říjnovou ochutnávku - déšť, vítr a zimu. Podobná mravenečkovi z pohádky o zadních kolečkách jsem vytáhla trenčkot ze skříně a hurá do sloty!

(trenčkot Hallhuber - sekáč 300Kč; kalhoty H&M - sekáč 20Kč; svetr Excellent - sekáč 20Kč; šátek - sekáč 20Kč; boty M&S - sekáč 250Kč; kabelka Debenhams - sekáč 120Kč; baret C&A - výprodej 90Kč; fotky žvejKačka)

Nedovolená dovolená

2011-08-04T15:14:00.002+02:00

Následující fotoreportáž z dovolené je pro mě typická - pokud jsou přátelé a příbuzní natolik odvážní, že chtějí vidět mé fotky z cest, většinou se v průběhu prohlížení několikrát ujišťují: "Kde že jsi to vlastně byla??" Místo Eiffelovky, panoramatu Alp či pyramid před jejich zrakem defilují fotky oprýskané zdi, odrazu čehosi v čemsi nebo chcíplého velblouda.

Tentokrát jsem však pro své přátele a příbuzné svědomitě vyfotila alespoň jednu přísně turistickou fotku:

A pamětliva své bloggerské zodpovědnosti i jednu dokumetující módu... ehm... v mundúru nafasovaném v solném dole.

Návštěva solného dolu patřila vůbec ke světlým bodům dovolené. Mundúr návštěvníci nafasovali hned u vchodu, kde probíhala selekce tvrdá jak na rampě v lágru: děti bílý stejnokroj, malí a štíhlí návštěvníci zelený, malí a tlustí hnědý, středně vysocí hubení červený a tak dále a tak dále. Politická korektnost šla do kytek v momentě, kdy se na sebe malé macaté paní v hnědých mundúrech rozpačitě dívaly - hnědá kategorie patřila asi k těm nejnevděčnějším. Cupitání tunelem v osmi stupních Celsia ve stádečku stejnokrojů připomínalo něco mezi groteskou a filmem Bumerang. Samotná prohlídka dolu byla zážitek - nejlepší bylo sjíždění důlních skluzavek (jen po zadku, bez jakéhokoli zajištění).

Následují slíbené fotky - pokud jste měli šanci v těch předchozích najít nějaká vodítka k místu dovolené, teď už se budete spíš topit v samé vodě:

Množení dělením...

2011-07-31T21:34:00.002+02:00

Někdy mám tolik práce, že bych se nejradši rozdělila na dvě půlky a pracovala s dvojnásobnou vervou. Nebo by jedno dvojče mohlo pracovat a jedno odpočívat, to by teprve bylo něco! A co teprve kdyby dělení fungovalo na některé věci - nemnožila bych chleby a ryby, ale třeba kuřecí kari, toho mám v indické restauraci vždycky málo (i když je ho plný talíř). Na oblečení by bylo dělení asi škoda - na co mít dvoje stejné šaty? Leda tak na oblečení svého nového namnoženého dvojčete ;)

Zdvojené fotky nafotila opět žvejKačka během pražské soboty, která se zvrtla - místo tance pod širým nebem (pršelo) jsme se zcela neplánovaně odebraly do Lucerny, kde nedávali nic jiného, než Harryho Pottera. Byl to nicméně působivý zážitek, kde jinde uvidíte naštvaného olezlého draka se zarostlým řetězem v krku, a to vše ve 3D?

(Bystří čtenáři jistě poznávají šaty, které jsem si objednala jako boží trest za zveřejnění odkazu na Lafrock Fashion. Hedvábná halenka sekáč, punčochy a brož e-bay.)

Aktualizace 4.8.: takhle mě namalovala kamarádka Eliška, teď na mě ta fotka vybafla na FB :) Děkuju!

Hold šatníku našich babiček

2011-07-26T22:41:00.004+02:00

Tento příspěvek s láskou věnuji všem, kteří:

- si myslí, že retro oblečení je usedlé
- hlásají, že klobouky patří jen do šatníku babiček
- znají sukni pouze v džínové podobě
- považují za "sexí" jen výstřih po pás a sukni pod zadek

A hlavně: děkuji žvejKačce za krásné fotky a ještě krásnější odpoledne, panu Klikovi za rudé mečíky, pánům kolařům za spontánní pózování a všem, kdo se na nás při našem fotografování usmívali :)

P.S. Boty, kabelka, top (HM) a sukně (Atmosphere) - sekáč; klobouk a pásek - po mamince.

