30. 7. 2014

Hedvábné šaty od Alberty Ferretti

Dnes mám pro vás jeden ze svých nemilejších sekáčových úlovků - hedvábné šaty od italské módní návrhářky Alberty Ferretti za 249Kč. Její šaty jsou známé vrstvením a řasením materiálů - tyhle konkrétní mi přijdou trochu v duchu Marilyn Monroe. Horní díl šatů je vyztužený kosticemi, zdobený řasením a z boků překrytý díly látky, které přes prsa pokračují jako vazačky za krk. Letmým průzkumem internetu jsem zjistila, že jsem ušetřila něco kolem tisíce dolarů.

P.S. Také máte někdy pocit, že když "ulovíte" něco s výraznou slevou, že vám ušetřené peníze jaksi zbyly a můžete je utratit znovu? A nejlépe hned několikrát... ;)


Foto: Jaroslav Cvejn
Vizáž: Věra Cvejnová
http://www.2nicephoto.cz/

(fotky šatů doma: Channah)





5. 7. 2014

Bdělé snění

Nevím, zda jste někdy slyšeli o lucidním snění - ve zkratce se jedná o techniku, pomocí níž se můžete "probudit" uprostřed snu, i když stále spíte. Někdy se podobný prožitek přihodí i zcela náhodně, když si třeba uprostřed noční můry říkáte "tohle se mi zdá, určitě se probudím...". Pomocí nácviku bdělého snění ale můžete své sny ovládat zcela záměrně a plánovaně - a popravdě si také užít spoustu zábavy. Sen má svá pravidla, která nesmíte porušit - když chcete třeba vytvořit nějakou věc, musíte se ve snu například otočit a když se otočíte zpět - voilà - daná věc je nachystána před vámi. Mozek by se zkrátka neuměl vypořádat s tím, že se cosi, byť ve snu, zjeví z čista jasna. Když chcete ve snu cestovat, můžete buď letět a na dané místo doletět, případně pokud jste v místnosti, projít dveřmi, za kterými je vaše kýžená destinace... a tak dále. O lucidním snění existuje spousta článků a knih, pokud vás toto téma zajímá, není problém si vše dohledat (užitečné tipy v AJ například zde: http://www.wikihow.com/Lucid-Dream )

Jednou z metod tréninku je tzv. "reality check" - opakovaná jednoduchá činnost, kterou provádíte v bdělém stavu. Například když procházíte dveřmi, řeknete si "tohle je realita". Nebo se několikrát za den podíváte na své dlaně a zopakujete stejnou formulku. Když pak spíte, ona činnost se vám dřív nebo později do snu promítne - projdete dveřmi nebo se podíváte na dlaně (je to podobný princip, jako když celý den houbaříte a následující noc se vám zdá o houbách). A ve snu si uvědomíte, že tohle realita není - a hurá, můžete se pustit do prozkoumávání snu v bdělém stavu: létat, potkávat jakoukoli osobu si jen představíte, přeměňovat se do zvířecí či jiné podoby, vytvářet kolem sebe novou realitu... Sen se vás ale snaží strhnout a opět vás "uspat" - pokud si stále neopakujete, že tohle je sen, přestanete se dívat na dlaně (nebo něco jiného podle toho, jakou pomůcku jste zvolili), za chvíli už zas nevědomě sníte a sen se vaší kontrole vymkne.

A nyní myšlenkový kotrmelec: nepřijde vám někdy, že sníme i v bdělém stavu? Že se necháme bezmyšlenkovitě unášet, strhávat, ospale vést snem, který nás vede třeba i tam, kam jsme vlastně původně vůbec nechtěli jít? A že si musíme neustále připomínat, co vlastně v životě chceme a co je pro nás důležité? Dívat se na dlaně a nezapomenout důležité věci, které jsme si už stačili v životě uvědomit a o které nechceme přijít...


(škoda, že na té první fotce nemám špičaté ouško ;)





25. 6. 2014

Prsten z vílího lesa

Já prsteny vlastně vůbec nenosím - veškeré šperkové touhy si vybíjím na náušnicích; náramky a náhrdelníky obvykle též přijdou zkrátka. Tenhle prsten je ovšem něco jiného. Výjimečného.

Ručně vytvořený ze stříbra a zeleného achátu, s tepanými dubovými lístky, mně na míru. Když jsem ho dostala, málem jsem radostí vyletěla z kůže. Prsten je z dílny Eire z kolekce Fairy Forest. A první věta tohoto příspěvku už neplatí... :)




17. 6. 2014

Kuk!

