31. 8. 2013

Raqib Shaw

Možná jste to před přečtením tohoto článku netušili, ale jedna z věcí, které musíte stihnout do 15.9.2013, je návštěva výstavy Raqiba Shawa v Rudolfinu. A to jako proč? (ptáte se možná). Přinejmenším proto, že na žádné jiné výstavě jste neviděli tolik třpytek a penisů pohromadě. Pokud by to snad jako důvod nestačilo, uvedu pár dalších.



Raqib Shaw je indický umělec vytvářející obrazy inspirované mytologií různých kultur - najdete v nich odkazy na staré kultury Řecka, Říma, Persie, Indie, ale i nám mnohem bližší reference na křesťanství - přesto nemusíte být hinduistou ani religionistou, abyste jeho obrazům porozuměli. Raqib Shaw sděluje poměrně komplikovanou formou myšlenky zcela prosté, odkazující k našim základním pudům a pravzorům (a činí to s pořádnou dávkou nadsázky až potměšilosti).


Pokud byste šesti sály výstavy prosvištěli na segwayi (Proč je jich proboha v Praze na chodnících tolik? Co se stalo se starou dobrou chůzí?), zřejmě byste se podivili, co proboha v Rudolfinu dělají pestrobarevné obrazy hojně zdobené třpytkami a blyštivými kameny. Pokud byste přeci jen zastavili, možná byste si všimli značně neobvyklého stylu malby - konturami ohraničené plošky jsou vyplněny smaltem, průmyslovými kovovými barvami, malba má výraznou strukturu a je velice detailní - často má každý kousek ornamentu svůj vlastní vzor, odlišné zdobení, květiny se proplétají s antickými sloupy, ty jsou zas doslova obmotané zvláštními postavami... A safra, ty postavy. Nyní jste se už dosyta podivili neobvyklé technice a začínáte vnímat obraz jako celek. Co se to probůh na těch obrazech vlastně děje? 

Obrazy zprostředkované  internetem nebo ukázky, které jste snad viděli na plakátě, vás nemohou připravit na to, co se na vás vrhne ze stěn Rudolfina. Tak třeba ten svatý Šebestián - řvoucí napůl zvířecí postava připoutaná šlahouny z vlčích máků k rozpadajícím se korintským sloupům. Kolem poletující (zdaleka ne roztomilí) andílci v podobě uřvaných paviánů ostřelují jeho klín (taktéž řvoucí - bolestí či rozkoší?). A ano, to vše bohatě doprovázené třpytkami a vrstvami zářivých barev. Dere se vám na mysl slovo kýč? Autor si zjevně z takových škatulek vrásky nedělá - a naservíruje vám devítimetrový výjev ztraceného ráje (olej, akryl, email, třpytky, štras na březovém dřevě), který by přiměl i Hieronyma Bosche zamyslet se nad tím, zda jeho vlastní obrazy nebyly ještě příliš krotké.



Ornament ve mně obvykle vzbuzuje pocit řádu a souladu - Raqib Shaw ornament využívá jako podstavec, na který (někdy i doslovně) vrší obrazy brutality, sadistické sexuality a rozpadu. Není to pochopitelně veselý pohled na naši civilizaci - ale je v mnoha ohledech velmi výstižný. Ono je i v reálném životě těch načančaných řvoucích paviánů někdy až k úzkosti příliš... Ještě jedna poznámka na závěr - výstava, připravená ve spolupráci s autorem, je opravdu citlivě uspořádána s ohledem na symetrii jednotlivých obrazových cyklů (dozajista vám naskočí asociace s deskovými oltářními obrazy). Jsem opravdu ráda, že mělo Rudolfinum dost odvahy tuto výstavu přinést do Čech - není to opravdu něco, co byste v oněch důstojných prostorách na první pohled čekali. A to je dle mého mínění jedině dobře.




P.S. Pro vás, kdo jste se těšili na módu a vyskočila na vás (ještě navíc tak prapodivná) kultůra: zelené šaty, které jsem si na výstavu vzala :)




17. 8. 2013

Protančené století

Tohle video není zdaleka nové, ale po čase na mě zas odněkud vyskočilo a nadchlo mě stejně, jako když jsem ho viděla poprvé... A věřím, že vás potěší, ať už jste ho sami dříve zaznamenali, či nikoli. 