Alenka v říši renesance

2011-07-22T15:08:00.004+02:00

Na návštěvu pražských renesančních skvostů - Letohrádku královny Anny a Míčovny je slušností řádně se vyparádit. Můj šatník snad neobsahuje vhodnější oděv než hedvábné puntíkované šaty po mamince - mají totiž přinejmenším stejně bohatou historii jako samotný Belveder.

Mamince je totiž ušila slečna Goliášová - v té době pětaosmedesátiletá slečna švadlena, která maminku odívala od jejích (rozuměj maminčiných) pěti let. Tyto roztomilé, z dobré poloviny ručně šité letní šaty byly zřejmě předposledním výtvorem velké švadleny - pak ještě ušila mamince šaty svatební, čímž své životní dílo završila.

Ale zpět k historii našich šatů - maminka v puntících zdárně absolvovala univerzitu, povila dvě dítka a jednomu z nich (mně) pak šaty velkoryse zapůjčila na maškarní ples. To mi bylo asi tak sedm a šla jsem (ach ta dětská omezená fantazie) za princeznu. Tatínek dorobil korunku z alobalu, maminka zabrala šatičky v ramenou (délka mi byla krásně až po zem) a rázem byla z malého caparta velmi pyšná princezna.

Poté šaty upadly v zapomnění a vynořily se před měsícem, nová švadlena jim upravila rukávky (možná si na ně pamatujete z jednoho z předchozích příspěvků - opravdu se mi líbily, ale bohužel mi vytvořily siluetu hokejisty s tenkýma nohama) a tradá, píšu novou kapitolu puntíkaté historie!

(foto Veronika Balcarová - vebafoto@email.cz )

Letem světem rajským metrem

2011-07-15T19:52:00.000+02:00

Rajská zahrada - v případě stanice metra (linka B) je to skutečně nomen omen. Ta stanice je totiž krásná: vypadá jako fantastické zvíře se žebry z modrého kovu a kůží ze skla. Fotografku Veroniku Balcarovou (vebafoto@email.cz) dozajista svrběl objektiv, aby místo mě začala zvěčňovat ten architektonický skvost. Jako správná profesionálka ovšem odolala a nafotila mou (v porovnání s metrem) barevně kontrastní kreaci - šaty a květina Dorothy Perkins, triko káhirská tržnice Khan el-Khalili, punčochy Orsay, boty Clarks a kabelka sekáč.

A propos cestování - cestujete rádi? Nad mou kolébkou se sudičky do krve zhádaly a daly mi do vínku nešťastnou kombinaci dobrodružného ducha a pohodlného peciválení. V praxi to vypadá následovně: v květnu si nadšeně koupím listopadovou letenku do Káhiry a těším se, jaké bude dobrodružství spát v hostelu za pár egyptských liber, učit se tanec u místních tanečnic a jíst jídlo na ulici. Přes léto na vše spokojeně zapomenu a s blížícím se termínem odletu začnu panikařit: co mě to proboha posedlo za šílenství?!? Před vnitřním zrakem mi defilují všechny katastrofy, které mě potkají, počínaje zapomenutým pasem a konče sežráním krokodýlem. Nešťastně stojím nad otevřeným kufrem a lautr nikam se mi nechce. Doprovázena chmurnými myšlenkami protrpím balení, cestu na letiště, let... a najednou stojím na egyptské půdě, do obličeje mě kopne nezaměnitelný káhirský smog, uši zalehnou troubením aut a jsem šťastná jak nacucaná blecha, že jsem se odhodlala jet. Ale o Egyptě zas někdy příště, ten je od zastávky metra Rajská zahrada pěkných pár tisíc kilometrů vzdálený...

Nejoblíbenější módní doplňek

2011-07-04T19:06:00.000+02:00

Černá je nadčasová.

Kožešiny nikdy nevyjdou z módy, ať se aktivisté třeba na hlavu staví.

Méně je někdy více.

Pamětliva těchto módních manter jsem zvolila doplněk, který vydrží víc než jednu sezónu, dá-li Bůh, tak i 15-20. Představuji Vám svou Zorritu - černého mstitele.