Zvonek u dveří. Odložíte hrnek, mátožně se zvednete a jdete otevřít. Už skoro stisknete kliku, když v tom vás něco přiměje k rychlému pohledu do kukátka. A tam uvidíte...

Prase a pandu!


Protřete si oči a pomyslíte něco o tom, že už nikdy nebudete tolik pít. Podíváte se znovu...

Lev?!?



Hlavou vám probíhá váš dosavadní život. Nejste zas tak staří. Ale už je to tak, zbláznili jste se. Takové halucinace nemohou znamenat nic jiného. Najednou uslyšíte ostré "ťuk... ťuk...". Někdo klepe na dveře!

Probůh, zloděj! S punčochou. Se švem??



Tohle přeci není možné. No jasně, spíte a všechno tohle se vám zdá. Štípnete se. Bolí to. Rozhodnete se riskovat ještě jeden rychlý pohled...

Had. Skaut. A... je to vážně jahoda??



Už je vám všechno jedno. Otevíráte dveře. Jeden krok a všechno je za vámi...


Námět: Channah
Realizace: Channah, Stáňa, Anet (a had Alfons)

Děkujeme všem sousedům za velkorysou toleranci.

backstage:





16. 6. 2014

Kašmír, pašmína a jiná zvířena

Také máte tak rádi kašmír? A také máte nebo jste měli takový zmatek v tom, jak je to vlastně s těmi pašmínami? Já už v tom mám (doufám) jasněji, tak pro vás zkusím sepsat kašmírovo-pašmínové shrnutí:

Kašmír - kašmírová vlna se získává vyčesáváním podsady (spodní vrstvy srsti) kozy kašmírské.  Toto mimořádně odolné plemeno žije na náhorních planinách v Číně a Mongolsku. Podsada kašmírských koz je jemná a hustá a výborně chrání před mrazy, které klesají až 40 stupňů pod bod mrazu. Surový kašmír, který se získává vyčesáváním podsady v jarních a letních měsících, prochází dlouhým procesem ručního zpracování, na jehož konci je kašmírová příze.

Tyhle kozy nosí vaši budoucí šálu:

A takhle se vyčesává vlna:


Pašmína - ohledně pašmíny je asi zmatek největší. Zdroje se sice v detailech různí, na čem se ale shodují je to, že slovo pašmína pochází z perského výrazu pro vlnu a dříve se jím označovala kašmírová vlna z oblasti Nepálu a části Indie. Slovo se dále přeneslo na výrobky z této vlny a dnes se jím označují šály buď z kašmíru nebo ze směsi kašmíru a hedvábí (poměr by měl být vždy uveden na cedulce).

A teď si představte, že přijdete do obchodu a tam bude viset nepřeberné množství šál s nápisem "pašmína" a uvedeným složením "100% akryl" (to ještě v případě těch slušnějších výrobců, kteří se složení obtěžují uvést). No dobrá, výraz "pašmína" se dnes používá pro kdejakou šálu, kolem které kašmírská koza ani neprošla, jak ale máme šanci poznat, že se jedná opravdu o výrobek z kašmíru (případně kašmíru a hedvábí)?

Začněme u ceny - pokud šála stojí dvě stovky, je jasné, že o pravou pašmínu nejde. Pašmína bude vždy drahá - z jedné kašmírské kozy se dá za rok vyčesat jen 50 -150g vlny vhodné na výrobu pašmíny, takže na jednu pašmínu je třeba vyčesat až pět koz. Pokud už jste někdy měli pravou pašmínu v ruce, poznáte ji už podle doteku, ale také podle čichu - vlákno má jemné specifické aroma (já tam prostě ty kozy trochu cítím, ale nebojte, je to podobné jako charakteristický pach ovčí vlny: cítíte ho spíš při praní, případně při žehlení).

V jedné internetové diskusi jsem si přečetla příspěvek paní, která se živila dovozem různých šál, nejen těch kašmírových. Psala, že jednou objednávala z Indie šály z umělého vlákna a dodavatel se jí automaticky zeptal, kolik bude chtít cedulek "100% cashmere" (po jednom dolaru) - a velmi se prý divil, že je opravdu nechce... Takže pozor, není všechno kašmír, co se chlubí kašmírovou cedulkou.