Pojďte si tedy na chvíli zatančit napříč stoletím - na jaké minutě a vteřině byste ho (nejlépe s možností použití teleportu) nejradši zastavili? Já osobně, minimálně co se odívání týče, končím na 0:45 (ani ta šedesátá už mě neobměkčí :)



Zde ještě seznam tanečních stylů, které se ve videu objevily:

0:06 - Classical 'Quick' Waltz (1910's) 0:20 - Blackbottom Dance (1920's & 30's) 0:31 - Swing Dancing (1940's & 50's) 0:45 - The Twist (Early 1960's) 0:58 - Flower-power Interpretive dancing (early 1970's) 1:02 - Punk Rock Jamming (Mid 1970's) 1:06 - Disco!! (Late 1970's) 1:10 - Love Shack (Early 1980's) 1:14 - Vogue (Late 1980's) 1:16 - Freestyle (Early 1990's) 1:21 - Hip Hop (Late 1990's) 1:27 - Mainstream pop (Early 2000's and 2010's)

15. 8. 2013

Sváteční Carlos

Dnešní den je sváteční hned z několika důvodů - ráno mě probudilo několik zpráv na mobilu, díky nimž jsem zjistila, že mám dnes svátek. Tato každoroční událost mě vždy zastihne zcela překvapenou, neboť svůj svátek (a často ani svátky svých blízkých, tímto se všem hluboce omlouvám) vůbec neregistruji a v hlavě nedržím. O to jsou pak rozličná přání milejší, navíc když jsou mí blízcí v jejich vymýšlení velmi kreativní a obvykle se nedrží jen obligátního zdraví a štěstí. 

Pozitivně naladěna jsem si hned uvědomila další věc - dnes večer jedu do Krumlova na koncert Carlose Piñany! Což je, přiznejme si, událost mnohem svátečnější než jmeniny nějaké Channah (ostatně ani žádná svatá Hana neexistuje a já už to asi také nevytrhnu...). Na podobné luxusnosti je samozřejmě třeba se patřičně vymódit - bude zřejmě trochu chladněji, volba tedy padla na punčochy (pravé staré FF z e-bay), pouzdrovku ze silnějšího materiálu a dlouhou halenku. Pro jistotu ještě pašmínu (na fotkách opomenutím jaksi chybí) a hurá za Carlosem!

foto: Manuela






A tady jeden Carlos pro dobrou náladu:


1. 8. 2013

Malý kousek minulosti

Dnes mám pro vás něco onačejšího... prchavý pokus o vzkříšení jedněch starých černých šatů ze čtyřicátých let, zapůjčených čtenářkou mého blogu, paní Martou. Svěřila mi je s nadějí, že šaty zas po letech spatří světlo světa - v dnešní době je už nikdo neobléká a ani původní majitelka, dobře situovaná pražská dáma, je příliš neunosila. Vzala si je pouze jednou na svatbu svého syna na Vinohradech v roce 1947. Pak již přišla léta padesátá a dámy starého světa měly odzvoněno... 

Dlouho jsem přemýšlela, jak šaty doplnit - nakonec jsem zvolila perly, rukavičky, starou kabelku a klobouček se síťkou. O pózování jsem tentokrát poprosila svou přítelkyni a spolutanečnici Katku a sama se schovala za fotoaparát. Šaty jsou zřejmě na plnější postavu, na bocích jsou Katce trochu volnější - přesto je ale patrný promyšlený způsob řasení látky, která tak měkce splývá podél křivek. Celkově vypracování šatů je nesmírně precizní, na mnoha místech je vidět ruční práce - na obšití látkových knoflíčků na zádech, na potažení jezdce zipu... Nezbývá než vzdychnout, že dnes šaty vypracované s takovou péčí už téměř nenatrefíte.







Perlička na závěr: šaty mi byly předány v následující podobě. Má první reakce byla "nooo... pěkné...ehm...". Než jsem zjistila, že se jedná o pravý čtyřicátkový "futrál" na přenos oděvu, ušitý ze starých domácích šatů. Dříve se zjevně věci jen tak nevyhazovaly :)

šaty: laskavě zapůjčené od Marty Š.
modelka: Katka
styling: Channah a Katka
foto: Channah


Aktualizace: 

celek šatů zepředu a zezadu



 ruční prošití knoflíků


 detail šití z rubu


rub a lícová část s knoflíky


potažený jezdec zipu