Zorka je vznešeného původu, kombinuje v sobě totiž několik kvalitních ras - základ, hlavu i srdce však tvoří bezesporu paličatý hyperaktivní jezevčík. Pochází z vybraného chovu brněnského psího útulku. Historie jejího rodu je obestřena tajemstvím, předposledním majitelem však byl jistý pan bezdomovec. Ke svému jménu přišla díky podobnosti s hrdinným Zorrem, jehož připomíná zejména svým zápalem pro spravedlivou odplatu všemu, co se hýbe.

Jako módní doplněk Zorka zodpovědně zdobí svou paničku, bohužel ale často strhává všechnu pozornost na sebe, což by slušný doplněk činit neměl. Mimochodem Zorka je na chlapy - ideální seznamovací pes, na žádost mohu zapůjčit. Bohužel ale není vybíravá a bude vás nadšeně seznamovat s Georgem Clooneym stejně jako s opilcem, potácejícím se po ulici.

Kromě svých zdobicích schopností je Zorka prachmizerná modelka. Navzdory svému základnímu výcviku neposedí a nejčastějším obrázkem je rozmazaná špička ocasu. Přesto je mým oblíbeným fotoobjektem a nikdy nekončící fotografickou výzvou. Zorka je zkrátka múza.

Pin-up modelínou v šesti snadných krocích

2011-07-01T15:39:00.005+02:00

1) Napin-upujte se! Šaty a spodnička z lafrock-fashion , kabelka, rukavičky a boty sekáč, pásek po mamince.

2) Během přesunu na místo focení si vyslechněte obvyklou nálož komentářů - z mé cesty vybírám tu největší perlu: "Vole, to je maškarní nebo co?" "Drž hubu, dyť je to hustý!"

3) A může se fotit: postavte se sem, ne, o půl kroku zpátky, hlavu natočte doprava, trochu výš, dívejte se do slunce, těch mravenců si nevšímejte a hlavně: tvařte se přirozeně! :)

4) Měňte barvu očí - jednou modré, pak zelené, pak šedé... a nakonec ze slunce červené.

5) Klekněte si na lavičku sestávající z dřevěných hranolů a nasaďte svůdný kočičí výraz. Ne bolestivý, svůdný!

6) A pokud tohle všechno zvládnete a budete mít štěstí na úžasnou fotografku (Petra Zušťáková), která si poradila i s focením v ostrém slunečním světle ve tři odpoledne, fotky budou vypadat následovně:

(P.S. Pozor! Tento příspěvek obsahuje IRONII! Při focení nebylo ublíženo žádnému zvířeti ani modelce. Naopak, paní fotografka byla moc hodná ;))

Nechte na hlavě!

2011-06-27T23:38:00.004+02:00

"Žena na veřejnosti by měla sedět po boku svého manžela, být zticha a ujistit se, že má klobouk rovně." Body jedna a dva dle Bess Truman (manželky amerického prezidenta Harryho Trumana) nezvládnu už asi nikdy, o to více péče věnuji klobouku. Dnes bych snad prošla i přísnou kontrolou paní prezidentové... i když, kdo ví.

Odposlechnutá perlička z ulice - mladý pár, pán se na mě zahleděl a směrem ke své partnerce pronesl: "Vidíš, to je kočka! A né jako ty!" Pevně věřím, že mladá paní nedbala pokynů Bess a pánovi tvorstva dala pěkně hlasitě najevo, zač je klobouku loket...

(šaty 20Kč sekáč, boty 250Kč sekáč, kabelka 120Kč sekáč, klobouk 250Kč trh, foto Moňyčka)

Móda v zemi sokola

2011-06-26T14:33:00.012+02:00

Abyste si na chvíli oddechli o mých pin-up kreací, rozhodla jsem se zařadit příspěvek o módě, která je té naší velmi vzdálená - tedy o tom, co se nosí v Emirátech. Do této arabské země jsem zavítala letos v zimě a kromě výletu do pouště, účasti na velbloudích závodech a návštěvy největší mešity jsem bedlivě sledovala i domorodé odívací zvyklosti. Když se řekne Dubaj nebo Abú Dhabí, všem se zřejmě vybaví ropa, peníze a luxus. Místní nemusejí pracovat a jsou státem placeni jen za svou holou existenci, navíc si mohou pěkně přivydělat zprostředkováním podnikání pro přistěhovalce (kterých je v Emirátech většina, někdo holt pracovat musí...).