Já mám kašmírové šály dvě - jednu krémovou (ulovenou v sekáči, kde se choulila mezi ostatními šálami) a jednu tyrkysovou z obchodu http://www.felipe.cz - kromě pašmín tam najdete i kašmírové svetry a články s dalšími informacemi o kašmíru. Obě šály jsou mé nejoblíbenější, dají se nosit v zimě i v létě (tu větší krémovou v létě pravidelně přibaluji do kabelky, hodí se zvlášť pokud začne foukat vítr nebo když se večer ochladí), modrá je tenčí a báječná do zimních i jarních kabátů. Když jsem ji dostala, nejprve jsem se skoro lekla, jak je lehoučká a tenká - ale hned při nošení jsem zjistila, že zahřeje nesrovnatelně víc než mnohem silnější šála z běžné vlny. Navíc kašmír nekouše!
  
Máte ve svém šatníku kašmírový svetr nebo pašmínu? Odkud je máte? A jaké s nimi máte zkušenosti? (Přiznejte se, že je milujete hříšnou láskou, to snad s kašmírem ani jinak nejde... ;)

Na závěr dvě mé pašmíny:






A modrá pašmína jako doplněk k jarnímu kabátu:


1. 6. 2014

Sardinské paradoxy

Sardinie je druhý největší ostrov Středozemního moře a ze své dvoutýdenní návštěvy mohu usuzovat, že je plná krásných paradoxů. Jeden by čekal, že tak nádherný ostrov obkroužený plážemi z jemného písku bude dávno zavalen hordami nenasytných turistů - že tomu tak není je s podivem, když k plážím navíc přihodíme i srdečné domorodce, dramatickou krajinu a vynikající kuchyni. Pravda, má návštěva připadla na předvečer pravé turistické sezóny, ale i tak: kolik vašich známých jezdí na Sardinii? 

Krom obligátního koupání v moři a slunění jsem podnikala výlety se svým foťákem - zde je několik mých čerstvých sardinských dojmů:





Naznačila jsem paradoxy v množném čísle, dejme se tedy do jejich výčtu: " Kdo přichází přes moře, je zloděj!" hlásá stará sardinská zkušenost. Na turisty se naštěstí tato vrozená obezřetnost nevztahuje, možná i proto, že přes moře přilétají. Přesto jeden z nejvstřícnějších lidí, které jsem na Sardinii potkala, pocházel z prvního největšího ostrova - Sicilie - konkrétně z Palerma. Když jsem se zeptala, jestli se mám bát, jen se usmál a vytáhl domácí sicilskou grappu. Byla vynikající.











Na každém kroku zde narazíte na místní znak: hlavy čtyř Maurů s páskami přes oči. Ne, na čele. Tak kde vlastně?! A proč Mauři? Odpověď je známa jen na první otázku - nyní oficiálně na čele. Před rokem 1999 na očích. Před 17. stoletím na čele. Proč tam ti Maurové tu pásku mají a kde se vlastně v erbu Sardinie vzali, na to se názory různí, přesně to ale neví nikdo...








A ano, ještěrky. Měděné, smaragdové, okrové - jako oživlé brože.




Poslední paradox byl čistě soukromý - jak se sbalit na dva týdny a nepřekročit 15kg? Rozhodla jsem se, že řešením je jedna barevná kombinace, která umožní následné kombinace jednotlivých kusů oblečení. A existuje snad letnější varianta, než modrobílá, doplněná červeným akcentem? Vedlejším účinkem zůstává hrdá prezentace národních barev v (ne)daleké cizině... Materiál len (trochu se mačká, ale v horku ho ničím nenahradíte) a samozřejmě bavlna.



A důvod vrátit se na Sardinii? Ještě jsem neviděla věže dávných obyvatel Nuraghi. Ještě jsem nesnědla všechny mořské potvory (byť jsem se opravdu snažila). A ještě jsem se nenaučila sardninsky.

31. 5. 2014

Žena a šperk

Dnes pro vás mám něco trochu jiného - sérii portrétů, které vznikly pro fotografický projekt Moniky Pasternákové na téma "Žena a šperk". Děkuji Monice za nádherné fotky a za to, že si mě pro projekt vybrala, neméně děkuji úžasné vizážistce Elišce Řepkové.

Použité šperky jsou převážně pákistánské a afghánské (v tanci používané pro styl tribal dance) a indické. Na fotce "lesní bohyně" je šperk, který jsem koupila v bazaru a původu je tedy zcela neznámého.

Foto: Monika Pasternáková - PMP FotoVideo https://www.facebook.com/PMPFotoVideo?ref=hl

Visage, Hair: Eliška Řepková Make-up artist https://www.facebook.com/eliskarepkovamakeupartist



Modelka: Channah