23. 12. 2012

"Ooops!"

Klidné svátky a inspirativní rok 2013 vám přeje Channah.

(foto Jiří Frantál s mou drobnou PF úpravou :)

18. 12. 2012

Nezničitelná indická tradice a konec světa

Indická kultura a tradice je tisíciletí stará - podobně pevně zakořeněné jsou i pravidelné návštěvy taneční skupiny Aiwa! tribe v indické restauraci. Konec světa nenastane v pátek (ověřila jsem si to prostým pohledem do diáře - kolonky pokračují i po pátku a jsou plné), ovšem dozajista by nastal, pokud by v Budějicích zavřeli indickou restauraci. Večer to byl kouzelný, dostala jsem mimo jiné nečekaný dárek "za dlouhé vedení" :)

Protože je ale tento blog především o módě, a ne o tanci či jídle (i když obojí mezi řádky často prosakuje), budu se držet tématu: vždy mi vrtá hlavou, jak se obléct, když jde člověk v zimě na večírek. Z principu si nemůže vzít teplé oblečení, protože obvykle bývá v místě konání večírku teplo, o to víc, pokud je součástí večírkového veselení i tanec. Každého samozřejmě napadnou vrstvy - dospod lehké slavnostní hadříky a navrch zateplit. I tato metoda ale narazí v případě bot a nohou celkově. Teplou sukni si vzít nemůžu, kalhoty nechci a v teplých kozačkách bych na večírku umřela. Pokud bych si vzala boty na přezutí, vyvstane otázka, kam s objemnými kozačkami - tahat je s sebou v tašce se mi nechce a na večírku obvykle oproti divadlu nebo plesu nebývá šatna. Máte nějaké vlastní konstruktivní zkušenosti? 

Na aiwí večírek jsem zvolila kompromis - sice vysoké boty, ale ne extra teplé a krátké šaty se silnějšími punčocháčemi. Přesto mi od nohou při cestě mrazivou nocí nijak zvlášť teplo nebylo. Příšte vidím řešení jediné - vyhřátou limuzínu, která pro mě přijede těsně ke vchodu :))

Šaty Evita - sekáč, 160Kč; boty Barrats - Nyx, 800Kč; černé rukávky - sekáč, 80Kč; kabelka -  sekáč, 100Kč; čelenka - výprodej, 30Kč. Fotky Petra M.






10. 12. 2012

Zelená šála ke štěstí

Dnes mi stačí k pocitu štěstí opravdu málo - nový kabát ze sekáče (krásný paradox) a k němu jablkově zelená šála ze stejného zdroje. Přemýšlím, jak se říká mé kabátové barvě - lilková je asi víc do fialova, malinová zas do červena a fuchsiová to také není. Co myslíte?

(Dnes takto stručně - jsem prostě líná. A také negruntuju, nepeču a většinu dárků ještě nemám :) Tak.)



(foto Allia)

6. 12. 2012

Cibule, které vás nerozpláčou

Dovedete si v dnešní době, kdy náramkové hodinky bojují nerovnou bitvu s mobily, představit krásnější časoměřič, než jsou kapesní hodinky, familiérně zvané "cibule"? Moment, kdy si gentleman z kapsičky u vesty vytáhne hodinky a zamyšleně na ně hledí, známe ze starých filmů, dala bych ale nevím co, kdybych ho zažila na vlastní oči. 

Zdroj: http://www.themitchelli.com/glossary/
Vznik kapesních hodinek se datuje do 16. století, v té době ale nešlo ani tak o hodinky kapesní, jako spíš přenosné - zavěšovaly se na krk nebo připevňovaly k oblečení a byly oproti elegantním cibulím mnohem těžší a objemnější. Až 17. století přivítalo lehké a mnohem praktičtější hodiny kulatého tvaru, které se vešly do kapsy u vestičky (kterou prý v roce 1675 představil anglický král Karel II.). Ženy místo cibulí nosily hodinky jako přívěšek na krku, a to až do 20. století.

Kdysi jsem jedny cibule věnovala kamarádovi k Vánocům - byly ze starožitnictví a natahovaly se pěkně po staru ručně. Majitel starožitnictví garantoval, že se předběhnou maximálně o 10 minut za den :) Pokud trváte na přesném čase a nechcete s láskou každý den hodinky seřizovat a natahovat (a pokud by vám vadilo přijít do práce nebo na schůzku o deset minut dříve nebo později), kupte si cibule moderní, s krásným starým vzhledem, ale soudobým strojkem. Našla jsem je třeba zde: http://www.hodinky-klenoty.cz/hodinky?kapesni=1



Je někdo z mých čtenářů majitelem cibulí? Nebo měl je váš tatínek či dědeček? Pochlubte se :)