Přesto neznalé oko při pohledu na "lokály" mnoho luxusu nevidí (ano, nesmíte je vidět vystupovat z drahého auta a vcházet do stopatrového mrakodrapu) - pánové nosí dlouhou bílou košili po paty zvanou dišdaš, k ní většinou pár kožených sandálů, na hlavě nezbytný šátek a pod ním háčkovanou čepičku, aby jim šátek nesjížděl. Dámy se po nákupních centrech prohánějí v dlouhém černém úboru (abaya) a hlavu jim halí černý šátek (shela). Pokud ovšem zaostříte, zjistíte, že na nose mají pánové značkové sluneční brýle, jejichž cena mnohonásobně překračuje zbytek toho, co mají na sobě, to samé platí i pro hodinky, které se jim lesknou na zápěstí.

Ostření na dámy je mnohem zajímavější - abaya totiž není jediné oblečení, které mají na sobě, slouží spíš jako jakýsi "přehoz" pro pohyb na veřejnosti. Zpod abayi při bližším pohledu vykukují manolos a louboutinky, na jednom černě zahaleném předloktí se pohupuje Fendi, na druhém LV a skupinka štěbetajících muslimek se vesele hrne do nejbližšího obchodu s odvážným prádlem, kde si pak za hlasitého hovoru poměřují krajkové podprsenky přes abayi. Dlužno podotknout, že tento výjev spatříte až poté, co dámy následujete dovnitř obchodu kolem neprůhledného vchodového panelu, na kterém v několika jazycích stojí "vstup pouze pro dámy". Ženy je v Emirátech zakázáno fotit, proto svěřím tuto scénu vaší představivosti.

Od vás jako od turistů je očekáván jen respekt k místní kultuře (tj. že nebudete běhat na veřejnosti v plavkách), halit od hlavy k patě se nikterak nemusíte. Halení je však záhodno v mešitě a na poušti - v mešitě vás o tom přesvědčí bdělí strážní, na poušti pak vlezlý jemný písek. U mešity se ještě zastavím (níže se můžete přesvědčit, jak mi slušela abaya a pouštní oděv s turbanem) - Emiráťané jsou na příliv turistů vzorně připraveni a hned u vstupu posílají turistky do jedné z několika šaten, kde "nafasujete" abayu dle své velikosti, pečlivě zabalenou v igelitovém sáčku (zřejmě přímo z čistírny). Paní šatnářka ale zřejmě trochu přecenila moji výšku a dala mi snad tu nejdelší abayu, kterou její zásoby nabízely - v důsledku toho jsem si mohla vybrat: buď si ji budu při chůzi nadzdvihávat, čímž jsem riskovala napomínání strážných (pokud jsem příliš odhalila kotník), v opačném případě pak pád na lesklou mramorovou dlažbu. Vše jsem ale ve zdraví přežila, ostatně krásy mešity mi trápení s abayou bohatě vynahradily.

Poslední módní postřeh ze země sokola: velbloudí móda! Zvlášť závodní velbloud je zvíře hýčkané a opečovávané, pyšní se tedy barevnými (často ručně tkanými) ohlávkami, náhubky, sedly a barevnými čabrakami. Emirátští velbloudi jsou zkrátka fešáci.

Napin-upená nenapin-upená

2011-06-22T21:51:00.001+02:00

Dají se vůbec pin-up šaty nosit běžně ven? Co se stane se spodničkou, když si sednu? Budou si kolemjdoucí myslet, že jsem utekla z maškarního nebo rovnou z blázince? Nad tím možná přemýšlíte, pokud se vám tento styl líbí, ale stále si nejste jisté, "cotomuřeknoulidi". Přeci jen k pozdvižení spořádaných občanů stačí někdy daleko méně, než si navléct spodničku a rukavičky...

Dobrou zprávou je, že pin-up styl je možné stupňovat - buď se rozhodnete pro homeopatickou dávku v podobě jednoho či dvou doplňků nebo samotných šatů bez spodničky, anebo hned zvolíte terapii šokem a načančáte se sakumprásk s dobovým make-upem (skvělý odkaz zde: http://www.youtube.com/watch?v=neGIurzTRBI ) včetně stylových lokýnek na hlavě.

Moje volba pro slunečný podvečer byla cca 70% pin-up - šaty a doplňky (včetně spodničky), make-up a účes naproti tomu spíš civilní. A věřte, že pozdvižení bylo učiněno zadost - dávkování pin-up stylu tedy závisí nejen na zvykání okolí (pokud nežijete na vesnici, stejně málokoho potkáte dvakrát), ale především na vaší odolnosti a odvaze se lišit. Ostatně pro povzbuzení je nutné dodat, že reakce jsou v drtivé většině pozitivní ("Jé, hele, mami, princezna!")

