Dnešní příspěvek chci věnovat šatům, které jste už na blogu viděli, ale které si dle mého názoru zaslouží bližší pohled. Nechci se chlubit značkou - ostatně nejde o haute couture a šaty ani na první pohled nekřičí do světa, že jsou "něco extra". Přesto bych na nich chtěla ilustrovat, v čem dle mého názoru spočívá tvůrčí genialita. Když se podíváte na většinu domácí "originální tvorby" (světlé výjimky samozřejmě existují), nejčastěji se setkáte s křečovitou snahou navěsit na šaty co nejvíc zajímavých prvků, a když dojde inspirace s vrstvením, přijdou na řadu nůžky a začnou se jimi vyrábět sexy průstřihy na všech možných i nemožných místech. Přitom krása je v jednoduchosti a často i malém detailu.
Zpátky k šatům: když mi poštou dorazily a já je vybalila, něco nebylo v pořádku. Asymetrickým výstřihem to nebylo; ty šaty byly zkrátka celé "za roh". Když jsem je rozložila na posteli, rozpačitě jsem zírala na jejich střih, který spíš připomínal zahnuté potrubí. Jak se tohle proboha nosí? Nasoukala jsem se do šatů a zírala - ohyb "potrubí" na jednom boku vytvořil sklady, které opticky vyvažovaly asymetrii výstřihu. Na první pohled šaty vypadají jako nenápadné "malé černé", na druhý si všimnete jejich neobyčejnosti. Pan J.P.G. zkrátka umí, i když zrovna nevytváří extravagantní modely na molo.
foto Alena Švambergová |