5. 10. 2014

Ložnicové resty

Mám takový neblahý pocit, že jsem vám tu toho na blogu naslibovala už víc, než je zdrávo - proto jsem se dnes chutě pustila do splnění dvou restů, a to vyfocení modrých šatů Hearts and Roses a bílých šatů od Alberty Ferreti (u obou jste chtěli vidět šaty vcelku a nestylizované). Zde je máte, foceno samocvakem u mě v ložnici :)




28. 9. 2014

Srdce a růže z Londýna

Na počátku všeho stála (jak jinak na tomto blogu) návštěva sekáče a koupě nenošených šatů od značky Hearts and Roses London (http://www.amazon.co.uk/Dresses-Hearts-Roses) za 200Kč. Poté drobná úprava, při níž zmizely rukávky (na fotce vypadají hezky, ale v reálu dělaly s rameny podivné věci). HaR je přesně jeden z těch obchodů, nad jejichž nabídkou mi ukápla nejedna slina, zatím jsem ale s jejich produkcí neměla osobně tu čest. Pokud by vás zajímalo zhodnocení kvality: šaty jsou z bavlny s příměsí elastanu, solidně ušité, v reálu vypadají opravdu nádherně - jen po prvním vyprání lehce zapustilo okolí puntíků (je to sice vidět jen při pohledu z blízka, ale slušně vychované šaty by se takto chovat neměly).


S Karolinou jsme fotily na hřbitově, což z fotek nakonec není moc vidět (spíš mi připomínají kouzelnou zahradu) - pokud by někoho z vás napadlo romanticky polehávat v břečťanu, pak vězte, že stejná myšlenka už osvítila zástup brouků a pavouků. 


Foto: Karolina Ryvolová http://ryvolova.wix.com/portfolio
Vizáž: Michaela Wostlová http://www.wostlova.cz
Modelka: Channah
Šaty: Hearts and Roses London, rukavičky a paraple prastaré






Líčení od Míši Wostlové mě natolik nadchlo, že jsem ještě po příchodu domů cvakla jeden svůj autoportrét - a pro srovnání ještě jeden druhý den ráno bez líčení :)


25. 9. 2014

We can do it! Aneb když pin-up pomáhá...

Představuji vám jeden krásný projekt, kterého se mám tu čest účastnit - charitativní pin-up kalendář fotografa Petra "Kokyho" Stöckla. Kalendář vznikal tři čtvrtě roku a podílela se na něm velká skupina nadšenců od modelek přes vizážistky, grafičku, ochotné pomocníky a sháněče rekvizit - ti všichni se zřekli honorářů a společně vytvořili kalendář, jehož výtěžek pomůže Dětskému domovu pro opuštěné děti v Unhošti. 

Kalendář si můžete prohlédnout a nejlépe rovnou objednat zde: http://www.koky.name/2015/ - fotografie budou doplněny grafikou, ukázky ilustrací najdete na stránkách též. (Svou fotku sem dávat nebudu, jen se sami podívejte, co jsem za měsíc ;)

Fotografiemi si můžete pokochat i osobně na výstavě v kavárně Malý Mnich v Mníšku pod Brdy od 15.12. do 31.1.

V průběhu focení vznikla nejenom fotografie do kalendáře, ale nafotili jsme i něco navíc:

foto: Petr "Koky" Stöckl
modelka : Channah (na poslední fotce Lenka Svobodová)
vizáž : Šárka Kúdelová
šaty Maggie Tang;  nejlepší punčochy na světě Cervin Bicolore! :)







14. 9. 2014

Art Deco

Kdybych si mohla vybavit byt lusknutím prstů, luskala bych až do zmrtvění prstů samé art decové skvosty.



Protože ale kouzlit neumím a můj účet také ne, musím se prozatím spokojit s matným odleskem tohoto stylu na šatech. (Míšení art deco stylu, pouzdrovek a punčoch se švem je samozřejmě eklektický guláš, ale nemohu si odpustit postřeh, že nylonky se švem a point heel v sobě cosi art decového prostě mají!)

Šaty Dorothy Perkins, kabelka dobová z bazaru, FF (fully fashioned - tedy naplocho pletené a následným švem sešité) punčochy Gio, boty Zola Collection





22. 8. 2014

Starý pivovar a Evelyn Byrnes

Na focení ve starém pivovaru u Stráže nad Nežárkou s fotografem Vaškem Roubíkem jsme si věru nemohli vybrat lepší počasí - chvíli slunečno a horko, chvíli déšť, chvíli vítr jak na vrcholku mořského útesu, dvěma slovy mnozí efektové. Panu fotografovi ale přírodní živly nebyly dost, proto fotil tu přes jakousi lodyhu, tu přes můj hedvábný šátek, posloužila dokonce i nalezená láhev od ochucené vody. Renesanční osobnost zkrátka mnohé efekty nejen využije, nýbrž i vytváří :) A to nezmiňuji to, jak mě druhý den bolela bránice od smíchu (a naučila jsem se dokonce novou básničku!) Z fotek jsem upřímně nadšena a velmi za ně Vaškovi děkuji. 