Nuže, nebojte se a nahoďte třešničky, puntíčky, kytičky, ať se na ulici potkáváme častěji! A co že se stane s tou spodničkou, když si sednete? Nic zvláštního:

(Pro úplnost: šaty, boty, kabelka, rukavičky - sekáč, spodnička e-bay, fotky Kačka.)

Star Trek - modrá generace

2011-06-20T13:51:00.006+02:00

Když mě dnes někdo nazlobí, jednoduše uletím - mám totiž šaty s křídly! Prý v nich vypadám jak posádka Star Treku, tím líp, uletím rovnou do jiné galaxie :) Ale teď už mizím dát si nějaké amarouny a poté na hodiny řízení vesmírného korábu.

(šaty Dorothy Perkins, pásek Orsay, punčocháče Lindex, kabelka + boty sekáč, foto Moňyčka)

Žijte dlouho a blaze!

Empírová víla z druhé ruky

2011-06-17T23:30:00.004+02:00

Co může být krásnějšího než páteční slunný podvečer v zahradě? Navíc když se houpáte na dětské hojdačce v modelu, který sestává výhradně ze second-handových kousků - včetně psa, který je také ze sekáče, rozuměj z útulku. Takže si to shrňme:

Šaty zn. Mango, 150Kč, sekáč.

Pes zn. Vořech, zdarma, útulek.

Pásek 39Kč, sekáč; prstýnek 79Kč, výprodej; náhrdelník £1,90, britský charitní obchod.

Kabelka zn. Mia 120Kč, sekáč; boty zn. Seychelles 190Kč, sekáč.

Fotky kamarádka žvejKačka - k nezaplacení.

Morální ponaučení na závěr:

Myslete ekologicky, recyklujte opuštěné šaty i psy!

Poklady babiččiny truhly

2011-06-16T21:15:00.004+02:00

Dovedete si představit, co cítil Indiana Jones při objevení Ztracené Archy? Kolumbus při spatření břehu (ha ha) Indie? Channah při přehrabování skříně po babičce? Pokud máte v srdci alespoň trochu nostalgické náklonnosti k době, kdy ženy nosily krajkové kapesníčky a otíraly si nosíky do rukaviček (nebo to bylo naopak?), najdu ve vás dnes chápavé čtenáře.

A rovnou vytasím svůj nejskvostnější úlovek: metry a metry překrásné bavlněné krajky... Na focení jsem ji podložila červenou látkou, aby vzor vynikl, jinak je čistě bílá. Bylo by jí dost na ušití dlouhých šatů (Je dostačujícím důvodem pro svatbu vlastnictví starožitné krajky?), svádí mě ale představa barevnou látkou podšitých šatů, střihem něco na způsob těchto:

Nebo máte jiný nápad? Sem s ním, víc hlav víc ví a lepší dvakrát měřit a jednou stříhat.

Přehlídka trofejí pokračuje rukavičkami z kůže jemné jako satén, hadím hnízdem pásků všech možných barev a tvarů, červeným kloboukem se širokou krempou a botkami.

Jedna nostalgická vzpomínka na závěr: v těchto hedvábných puntíkovaných šatech po mamince jsem s alobalovou korunkou na hlavě coby šestiletý capart předstírala na maškarním plese princeznu. V období puberty jsem se nad jejich nabíranými rukávky štítivě ošklíbala, se vstupem do dospělosti jsem na ně blaženě zapomněla, nyní je s velkou slávou objevila a hodlám hrdě nosit!

Boží mlýny...

2011-06-15T23:28:00.001+02:00

Pro škodolibou radost všem, kdo mi klnuli za zveřejnění odkazu na Lafrock Fashion - boží mlýny mě semlely, než bys řekl "božské kostičkované vintage šaty".

Až dorazí, těšte se na výživný příspěvek!

Třešničky, spodničky, serepetičky...

2011-06-13T22:09:00.008+02:00

Pro svůj první opravdový příspěvek jsem pro vás ze skříně vytáhla své oblíbené retro- infantilno- optimistické třešničkové pin-up šaty. Nespojujte toto nevinné ovoce s mými politickými preferencemi, ty jsou zcela odlišné. Ale zpět k šatům: krom toho, že se můžete dosyta pokochat mými samospuštěnými fotkami (pracuje se na zlepšení obrazového fondu, zůstaňte naladěni), se také pokusím přidat několik praktických postřehů pro případ, že byste zatoužili po vlastní pin-up výstroji. Letos budete dokonce i prudce "in", tak rychle, ať vám móda neuteče!

