Nebudu tento příspěvek uvádět žádným rozsáhlým popisem počasí, všichni víte, jak venku je. A že v tuhých mrazech přestává jít o módu, a začíná jít o přežití, se snad také shodneme. Jaké tajné zbraně proti umrznutí máte ve skříni vy? Moje hlavní zbraň hromadného zahřátí se nazývá "kočičky". Ač to nezní moc pravděpodobně, jedná se o přezdívku mého nejteplejšího kabátu. Tak se pěkně usaďte a poslouchejte, jak milý kabát ke své přezdívce přišel:
Stála jsem si tak onehdy na zastávce ponořena v hluboké zadumání a stejně hluboce zachumlána ve svém nejteplejším kabátu. Je to popravdě řečeno kříženec mezi bundou a kabátem (má zip, což mu sice ubírá na eleganci, ale ta jde v mínus deseti stranou), zvláštním znamením je huňatá kapuce (tak huňatá, že ji na hlavu nasazuji jen v nejkritičtějších momentech) a hlavně: dvě chlupaté bambule visící z kapuce. Ale zpět na zastávku: najednou cítím, že kdosi vstoupil do mé osobní zóny. Nelibě vzhlédnu a hned zase shlédnu - těsně přede mnou stojí maličká stařenka, taková ta droboučká pohádková babička a cosi brebentí. Zjišťuji, že vlastně vůbec nemluví se mnou, ale jen sama pro sebe: "Jééé, kočičky!" a prstem šťouchá do mých bambulí, až vesele poletují. Dodnes nevím, jak by měla vypadat příhodná reakce. Já jen stála a bez hnutí na ni vypleštěně koukala. Vysvobodil mě až autobus, který příhodně přijel a babičku vcucnul. Od té doby ve velkých mrazech nosívám zásadně "kočičky".
