26. 2. 2012

Sto věží, sto chutí

Tento plodný víkend jsem trávila s velmi bohatým programem v Praze  - a že to trávení nebylo jen obrazné! Itinerář byl následující:

Den první - Čestr

Celou cestu autobusem Student Agency jsem si v duchu malovala dobroty, které si v Čestru objednám. Pokud je vám název restaurace Čestr záhadou, vězte, že to není žádný počeštěný patvar, nýbrž zkratka pro "český strakatý skot". A české stračeny daly název výtečné restauraci situované hned vedle Národního muzea. Gastronomický adrenalin ze mě ještě nevyprchal, tak nečekejte objektivní zhodnocení - nejlépe uděláte, když se do milého Čestru objednáte a sami posoudíte, kolik hvězdiček si zaslouží takové dobroty jako český hlemýžď vařený se zeleninou a zapečený v žampionech, žebro pečené 16 hodin pod poklicí na červeném víně nebo steak z veverky (125g, takže nebojte, o hlodavce se nejedná). A když už tam budete, nesmíte odejít bez nepřekonatelné domácí zmrzliny!


Den druhý - Vyšehrad a Maggie

Tělo potřebovalo nějaký čas na zpracování tolika chodů a zážitků, rozhodli jsme se tedy podpořit metabolismus dlouhou procházkou po kopcovitém okolí Vyšehradu. Nikdy dřív jsem v těch místech nebyla a ani jsem nečekala, kolik krásných zahrad, parků a zákoutí se tam skrývá. Nejvíc legrace jsme si užili u imitování sošek tří dětí - najděte pět rozdílů!


Protože počasí bylo předčasně aprílové, rozhodla jsem se připravit na všechny jeho rozmarné varianty vydatným vrstvením - teplé pletené punčocháče (Dorothy Perkins, 5 liber), kožené boty s kožíškem, vlněná sukně Eddie Bauer (97% vlny, sekáč 45Kč), rolák Majora (sekáč, 65Kč), přes něj ještě svetr River Island (sekáč, 149Kč) a navrch kabát Orsay.


Po lehkém obědu v italské restauraci jsme vyrazili nakrmit své duševno životopisným filmem o Margaret Thatcher - Železná lady. Naprosto vyprodaná Lucerna nás jen utvrdila v tom, že se chystáme shlédnout  výjimečný film. Po víc než hodině a půl ve mně ale zbyly velmi rozporuplné pocity - celý film táhla vynikající Meryl Streep zjevně v jedné ze svých životních rolí. Začátek filmu, který představil stárnoucí Margaret potýkající se s alzheimerem, by býval byl dobrým úvodem, od kterého by se retrospektivně odrazil celý fascinující Margaretin příběh. Film se ale neodrazil, zůstal prostě na místě poskakovat s občasnými odbočkami k příběhu, kvůli kterému jsme zřejmě všichni do kina přišli. Těch pár scén, ve kterých se film opravdu zabývá Margaretinou dramatickou politickou kariérou, je výborných (pokud jste někdy viděli záznam Margaretiných proslovů, pochopíte), ale je jich bohužel jen pár. Tak do poloviny jsem věřila, že se film rozběhne, ale pak už jsem pochopila, že paní režisérku zjevně víc fascinuje stará žena vyklízející skříň a rozmlouvající se svým mrtvým manželem. Škoda přeškoda, promarněná příležitost, protože za jak dlouho teď někdo najde odvahu tohle téma znovu natočit (a kde pak vezme další Meryl Streep).




Den třetí - Spiknutí na Olympu


... a tady vás budu pěkně napínat, protože den třetí byl ve znamení focení na blog. Focení začalo pěkně dramaticky vichřicí, hromobitím a plískanicí, nemohly za to však tři čarodějnice, alebrž Olympané, kteří nevyslyšeli předem podanou objednávku jarního počasí. Ale o tom už víc příště :)


P.S. Malý bonus:


Toto je pravý skotský špendlík - Skotové ho nosí připíchnutý na lemu kiltu, aby látku zatížil a zabránil tak jejímu nečekanému nadzdvihnutí  (nic s ním tedy vlastně nespínají). Tak a teď jste zas o jeden neužitečný fakt chytřejší!





22. 2. 2012

Hafla - recept v několika snadných krocích

Tak schválně: kdo z vás ví, co je to hafla? Ať už je váš tip jakýkoliv, právě hafla mi v minulých dnech a týdnech připravila dny plné snů a bezesné noci. Nakonec se vše vydařilo a hafla byla pořádně vypečená! Proběhla minulou sobotu v indické restauraci, všichni si při ní řádně nacpali břicha a pokochali se pestrou směsicí tanečních vystoupení.

A protože je toto můj egocentrický blog, nebudu vás obtěžovat vyváženou recenzí celého večera, ale podám vám sebestředný návod, jak upéct vlastní haflu:

Nejdůležitější je samozřejmě vše řádně zorganizovat - neustále se tvařte vytíženě, pobíhejte, mávejte rukama nebo s vážným výrazem ťukejte cosi do mobilu.


