22. 8. 2014

Starý pivovar a Evelyn Byrnes

Na focení ve starém pivovaru u Stráže nad Nežárkou s fotografem Vaškem Roubíkem jsme si věru nemohli vybrat lepší počasí - chvíli slunečno a horko, chvíli déšť, chvíli vítr jak na vrcholku mořského útesu, dvěma slovy mnozí efektové. Panu fotografovi ale přírodní živly nebyly dost, proto fotil tu přes jakousi lodyhu, tu přes můj hedvábný šátek, posloužila dokonce i nalezená láhev od ochucené vody. Renesanční osobnost zkrátka mnohé efekty nejen využije, nýbrž i vytváří :) A to nezmiňuji to, jak mě druhý den bolela bránice od smíchu (a naučila jsem se dokonce novou básničku!) Z fotek jsem upřímně nadšena a velmi za ně Vaškovi děkuji. 

Na focení jsem měla šaty od americké módní návrhářky Evelyn Byrnes (dnes již zesnulé): navrhovala pod svou značkou Evelyn Byrnes New York hlavně v 50. - 70. letech a byla majitelkou obchodu s módou na Manhattanu - zde prodávala jednak šaty podle vlastních návrhů, ale i modely jiných návrhářů. Šaty jsou z přírodního hedvábí, jejich sukně má pět vrstev a pod nimi ještě dvě spodničky! Už mi bylo důrazně řečeno, ať neprovokuji, nicméně se sluší uvést, že i tyto šaty mám z druhé ruky.

Foto: Vaše Roubík https://www.facebook.com/pages/Vašek-Roubík-Photography/321323957913221 http://roubikphoto.blogspot.cz






Pokud vás zajímá detailnější fotka šatů, nafotila jsem je pro vás zde:



19. 8. 2014

Inter arma

Prší a venku se setmělo, s hrnkem čaje si čtu o současném dění a do duše se mi plíživě vkrádá pořádná chandra. Pro rozveselení se pokouším namluvit cosi "čínsky" do google překladače (zkuste to, obvykle jsou výsledky k popukání) a vypadne mi: "Srdce bolest - vaše společnost k odpočinku." Tomu se sice nedá upřít svébytná poetika, povzbudivě to ale věru nezní. Naštěstí hned další pokusy mi sdělí, že "Bear Bear strašit strašit strašit Bears" a "Dálkové ovládání a pohlaví." - sdílím je s přáteli ve FB skupině "Mluvíme čínsky na iFounech" a rozvine se velmi plodná (a místy velmi košilatá) diskuse, proti níž nemá chandra sebemenší šanci. A kdyby snad někdy chtěla zas povystrčit růžky, důkladně se proti ní vyzbrojím:

Kabát: Vero Moda (sekáč), kabelka výprodej Marks and Spencer, lodička ebay, šátek a pásek sekáč, boty Clarks







10. 8. 2014

4 důvody, proč fotit "selfies"

Dříve byl autoportrét považován za důstojnou záležitost - člověk si představil mistra Rembrandta, jak při světle svic švidrá do zrcadla a na plátně mu pod rukama vzniká umělecké dílo. Autoportrét neztratil svůj kredit ani v době fotografie - umělci zkoumali svůj obličej a vytvářeli respektovaná díla.


Až nyní se z autoportrétu stala "selfie" a vystihuje ji asi nejlépe tento vtip:



Na internetu se můžete dočíst, že "Američtí vědci uznali zálibu v „selfies“ za psychickou chorobu" - podobný výzkum bychom jistě našli i o bloggerech, takže autorka těchto řádků nemůže "normálnost" ani předstírat. Ale vlastně ani nechce a rovnou se přiznává: ano, fotím selfies! (k blogu se zjevně přiznávat netřeba)

Když pomineme všechny zjevné patologické důvody (exhibicionismem počínaje a hlubinnými traumaty z dětství konče), jaké jsou vlastně důvody "selfies" fotit?

1) Vás obličej je objekt, který máte vždy po ruce. Nemusíte otravovat své bližní, aby vám stáli modelem, případně shánět tfp modelky. Můžete si vzpomenout ve dvě ráno, že cítíte puzení fotit, a váš obličej je vám ihned k dispozici.



2) Svému obličeji nemusíte vysvětlovat, jakou emoci má vyjadřovat - je nastaven přesně tak, aby dostál vašemu uměleckému záměru. Chcete fotit sebetrýznivé emo fotky? Váš obličej souhlasí. Pukáte nadšením a chcete vyfotit bláznivou dadaistickou fotku? Tadaaaa, váš obličej už šelmovsky pomrkává!



3) Když se fotky nepovedou, váš obličej se na vás nebude zlobit. Ani vás nebude uhánět, abyste už fotky konečně upravili a poslali. Můžete je klidně smazat a obličej ani nekvikne.


4) Díky mobilu a Instagramu můžete selfie vyblejsknout opravdu kdykoli a kdekoli.




Takže zahajuji setkání Anonymních Autoportrétistů: "Ahoj, já jsem Hanka. Fotím selfies." Fotíte také své autoportréty? Jsem zvědava, pochlubte se ;)

8. 8. 2014

Ale těch šatů se nevzdááám! ...

... Jsou v mém šatníku od nepaměti!

Tedy abyste pochopili velikost dramatu: s přebarvením vlasů z hnědé na zrz vyvstalo barevné dilema - všechny fuchsiové kusy letěly ze šatníku a červené prošly přísnou selekcí. Až padla kosa na mé oblíbené červené šaty - jak jinak než sekáčového původu, ale zjevně šité buď doma, nebo na zakázku (a stály tuším dvacku).

