26. 1. 2014

Když čert s beranem na koni jezdil

Konečně mohu napsat první zimní příspěvek - a bude o beranovi, čertech a koních!

Ještě na jaře, někdy těsně před Mikulášem, jsem sobě zakoupila pravý beraní kožich přes inzerát. V obavách, že brzy uhodí kruté mrazy, jsem zainvestovala celých 500Kč a stala se tak šťastnou majitelkou nenošeného kožuchu (sice byl nenošený, knoflíkové dírky měl zcela neochozené, ale rok výroby je zřejmě z doby dávnější, stejnou záhadou je mi i původ zn. Obroda). Proč byl kožich tak levný? Zjevně proto, že ho majitelka prodávala ne jako kožich, ale jako "kostým na čerta" - navíc na drobného čerta, což mě hned upoutalo a zažehlo ve mně naději, že bych v kožichu nemusela pořádat plavecké závody.

Nemýlila jsem se, kožich je až nemravně teplý - pokud je nad nulou, nedá se prakticky nosit, leda by pod ním člověk měl spodní prádlo. Pravá chvíle kožichu tedy udeřila až nyní, s prvním (pořádným) sněhem. Vše se navíc semlelo tak šťastně, že jsem se na focení domluvila s kamarádkou, majitelkou (lehce náladového) koně Lombarda. Kamarádka na focení vyrazila ve sportovním, já v kožichu, tak, jak běžně chodím do města (tedy chodila bych, pokud by mrzlo). Fotila jsem především já ji a zamýšlela ji poprosit o pár kožišních fotek ve stylu "dámička si vyrazila na zimní farmu". To jsem ještě netušila, že dámičce bude nabídnuto i koňské sedlo. Na fotkách níže uvidíte důkaz - tedy, minimálně důkaz, že jsem na koně vylezla a že jsem na něm seděla ;)

Foto, na kterém figuruje Channah: Lissa
Foto, na kterém nefiguruje Channah: Channah
Panička na farmě oblékla: kožich zn. Obroda, boty Monsoon, baret Tonak, rukavice HM, kabelku Orsay, vlněný šátek noname sekáč.

Děkuji koňské farmě Jivno, Lisse, Nikole a Pyverrnovi! 

P.S. Povšimněte si, jak tmavě hnědá barva kožichu a mé zrzavé vlasy ladí s koněm na první koňské fotografii! Při barvení koně nebylo ublíženo žádnému zvířeti. (Při pořizování kožichu ano, omluvou budiž, že beran dozajista skončil tak jako tak ve skopovém guláši.)