Šaty jsou z e-bay od osvědčeného prodejce lafrock-fashion - šatky zde koupíte cca za poloviční cenu (i s poštovným) oproti českým internetovým obchodům. Pozor, na odkaz klikejte jen na vlastní nebezpečí a náklady!

Takže šaty už máme, polovina úspěchu. Přichází na řadu boty a kabelka - pokud chcete být stylové, můžete zvolit "peep-toe" ("vykukující prst"), ty své jsem ukořistila v diskusi na Nyxu, další krásný typ bot je "Mary-Jane" (zjednodušeně boty s podpatkem a páskem přes nárt - a vůbec, kdo se moc ptá, málo gůglí). Díky příznivě nakloněné módní situaci nebude problém podobné botky sehnat v běžných obuvnictvích.

Kabelka je lehce ujetá, možná ani ne úplně stylově ortodoxní - je to vlastně malinký kufřík, který mi učaroval v místním sekáči a musela jsem ho mít, aniž bych v tu chvíli tušila, k čemu ho budu nosit. Uznejte, že tvarem trochu připomíná třešeň - takže ladí a konec!

Doplňky nejsou žádná věda - bílé korále z Bijou Brigitte, dvě čelenky z konzumu v Kašperských Horách (z nezapomenutelného tanečního pobytu), náušnice od šikovné kamarádky a sponka s kytičkou z H&M. Vpodstatě cokoliv, co je kulaté, roztomilé a červenobílé.

Nyní se dostáváme k dvěma důležitým součástem, které - byť nejsou hned viditelné - mohou celý model povznést do nebeských výšin, nebo s ním praštit o zem. Takže pozor, aby vám nedošel dech před cílovou rovinkou! Ano, řeč bude o tom, co je pod šaty. Za tu úžasnou siluetu s nostalgickou vůní padesátých let je zodpovědná spodnička - švadlenky zajásají, nakoupí tyl a nasliní nit. My ostatní si spodničku pokorně koupíme, v mém případě opět na e-bay (ten samý prodejce). A abychom nebyly navrch huj a vespod fuj, ale huj na obou úrovních, zapomeneme na podprsenku s ramínky (ano, i ta průhledná JSOU vidět) a pořídíme si podprsenku bez ramínek (přinejhorším s jedním za krk), nejlépe takzvanou korzetovou. Ta moje je z Intimissimi, je kvalitní a hlavně drží, kde má (pokorně uznávám, že netuším, zda tytéž kvality vykazuje i ve větších velikostech. Hledejte a neztrácejte víru.)

A co vy? Už máte ve skříni nebo alespoň v hlavě svůj pin-up model? Dáváte přednost ovoci, puntíkům, květům? Nebo byste v nadýchaných spodničkách trpěly jak Hus?

Jména hloupejch...

2011-06-12T15:09:00.007+02:00

"Jména hloupejch po všech sloupech" aneb kdo nebloguje, jako by nebyl. Dneškem se i já připojuji k tisícihlavému(?) stádu a hodlám pravidelně oblažovat dosud nic netušící veřejnost svými módními kreacemi. A když už jsem tedy součástí stáda, nezbývá než přemýšlet, čím se přeci jen liším.

Co tedy můžete na těchto stránkách čekat? Všechny zájemce o nejnovější módní trendy zklamu z jedné vody načisto: to, že inklinuji k "retro" stylu, šatům a sukním à la léta padesátá, je má dlouhodobá úchylka, nikoliv povědomí o aktuálním módním dění. Dají-li módní božstva (a moje impulsivní povaha těžko setrvávající u jedné činnosti), najdete zde příští rok styl zřejmě podobný, i kdyby byly v módě neopreny.

Ale dost řečí a víc fotek: níže vidíte ochutnávku mých nedávných výstrojí, v dalších příspěvcích budou následovat fotky detailnější s uvedeným zdrojem původu (obvykle ten či onen sekáč). Budete moci sami posoudit, zda jsou mé modely nebeské, nebo jde spíš o tvrdý dopad na zem. Už se těším na vaše komentáře, na své vlastní sledovače i nenávistníky, na obdivné ódy i anonymní příspěvky sdělující mi mé překvapivé tělesné i duševní diagnózy. Zkrátka: vstupte, je otevřeno!