Důkladný make-up - polovina úspěchu. Pokud se vás náhodní kolemjdoucí leknou, dosáhli jste správné intenzity.


 Čím víc teček, tím víc Adidas! Válečné tetování vás správně naladí a dodá vám bojovný vzhled.


Pokud dostanete do ruky mikrofon, usmívejte se. Tím víc, čím méně víte, co do něj říct. (Rada zkušenější kolegyně: "Hlavně to nedrž jak panna vocas!")



Krátká paměť = dlouhé poznámky. Navíc s deskami vypadáte zodpovědně a připraveně.



Ve dvou se to lépe táhne a ve čtyřech lépe tančí! Rozdistribuujte taneční kompetence (nemusíte všechno odpracovat sami).


A když už jste v tom distribuování, pozvěte si talentovaných tanečnic hned tucet, nadřete se mnohem méně!


A to nejdůležitější - pozvěte spoustu lidí. Bez diváků haflu neupečete!


Dobrou chuť!

(foto Petr Louženský)

21. 2. 2012

Pin-up zátiší

Zima není právě ideální roční fází pro provozování pin-up zálib - pokud ovšem nemáte kolem sebe spřízněné duše, které o vaší malé úchylce vědí a zásobují vás drobnými či většími dárečky v pin-up stylu. 

Za parádní nohatý hrneček a drsné bonbóny děkuji Hance H., pin-up zápisník na míru pro mě vytvořila Petra K. (objednejte si na  petra.kvapilova@seznam.cz , vyrábí i krásné šperky). Báječnou knihu The Great American  Pin Up jsem vyšmelila se Sandrou S. za taneční boty.

Pokud Vás už žádné Vánoce/jmeniny/narozeniny nečekají, nezbývá, než se obdarovat samy. Já přepadla e-bay a ulovila starý podvazkový pás (7 dolarů), v sekáči zas původní punčochy (i s parádní krabičkou) za 10Kč.

Jaro, třes se, čekám tě s nasysleným arzenálem šatů, punčoch, bot a spodniček!







10. 2. 2012

O aristokratické bělobě

Ne, nechci být opálená. Chci být bílá jako sýr, moučný červ a ředitel vápenky. Smiřte se s tím. 

Ale teď vážně:  nevěřili byste, kolik překvapení a někdy až pohoršení vzbudí fakt, že si pěstuji svou aristokratickou bělobu. Přitom minimálně polovina obyvatel zeměkoule si stále přeje být bledá a matlá na sebe všemožné zesvětlující přípravky, o historii bledosti (přinejmenším u žen) nemluvě. Už jsem na sebe na stránkách tohoto blogu naprášila svou lásku k orientálnímu tanci, musím tedy teď zmínit další, specificky taneční paradox: egyptské (ale i indické a jiné) orientální tanečnice se všemožně snaží zblednout, aby dostály místnímu ideálu krásy, jejich evropské kolegyně se oproti tomu snaží opálit cestami přirozenými i nepřirozenými, aby se přiblížily pravé orientální snědosti. Blázinec na kolečkách!

Svou původní blonďatou inteligenci sice maskuji pod tmavým přelivem, bledá pleť mi ale díkybohu zůstala, naopak ještě víc vynikla. Jaká byla má radost, když jsem objevila stránky orientální kosmetiky http://www.luview.com/ (vřele doporučuji jejich BB cream), mé Korejky mi v barvě pleti rozumějí. Pokud nepatříte k vybledlé minoritě, v e-shopu mají i tmavší odstíny.

Zábavná historka na závěr: jednu mou spřízněnou duši, pobývající v Malajsii, přijela navštívit její kamarádka z Čech. Nadšeně si užívala slunce a moře a opálená do bronzova se před odjezdem zašla podívat do místního obchodního centra. Při procházení obchodů narazila na reklamní stánek s bělicí kosmetikou - přešla by ho bez povšimnutí, kdyby si jí ale nevšimly aktivní prodavačky. Vrhly se na ni jako vosy na med, začaly ji natírat bělidly a zhrozeně vykřikovaly: "Slečno, co se Vám to proboha stalo! Vždyť vy jste se OPÁLILA!!!" 

Tak!


(foto Petra Zušťáková, http://www.petrazustak.cz)

6. 2. 2012

Báseň proti trudomyslnosti

Krutý mráz mě nyní nutí
k bolestnému vzpomenutí
na čas, kdy můj teploměr
dával rtuti správný směr.
Ach, kam se jen poděly
takovéto modely:

Svetr ze slev Orsaye
(avšak příliš nehřeje),
šaty ze stejného místa
(přitažlivost byla jistá),
kabát je až z Anglie
(e-bay mě snad zabije!),
mašle proti kašli
(v sekáči ji našli),
kabelka zas od Kočiček,
pak do lýtek poloviček
boty z fondu Frontu
(soustrast mému kontu).

Kéž by opět teplo bylo,
zimu by snad nezabilo
projevit kus vstřícnosti,
mráz je věru ku zlosti!

Foto dodal Jirka (e)S., jeho umu všechna čest! (Jiří Semecký http://semi.fotopatracka.cz )