17. 3. 2015

Tenkrát na peroně - postapo festival

Přišla jsem k tomu jak slepý k radioaktivním houslím - bavila jsem se s kamarádkou o svém nečekaně zrušeném programu na sobotu, když tu z jejích úst ledabyle zazněla ona osudová věta: "Tak se mnou pojď na postapo festival." A já, stejně ledabyle, opáčila: "A tak jo!" a jala se gůglit, co to proboha vlastně je zač. Kdo kdy hrál nějaké počítačové hry s postapokalyptickou tématikou či zhlédl filmy typu Mad Max nebo Vodní svět, povytáhne nad mou neznalostí opovržlivě obočí, nicméně já byla postapo tématikou dosud skutečně neozářená.

Nicméně jsem pilně studovala a během tří dnů byla nucena dát dohromady svůj postapokalyptický kostým - není dokonalý, na místě jsem pochopila, že je příliš ze škatulky. Po apokalypse nemůže být člověk nažehlený a čisťounký, musí víc improvizovat a nahrazovat chybějící kusy oděvu a výstroje tím, co skládka dá. Musím ale podotknout, že v průběhu akce se můj úbor stával čím dál více autentičtějším - ať už lehkou vrstvou prachu, zakoupením několika drobností na krk (vévodí jim pojistka od ručního granátu) či omotáním šátku kolem úst (opět čistě praktická záležitost v prašném prostředí).

Co se ale vlastně na Letné, kde se postapo festival konal, ve skutečnosti dělo? Musím se přiznat, že má matná očekávání zahrnovala skupinku divně oblečených mladých lidí, kteří se budou na místě honit a hrát jakousi hru, které stejně nemám nejmenší šanci porozumět. Realita předčila mé rozpačité představy mnohonásobně: festival měl do rozpačitosti daleko a jedna zajímavá položka programu střídala druhou. 

Musím zmínit:

- skvělou přednášku Míši Bušovské o černobylské zóně. Míša je místní průvodkyní a vyprávěla nám tolik fascinujících příběhů a postřehů, které jsou pro ni v zóně běžné, ale nás posluchače mrazily. Díky ní vím, že nesmím v zóně chodit po mechu, jíst ohryzky od jablek (okousat jablko můžu!) a chodit do sklepů!

- improvizační divadelní vystoupení skupiny Paleťáci (diváci zvolí téma - například "taktické početí" a skupina si musí poradit, jak nejlépe dokáže)

- Jugger neboli Krutou hru (originál pochází z filmu Blood of Heroes) - neustále jsem kamarádku přemlouvala, ať si jdeme sednout do první řady, že jsem takovou hru ještě hrát neviděla. Moudře odvětila, že ona ano, a právě proto trvá na tom, že půjdeme minimálně do třetí řady.

- bazar postapo předmětů - je libo respirátor, pojistku od granátu, pečenou krysu či radioaktivní plakát?

Festival zdárně pokračoval večerními koncerty, o něž jsem bohužel přišla, neb jsem již svištěla domů. Děkuji všem pořadatelům a všem fajn lidem, které jsem na festivalu potkala. Příště přijdu zas a slibuji, že můj kostým bude obsahovat více děr, chráničů a obvazů! 

Lissa a Channah, foto Danny Worm

 Channah, foto Lissa

 Lissa a Channah, foto Patrik Cvak

Krutá hra, foto Channah

4 komentáře:

zejzen řekl(a)...

Všechno ti sekne, ale tohle ti sekne přímo neskutečně! :)

Anonymní řekl(a)...

Souhlasím s komentářem Zejzen :-) možná by občas neškodilo odložit ty "dámičkovké" outfity a hodit na sebe trošku punku ;-) Jste v tom úplně jiný člověk, ve všem, co tu běžně prezentujete, mi připadáte vlastně taková usedlá, tohle je rebelský a sexy :-)

Channah řekl(a)...

Díky oběma, běžně tak asi chodit nebudu, abych neděsila studenty, ale některé prvky by se daly využít - byl to celkově osvěžující zážitek :)

Anonymní řekl(a)...

Moc ti to sluší. Nejpovedenější je asi první fotografie. Určitě zkus nafotit další, rád se přijdu podívat :)

Petr
http://mladystyl.cz/