30. 1. 2013

Blahodárné mrholení

Znáte ty chladné dny, kdy ani neprší, ani není sucho, kdy pouze nepříjemně a vlezle mrholí? Nepomůže vám deštník ani klobouk, drzé mrholení se vám do tváře stejně dostane. S počínající oblevou a teplotami nad nulou se ho jistě brzy dočkáme. Mám pro vás převratnou novinku, která změní váš pohled na mrholení a vy jej budete vítat s nastavenou tváří - nevěříte? Kdysi mi jakási osvícená osoba sdělila to úžasné tajemství: "Deset minut pobytu v mrholení má na tvář stejně blahodárný účinek jako hodina na kosmetice!" Tak - pokud vás v tuto chvíli napadlo pět vědecky ověřitelných faktů, které tuto úžasnou teorii vyvracejí, nechte si je laskavě pro sebe. Já si hodlám nadále žít ve své šťastné víře v pozitivní účinky mrholení. Jen by se mi ještě hodila nějaká podobná zaručená teorie na sníh, brzké stmívání a mráz. Neznáte nějaké?

Kabát - 220Kč, sekáč; šaty - 400Kč slevy Orsay; boty - sekáč, 250Kč; kabelka Gregorio - 1250Kč; rukavice - po mamince

foto: Tomáš Pinter, http://www.fotopatracka.cz/fotograf/card.php?uid=96128&h=100&crd=1





25. 1. 2013

Murphyho volba

Dnes jsem byla na cestě po městských pochůzkách důrazně varována výstražnou cedulí: "Pozor, se střechy padají rampouchy, přejděte na druhý chodník!" Podívala jsem se nahoru, kde se opravdu tetelily nabroušené rampouchy, a v duchu jsem poděkovala za ohleduplné upozornění. Přešla jsem tedy na druhý chodník a tam už na mě čekala další cedule: "Nebezpečí pádu ledu a sněhu, přejděte na druhý chodník!" Jako oslík mezi dvěma hromádkami sena jsem chvíli zvažovala, jestli je lepší dostat do hlavy rampouchem, nebo sněhem a ledem a nakonec jsem se rozhodla pro silnici uprostřed. Toto šalamounské rozhodnutí mě těšilo do chvíle, kdy proti mě jelo auto a obě strany silnice byly v tu chvíli lemovány vysokými zledovatělými horami odhrabaného sněhu bez možnosti vrátit se zpět na chodník. Nakonec jsem se ale přeci jen na chodník dopracovala a učinila tak rozhodnutí, že je lepší zahynout nejistým rampouchem než pod koly jistých pneumatik. Ať žije zima!

Manchestráky - výprodej Marks and Spencer, 350Kč; svetr - výprodej Orsay, 300Kč; boty - Baťa, 1990Kč; hacafrak 100% kašmír - sekáč, 220Kč; foto Allia





23. 1. 2013

10 užitečných zpráv

Také se už tak těšíte na závěr tohoto týdne a chvíli, kdy hodíte svůj hlasovací lístek do urny? Já nesmírně - bohužel už ani tak ze vznešeného pocitu svobodné volby, ale spíš proto, že tohle předvolební šílenství skončí. Podle toho, jak sleduji rozvířené vášně, mám pocit, že si nevybíráme prezidenta, ale milence. Místo rozumných argumentů pro a proti létá vzduchem bahno a vyškrabují se podpásové argumenty. Naopak podporovatelé škodí svým kandidátům tím, jak je hystericky adorují - na FB na mě dnes vypadla fotka nahé modelky s Karlem namalovaným na levém ňadru. Vypadal dost rozpačitě. 

Naopak mi udělal radost FB status Erika Taberyho: "Nečekal bych, že mě někdy potěší banální tisk. zpráva: Hledá se pivní znalec. Konečně někdo nehledá zrádce národa." Namísto malování kohokoli kamkoli jsem se rozhodla přinést vám podobné užitečné zprávy - a hned deset:

1) V jazyce Inuitů neexistuje slovo pro "včera".
2) Tygři nemají jen pruhovanou srst, ale i kůži.
3) Hudba má na náš mozek podobný účinek jako sex.
4) Bez potravinářského barviva by Coca Cola byla zelená.  
5) V lidském těle je dost železa na výrobu jednoho hřebíku.
6) Na jednoho člověka připadá na planetě 200 milionů hmyzu.
7) Průměrný obyvatel planety je osmadvacetiletý Číňan vlastnící mobil, ale ne bankovní účet.
8) Součet všech čísel na ruletě je 666.
9) Filematologie je věda o líbání.
10) Klokani skáčou, protože nedokážou pohybovat zadníma nohama střídavě. 


zdroj: https://www.facebook.com/uselessfacts 

16. 1. 2013

Obrazová historie mých vlasů

U minulého článku o bílých šatech padlo několik dotazů na barevný vývoj mých vlasů - zajímaly vás fotky mého blonďatého já, ptali jste se, jestli jsem uvažovala o zrz. Zde je tedy má vlasová zpověď:

Narodila jsem se coby blonďatý andílek (záhy ostříhaný podle kastrolu). K tomu oči neidentifikovatelné barvy - v závislosti na světle a duševním rozpoložení přecházejí od šedozelené po modrozelenou. Barva očí mi zůstala, barva vlasů prošla dramatickým vývojem. Mé blonďaté období je podrobně zdokumentováno:



Blond mi vydržela dlouhou dobu, svou plavovlasou inteligenci jsem začala popírat poměrně nedávno. Vše začalo prudkým hnutím mysli a přebarvením na zrzavou. Několik zrzavých předmětů doličných:

foto Veronika Balcarová

Postupně jsem přešla od světlehnědé po tmavohnědou, kde jsem v současné době zakotvila. Největší změnou, zdokumentovanou už na blogu, byla nová ofina.

foto David Fencl
foto Alena Švambergová

Pokud vás ještě plně neuspokojila historie mého vlasového porostu, přidám ještě několik poznámek k  jejich kvalitě a tipů k údržbě. Mé vlasy jsou jemné a hebké - takhle to může znít jako výhra, opak je ale pravdou. Kromě úsměvného zážitku, kdy mi vlasy nadšeně ohmatávala korejská studentka a na celou mnohonárodnostní třídu vykřikovala, ať si jdou všichni také sáhnout, přináší jemnost vlasů spíš problémy. Kromě žížalích vln  mi na nich nedrží téměř žádná vlnící a kadeřící úprava. Žehličce a kulmě se vyhýbám jako čert kříži, nezáleží na tom, jaký má úžasný povrch a jak supermoderní má nastavování teploty. Po jednom kulmovacím období (několikrát natočené vlasy na vystoupení) jsem si je polámala tak, že jsem skončila u stříhání a patlání černého kelímku Gliss Kur od Schwarzkopf  (ze srdce doporučuji, pomohl - celým názvem se to jmenuje "Regenerační maska proti poškození vlasů Ultimate Repair"). Od té doby s horkem neexperimentuji a vlasy utěšeně dorůstají. 

Mimochodem nedávno jsem se vážně ptala své kadeřnice, zda je možné nechat se obarvit na tmavě modrou. Kadeřnice vypadala lehce polekaně a následně mi vysvětlila, že si můžu vybrat buď mezi černou s modrými odlesky nebo řvavě modrou (tu prý nosí punkeři). Případně modré proužky, což jsem odmítla, protože nechci vypadat jako modrý tygr. Uvidíme, jak se vlasová situace vyvine, pro své potěšení jsem si tmavomodrou barvu vlasů přičinila ve fotoeditoru: 

9. 1. 2013

Příběh šatů

V šatníku každé ženy zřejmě existuje několik kousků s vlastním příběhem. Jsou to šaty, které vytrvale přežívají každoroční třídění, a i kdyby je dotyčná už nenosila, při pohledu na ně si zasněně povzdechne a vrátí je láskyplně zpět do skříně. Jsou to šaty s příběhem.

Jedny z těch svých jsem koupila asi před deseti lety v místním second handu. Bílé plisované šaty zřejmě šité někomu na míru - někomu s naprosto stejnou postavou a výškou, jakou mám já. Šaty, které jako by vypadly ze starého filmu. Zaplatila jsem dvě stě korun a odnesla si domů poklad, který mě těší dodnes.

foto Jiří Frantál
Jsou to samozřejmě mé nejoblíbenější plesové šaty, netančím v nich ale jen na bálech. Jejich plisování krásně souzní s tanečními křídly - vytvořila jsem choreografii těmto šatům na míru na klavírní skladbu Yanna Tiersena (složil hudbu pro film Amélie). Na fotografii níže tančím za klavírního doprovodu svého bratra na první show své taneční skupiny - jedna z mých nejkrásnějších tanečních vzpomínek. Že je fotografie téměř archivní dokládá i má původní barva vlasů :)

foto Veronika Balcarová

Skrývá vaše skříň také takový poklad, kterého byste se neměli to srdce zbavit?

foto Veronika Balcarová, úprava Mathieu de Geest

8. 1. 2013

Živé šperky Adély Pečlové

Adélu Pečlovou, talentovanou návrhářku šperků, jsem znala již z dřívějška - vytvořila pro mě péřové čelenky na burlesque taneční vystoupení. Když mě oslovila s nabídkou spolupráce, ráda jsem s prezentací kolekce jejích šperků souhlasila. Autorské šperky, ač jsou vytvořeny z chladného kovu a skla, působí neuvěřitelně živě - tepnami z jemného pletiva proudí drobné skleněné kuličky, část kolekce je doplněna kontrastní měkoučkou králičí kožešinou. Více naleznete na www.adelapeclova.cz