31. 7. 2011

Množení dělením...

Někdy mám tolik práce, že bych se nejradši rozdělila na dvě půlky a pracovala s dvojnásobnou vervou. Nebo by jedno dvojče mohlo pracovat a jedno odpočívat, to by teprve bylo něco! A co teprve kdyby dělení fungovalo na některé věci - nemnožila bych chleby a ryby, ale třeba kuřecí kari, toho mám v indické restauraci vždycky málo (i když je ho plný talíř). Na oblečení by bylo dělení asi škoda - na co mít dvoje stejné šaty? Leda tak na oblečení svého nového namnoženého dvojčete ;)

Zdvojené fotky nafotila opět žvejKačka během pražské soboty, která se zvrtla - místo tance pod širým nebem (pršelo) jsme se zcela neplánovaně odebraly do Lucerny, kde nedávali nic jiného, než Harryho Pottera. Byl to nicméně působivý zážitek, kde jinde uvidíte naštvaného olezlého draka se zarostlým řetězem v krku, a to vše ve 3D?

(Bystří čtenáři jistě poznávají šaty, které jsem si objednala jako boží trest za zveřejnění odkazu na Lafrock Fashion. Hedvábná halenka sekáč, punčochy a brož e-bay.) 






Aktualizace 4.8.: takhle mě namalovala kamarádka Eliška, teď na mě ta fotka vybafla na FB :) Děkuju!


26. 7. 2011

Hold šatníku našich babiček

Tento příspěvek s láskou věnuji všem, kteří:

- si myslí, že retro oblečení je usedlé
- hlásají, že klobouky patří jen do šatníku babiček
- znají sukni pouze v džínové podobě
- považují za "sexí" jen výstřih po pás a sukni pod zadek

A hlavně: děkuji žvejKačce za krásné fotky a ještě krásnější odpoledne, panu Klikovi za rudé mečíky, pánům kolařům za spontánní pózování a všem, kdo se na nás při našem fotografování usmívali :)









  P.S. Boty, kabelka, top (HM) a sukně (Atmosphere) - sekáč; klobouk a pásek - po mamince.

22. 7. 2011

Alenka v říši renesance

Na návštěvu pražských renesančních skvostů - Letohrádku královny Anny a Míčovny je slušností řádně se vyparádit. Můj šatník snad neobsahuje vhodnější oděv než hedvábné puntíkované šaty po mamince - mají totiž přinejmenším stejně bohatou historii jako samotný Belveder.

Mamince je totiž ušila slečna Goliášová - v té době pětaosmedesátiletá slečna švadlena, která maminku odívala od jejích (rozuměj maminčiných) pěti let. Tyto roztomilé, z dobré poloviny ručně šité letní šaty byly zřejmě předposledním výtvorem velké švadleny - pak ještě ušila mamince šaty svatební, čímž své životní dílo završila.  

Ale zpět k historii našich šatů - maminka v puntících zdárně absolvovala univerzitu, povila dvě dítka a jednomu z nich (mně) pak šaty velkoryse zapůjčila na maškarní ples. To mi bylo asi tak sedm a šla jsem (ach ta dětská omezená fantazie) za princeznu. Tatínek dorobil korunku z alobalu, maminka zabrala šatičky v ramenou (délka mi byla krásně až po zem) a rázem byla z malého caparta velmi pyšná princezna.

Poté šaty upadly v zapomnění a vynořily se před měsícem, nová švadlena jim upravila rukávky (možná si na ně pamatujete z jednoho z předchozích příspěvků - opravdu se mi líbily, ale bohužel mi vytvořily siluetu hokejisty s tenkýma nohama) a tradá, píšu novou kapitolu puntíkaté historie!

(foto Veronika Balcarová -  vebafoto@email.cz )






15. 7. 2011

Letem světem rajským metrem

Rajská zahrada - v případě stanice metra (linka B) je to skutečně nomen omen. Ta stanice je totiž krásná: vypadá jako fantastické zvíře se žebry z modrého kovu a kůží ze skla. Fotografku Veroniku Balcarovou (vebafoto@email.cz) dozajista svrběl objektiv, aby místo mě začala zvěčňovat ten architektonický skvost. Jako správná profesionálka ovšem odolala a nafotila mou (v porovnání s metrem) barevně kontrastní kreaci - šaty a květina Dorothy Perkins, triko káhirská tržnice Khan el-Khalili, punčochy Orsay, boty Clarks a kabelka sekáč.
 