Na focení jsem měla šaty od americké módní návrhářky Evelyn Byrnes (dnes již zesnulé): navrhovala pod svou značkou Evelyn Byrnes New York hlavně v 50. - 70. letech a byla majitelkou obchodu s módou na Manhattanu - zde prodávala jednak šaty podle vlastních návrhů, ale i modely jiných návrhářů. Šaty jsou z přírodního hedvábí, jejich sukně má pět vrstev a pod nimi ještě dvě spodničky! Už mi bylo důrazně řečeno, ať neprovokuji, nicméně se sluší uvést, že i tyto šaty mám z druhé ruky.

Foto: Vaše Roubík https://www.facebook.com/pages/Vašek-Roubík-Photography/321323957913221 http://roubikphoto.blogspot.cz






Pokud vás zajímá detailnější fotka šatů, nafotila jsem je pro vás zde:



19. 8. 2014

Inter arma

Prší a venku se setmělo, s hrnkem čaje si čtu o současném dění a do duše se mi plíživě vkrádá pořádná chandra. Pro rozveselení se pokouším namluvit cosi "čínsky" do google překladače (zkuste to, obvykle jsou výsledky k popukání) a vypadne mi: "Srdce bolest - vaše společnost k odpočinku." Tomu se sice nedá upřít svébytná poetika, povzbudivě to ale věru nezní. Naštěstí hned další pokusy mi sdělí, že "Bear Bear strašit strašit strašit Bears" a "Dálkové ovládání a pohlaví." - sdílím je s přáteli ve FB skupině "Mluvíme čínsky na iFounech" a rozvine se velmi plodná (a místy velmi košilatá) diskuse, proti níž nemá chandra sebemenší šanci. A kdyby snad někdy chtěla zas povystrčit růžky, důkladně se proti ní vyzbrojím:

Kabát: Vero Moda (sekáč), kabelka výprodej Marks and Spencer, lodička ebay, šátek a pásek sekáč, boty Clarks







10. 8. 2014

4 důvody, proč fotit "selfies"

Dříve byl autoportrét považován za důstojnou záležitost - člověk si představil mistra Rembrandta, jak při světle svic švidrá do zrcadla a na plátně mu pod rukama vzniká umělecké dílo. Autoportrét neztratil svůj kredit ani v době fotografie - umělci zkoumali svůj obličej a vytvářeli respektovaná díla.


Až nyní se z autoportrétu stala "selfie" a vystihuje ji asi nejlépe tento vtip:



Na internetu se můžete dočíst, že "Američtí vědci uznali zálibu v „selfies“ za psychickou chorobu" - podobný výzkum bychom jistě našli i o bloggerech, takže autorka těchto řádků nemůže "normálnost" ani předstírat. Ale vlastně ani nechce a rovnou se přiznává: ano, fotím selfies! (k blogu se zjevně přiznávat netřeba)

Když pomineme všechny zjevné patologické důvody (exhibicionismem počínaje a hlubinnými traumaty z dětství konče), jaké jsou vlastně důvody "selfies" fotit?

1) Vás obličej je objekt, který máte vždy po ruce. Nemusíte otravovat své bližní, aby vám stáli modelem, případně shánět tfp modelky. Můžete si vzpomenout ve dvě ráno, že cítíte puzení fotit, a váš obličej je vám ihned k dispozici.



2) Svému obličeji nemusíte vysvětlovat, jakou emoci má vyjadřovat - je nastaven přesně tak, aby dostál vašemu uměleckému záměru. Chcete fotit sebetrýznivé emo fotky? Váš obličej souhlasí. Pukáte nadšením a chcete vyfotit bláznivou dadaistickou fotku? Tadaaaa, váš obličej už šelmovsky pomrkává!



3) Když se fotky nepovedou, váš obličej se na vás nebude zlobit. Ani vás nebude uhánět, abyste už fotky konečně upravili a poslali. Můžete je klidně smazat a obličej ani nekvikne.


4) Díky mobilu a Instagramu můžete selfie vyblejsknout opravdu kdykoli a kdekoli.




Takže zahajuji setkání Anonymních Autoportrétistů: "Ahoj, já jsem Hanka. Fotím selfies." Fotíte také své autoportréty? Jsem zvědava, pochlubte se ;)