30. 1. 2012

Kočičky

Nebudu tento příspěvek uvádět žádným rozsáhlým popisem počasí, všichni víte, jak venku je. A že v tuhých mrazech přestává jít o módu, a začíná jít o přežití, se snad také shodneme. Jaké tajné zbraně proti umrznutí máte ve skříni vy? Moje hlavní zbraň hromadného zahřátí se nazývá "kočičky". Ač to nezní moc pravděpodobně, jedná se o přezdívku mého nejteplejšího kabátu. Tak se pěkně usaďte a poslouchejte, jak milý kabát ke své přezdívce přišel:

Stála jsem si tak onehdy na zastávce ponořena v hluboké zadumání a stejně hluboce zachumlána ve svém nejteplejším kabátu. Je to popravdě řečeno kříženec mezi bundou a kabátem (má zip, což mu sice ubírá na eleganci, ale ta jde v mínus deseti stranou), zvláštním znamením je huňatá kapuce (tak huňatá, že ji na hlavu nasazuji jen v nejkritičtějších momentech) a hlavně: dvě chlupaté bambule visící z kapuce. Ale zpět na zastávku: najednou cítím, že kdosi vstoupil do mé osobní zóny. Nelibě vzhlédnu a hned zase shlédnu - těsně přede mnou stojí maličká stařenka, taková ta droboučká pohádková babička a cosi brebentí. Zjišťuji, že vlastně vůbec nemluví se mnou, ale jen sama pro sebe: "Jééé, kočičky!" a prstem šťouchá do mých bambulí, až vesele poletují. Dodnes nevím, jak by měla vypadat příhodná reakce. Já jen stála a bez hnutí na ni vypleštěně koukala. Vysvobodil mě až autobus, který příhodně přijel a babičku vcucnul. Od té doby ve velkých mrazech nosívám zásadně "kočičky". 


11 komentářů:

Veronika řekl(a)...

To muselo být pořádně děsivé! Nedovedu si představit, jak bych reagovala... Ale jsou hezké - ty kočičky:)

Veronika http://udvouverunek.wordpress.com/

Audrey ♥ řekl(a)...

taky bych nevěděla, co mám dělat. Asi z úcty ke staršímu, mladší než 50 bych asi dokázala odpálkovat

Trpaslice řekl(a)...

Já bych stařence hezky poděkovala - to označení mi nepřijde škaredé :)

Karoleenah řekl(a)...

Mně se to zdá roztomilé. Obzvlášť pokud šlo o pohádkovou babičku a ne ježibabu. :)

Veronika řekl(a)...

Roztomilé jo.. ale zároveň děsivé. Byli na té zastávce i lidi? Zajímalo by mě, jak by se zachovali..

http://udvouverunek.wordpress.com

Anonymní řekl(a)...

Vždyť staří lidé jsou jako děti.Obořil by se za kočičky někdo na dítě? Já tedy ne.Jinak ty kočičky jsou hezké.:-)

Carolina Roux řekl(a)...

Pro nezůčasněného pozorovatele to muselo být opravdu roztomilé. Navíc myslím, že roztomilé je, že pojmenování kabátu i zůstalo.

---
http://carolinaroux.blogspot.com/

Anonymní řekl(a)...

To mě těší že nejsem jediná, komu nepřijde divné pojmenovat si oblečení, je to zůsob jak si se svým šatníkem užít další zábavu - já tak mám třeba "Natašu Gollovou" (měla jsem si "Věru Ferbasovou" a "Adinu Mandlovou", ale už jsou mi malé), "čekání na jachtaře", "kočičku z kávové pěny", "holčičku", "princeznu bambulku". "teroristu" a tak.. doporučuju.

Anonymní řekl(a)...

Já myslím, že můžeš být ráda, že paní bambulky překřtila pouze na "kočičky" :-)
Před asi pěti lety jsem zbožňovala svůj fialový svetřík s kapsičkou a stejnými bambulkami visícími z kapucky. Nepřejte si vědět, jak z něj byli u vytržení (a jaké mu dokázali dávat rozkošné přezdívky) mí cca sedmnáctiletí spolužáci a kamarádi :-))
Enka

Channah řekl(a)...

Tak ona celá ta situace byla spíš než děsivá nebo roztomilá prostě absurdní, takový skeč z Monty Pythonů :) Nicméně "kočičky" už mi nikdo neodpáře!

Anonymní 1.2.: tak to je parádní, "čekání na jachtaře" nebo "terorista" by mě fakt zajímali :D

Anonymní řekl(a)...

"Čekání na jachtaře" jsou jednoduché, černobíle-pruhované šaty ke kolenům ze strečového materiálu, s kulatým výstřihem a širšími ramínky, "terorista" je černý overal s dlouhým rukávem i nohavicemi, s nakládanými kapsičkami na prsou a širokým páskem...