A propos cestování - cestujete rádi? Nad mou kolébkou se sudičky do krve zhádaly a daly mi do vínku nešťastnou kombinaci dobrodružného ducha a pohodlného peciválení. V praxi to vypadá následovně: v květnu si nadšeně koupím listopadovou letenku do Káhiry a těším se, jaké bude dobrodružství spát v hostelu za pár egyptských liber, učit se tanec u místních tanečnic a jíst jídlo na ulici. Přes léto na vše spokojeně zapomenu a s blížícím se termínem odletu začnu panikařit: co mě to proboha posedlo za šílenství?!? Před vnitřním zrakem mi defilují všechny katastrofy, které mě potkají, počínaje zapomenutým pasem a konče sežráním krokodýlem. Nešťastně stojím nad otevřeným kufrem a lautr nikam se mi nechce. Doprovázena chmurnými myšlenkami protrpím balení, cestu na letiště, let... a najednou stojím na egyptské půdě, do obličeje mě kopne nezaměnitelný káhirský smog, uši zalehnou troubením aut a jsem šťastná jak nacucaná blecha, že jsem se odhodlala jet. Ale o Egyptě zas někdy příště, ten je od zastávky metra Rajská zahrada pěkných pár tisíc kilometrů vzdálený...
 


 
 
 
 
 

4. 7. 2011

Nejoblíbenější módní doplňek

Černá je nadčasová. 

Kožešiny nikdy nevyjdou z módy, ať se aktivisté třeba na hlavu staví. 

Méně je někdy více. 

Pamětliva těchto módních manter jsem zvolila doplněk, který vydrží víc než jednu sezónu, dá-li Bůh, tak i 15-20. Představuji Vám svou Zorritu - černého mstitele.



Zorka je vznešeného původu, kombinuje v sobě totiž několik kvalitních ras - základ, hlavu i srdce však tvoří bezesporu paličatý hyperaktivní jezevčík. Pochází z vybraného chovu brněnského psího útulku. Historie jejího rodu je obestřena tajemstvím, předposledním majitelem však byl jistý pan bezdomovec. Ke svému jménu přišla díky podobnosti s hrdinným Zorrem, jehož připomíná zejména svým zápalem pro spravedlivou odplatu všemu, co se hýbe. 



Jako módní doplněk Zorka zodpovědně zdobí svou paničku, bohužel ale často strhává všechnu pozornost na sebe, což by slušný doplněk činit neměl. Mimochodem Zorka je na chlapy - ideální seznamovací pes, na žádost mohu zapůjčit. Bohužel ale není vybíravá a bude vás nadšeně seznamovat s Georgem Clooneym stejně jako s opilcem, potácejícím se po ulici.

Kromě svých zdobicích schopností je Zorka prachmizerná modelka. Navzdory svému základnímu výcviku neposedí a nejčastějším obrázkem je rozmazaná špička ocasu. Přesto je mým oblíbeným fotoobjektem a nikdy nekončící fotografickou výzvou. Zorka je zkrátka múza.


1. 7. 2011

Pin-up modelínou v šesti snadných krocích

1) Napin-upujte se! Šaty a spodnička z lafrock-fashion , kabelka, rukavičky a boty sekáč, pásek po mamince.
2) Během přesunu na místo focení si vyslechněte obvyklou nálož komentářů - z mé cesty vybírám tu největší perlu: "Vole, to je maškarní nebo co?" "Drž hubu, dyť je to hustý!"
3) A může se fotit: postavte se sem, ne, o půl kroku zpátky, hlavu natočte doprava, trochu výš, dívejte se do slunce, těch mravenců si nevšímejte a hlavně: tvařte se přirozeně! :)
4) Měňte barvu očí - jednou modré, pak zelené, pak šedé... a nakonec ze slunce červené.
5) Klekněte si na lavičku sestávající z dřevěných hranolů a nasaďte svůdný kočičí výraz. Ne bolestivý, svůdný!
6) A pokud tohle všechno zvládnete a budete mít štěstí na úžasnou fotografku (Petra Zušťáková), která si poradila i s focením v ostrém slunečním světle ve tři odpoledne, fotky budou vypadat následovně:

(P.S. Pozor! Tento příspěvek obsahuje IRONII! Při focení nebylo ublíženo žádnému zvířeti ani modelce. Naopak, paní fotografka byla moc hodná ;))