S hnědými vlasy vypadaly takto:




foto: Jiří Frantál https://www.facebook.com/jfrantal

No a se zrzavými vlasy (...kterých se také nevzdááám!) se ne přímo tlučou, ale rozhodně nevynikne ani jedna barva. Tak jsem na to šla od lesa a zakoupila ve výprodeji v Orsay bolerko v kachní modři, boty Vagabond ve stejné barvě a šaty orámovala pro nás zrzky lichotivější barvou. A je to!

foto: Petr Louženský http://petrlouzensky.wordpress.com


31. 7. 2014

Zcela neužitečné písecké postřehy

Nedávno jsme s mojí milou kamarádkou a jmenovkyní podnikly výlet do Písku. Byla to čistě dámská jízda po sekáčích, obchůdcích, památkách a jídle - všeho jsme si užily dosytosti.

V parkánu jsme narazily na piáno, hned jsem se nadchla, že jde o obdobu pián v ulicích - tohle bylo ale spoutáno řetězy, zámky a soudě podle okolních odpadků sloužilo spíš jako občerstvovací pult a lavička v jednom. Škoda, zřejmě ho jen jednou za čas odemknou a vypustí trochu se proskočit...





Co mají ale v Písku luxusní, jsou rozkládací lehátka u Sladovny, pěkně letně u fontány. Saturnin by zaplesal.




A ano, na cestě k nádraží nádherné popínavé růže - obě jsme se do nich musely samozřejmě vplést a vyfotit se, ven už se lezlo podstatně hůř.


A to je, milí čtenáři, z naprosto neužitečných píseckých postřehů vše. Snad ještě: když budete (jako my) hledat v Písku pizzerii Marco Polo, chápaví obyvatelé vás správně nasměrují do pizzerie San Marco.

 A zlatý hřeb výletu: v sekáči u Slona měli nenošené taneční boty na flamenco za 120 Káčé!


(šaty a pásek Dorothy Perkins, boty Mel, foto Hanka + Hanka)

30. 7. 2014

Hedvábné šaty od Alberty Ferretti

Dnes mám pro vás jeden ze svých nemilejších sekáčových úlovků - hedvábné šaty od italské módní návrhářky Alberty Ferretti za 249Kč. Její šaty jsou známé vrstvením a řasením materiálů - tyhle konkrétní mi přijdou trochu v duchu Marilyn Monroe. Horní díl šatů je vyztužený kosticemi, zdobený řasením a z boků překrytý díly látky, které přes prsa pokračují jako vazačky za krk. Letmým průzkumem internetu jsem zjistila, že jsem ušetřila něco kolem tisíce dolarů.

P.S. Také máte někdy pocit, že když "ulovíte" něco s výraznou slevou, že vám ušetřené peníze jaksi zbyly a můžete je utratit znovu? A nejlépe hned několikrát... ;)


Foto: Jaroslav Cvejn
Vizáž: Věra Cvejnová
http://www.2nicephoto.cz/

(fotky šatů doma: Channah)





5. 7. 2014

Bdělé snění

Nevím, zda jste někdy slyšeli o lucidním snění - ve zkratce se jedná o techniku, pomocí níž se můžete "probudit" uprostřed snu, i když stále spíte. Někdy se podobný prožitek přihodí i zcela náhodně, když si třeba uprostřed noční můry říkáte "tohle se mi zdá, určitě se probudím...". Pomocí nácviku bdělého snění ale můžete své sny ovládat zcela záměrně a plánovaně - a popravdě si také užít spoustu zábavy. Sen má svá pravidla, která nesmíte porušit - když chcete třeba vytvořit nějakou věc, musíte se ve snu například otočit a když se otočíte zpět - voilà - daná věc je nachystána před vámi. Mozek by se zkrátka neuměl vypořádat s tím, že se cosi, byť ve snu, zjeví z čista jasna. Když chcete ve snu cestovat, můžete buď letět a na dané místo doletět, případně pokud jste v místnosti, projít dveřmi, za kterými je vaše kýžená destinace... a tak dále. O lucidním snění existuje spousta článků a knih, pokud vás toto téma zajímá, není problém si vše dohledat (užitečné tipy v AJ například zde: http://www.wikihow.com/Lucid-Dream )

Jednou z metod tréninku je tzv. "reality check" - opakovaná jednoduchá činnost, kterou provádíte v bdělém stavu. Například když procházíte dveřmi, řeknete si "tohle je realita". Nebo se několikrát za den podíváte na své dlaně a zopakujete stejnou formulku. Když pak spíte, ona činnost se vám dřív nebo později do snu promítne - projdete dveřmi nebo se podíváte na dlaně (je to podobný princip, jako když celý den houbaříte a následující noc se vám zdá o houbách). A ve snu si uvědomíte, že tohle realita není - a hurá, můžete se pustit do prozkoumávání snu v bdělém stavu: létat, potkávat jakoukoli osobu si jen představíte, přeměňovat se do zvířecí či jiné podoby, vytvářet kolem sebe novou realitu... Sen se vás ale snaží strhnout a opět vás "uspat" - pokud si stále neopakujete, že tohle je sen, přestanete se dívat na dlaně (nebo něco jiného podle toho, jakou pomůcku jste zvolili), za chvíli už zas nevědomě sníte a sen se vaší kontrole vymkne.

A nyní myšlenkový kotrmelec: nepřijde vám někdy, že sníme i v bdělém stavu? Že se necháme bezmyšlenkovitě unášet, strhávat, ospale vést snem, který nás vede třeba i tam, kam jsme vlastně původně vůbec nechtěli jít? A že si musíme neustále připomínat, co vlastně v životě chceme a co je pro nás důležité? Dívat se na dlaně a nezapomenout důležité věci, které jsme si už stačili v životě uvědomit a o které nechceme přijít...


(škoda, že na té první fotce nemám špičaté ouško ;)