27. 6. 2012

O autopilotech a módě

Letos v červnu slaví můj malý blog rok své existence. Možná je načase zamyslet se, proč ho vlastně už rok píšu a fotím - když pomineme egoistické a narcisistní důvody (které by asi na roční přispívání nestačily), zbydou hlavní důvody dva: to, že mě mrzí, jak málo pestrosti a odvahy vidím denně na ulici, a zadruhé reakce vás, čtenářů. Komentujete, píšete, "likujete" na Facebooku. Někdy jsou komentáře pozitivní, někdy ne, ale všechny jsou pro mě cenné (snad jen kromě těch zbytečných urážlivých, ale to už jsou holt ty "internety" :). Konstruktivní kritika mi pomáhá vylepšit svůj styl, který stále hledám, a pozitivní ohlasy mi říkají, že některé z vás inspiruji a díky mému blogu třeba našly odvahu nosit to, co chtějí. Za to všechno děkuji.

Na různých diskusích o módě a oblékání zaslechnete často názor, že jde o povrchnost, zbytečnost a tak dále - zkusila jsem sama za sebe formulovat, proč mi to, co si lidé na sebe oblečou, připadá důležité:

"Na módu nemám čas ani peníze, zajímají mě jiné důležitější věci." (anonymní autor)

Proč ne - já se o módu taky celkem nezajímám, tedy módu ve smyslu "co je trendem letošní sezóny". Zajímá mě vytvoření osobního stylu, toho, co o sobě svým oblečením říkám. Což je vlastně v rozporu s módními trendy - pokud se jich budu otrocky držet bez ohledu na svou postavu a sebe sama, neříkám o sobě nic jiného, než že se vlastně moc neznám, nebo se bojím vyjádřit. Něco jiného samozřejmě je, pokud se podívám, co se zrovna "nosí" a vyberu si z toho to, co mi vyhovuje. 

Co se týká času a peněz - mně osobně oblékání a nakupování (hlavně v sekáčích) baví, takže jím strávím asi víc času, než někdo jiný. Rozhodně to ale není středobodem mého života, mám spoustu jiných aktivit a zájmů. Přesto si nemyslím, že člověk, který má na sobě nepadnoucí nebo nenápadité oblečení, má jen málo času a peněz. Minimálně nákup oblečení čas od času řeší každý a rozhodnutí, jestli si do šatníku pořídím světle modré vyšisované džíny s dírou, nebo třeba černé džíny bez díry či sukni, zabere času i peněz stejně. Vyžaduje ale něco jiného - nemít v hlavě zapnutého "autopilota", ale začít uvažovat o svých volbách s ohledem na to, kdo vlastně jsem nebo jaká chci být. Tenhle autopilot se neprojevuje zdaleka jen v oblékání, přenecháváme mu často volbu toho, co budeme jíst, na co se budeme dívat v televizi, co (a jestli vůbec) budeme číst, jak bude vypadat náš byt, jakou práci si zvolíme... Pokud by všichni lidé najednou přepnuli na "manuál" a zeptali se sami sebe, co se jim líbí a co chtějí, věřím, že by nenápaditost a ubitá šeď vymizela. A znovu k penězům - právě na svém blogu se snažím ukázat, že to jde i za málo peněz, mé "outfity" se obvykle pohybují se vším všudy mezi 500-1000 korunami.

Pokud tedy má můj blog mít nějaké "poselství", pak by jím bylo: "Vypněte autopilota, nebojte se experimentovat a zkuste najít styl, který vás vyjadřuje. A to nejen v oblečení."

To vám ze srdce přeje Channah.


(foto Petr Louženský)


18 komentářů:

Nespokojená řekl(a)...

Krásně napsané. Ten autopilot se si moc líbí, já tomu říkám neschopnost přijmout odpovědnost za svá rozhodnutí, ale autopilot to vyjádřím jedním slovem:)

Iru řekl(a)...

Také ten přístup většiny nechápu. Na jednu stranu tvrdí, že nemají peníze aby se pořád oblékali do nového jako já (některým opravdu ležím v žaludku, viz má sousedka), na druhou si koupí opět tenisky, džíny a šustku, vše značkové a pak se na mě šklebí, že si hraju na dámičku. Když jim řeknu, že za jedny jejich super značkové tenisky já mám ze sekáče tři sukně, dvě halenky, šaty, kalhoty a kabelku, koukají jak puci. V jejich očích ale vždycky budu ta divná já, protože vyjít si do města v sukni a lodičkách je na maloměstě známka počínajícího šílenství.
P.S.: U přítele v nedaleké vesnici mě místní drbny už dávno označily za nesvéprávnou osobu s městskými manýry, protože nemám ani jedny džíny.

Anonymní řekl(a)...

Také souhlasím. Tvůj blog jsem našla kdysi přes Módní Peklo a už tu zůstala. A to právě proto, že se vnohém shodneme. Nevím co bylo letos ani předloni na molech módních přehlídek a je mi to vcelku jedno. Přesto se také snažím oblékat hezky a nadčasově. Sekáče mám rovněž ráda, ale radši mám antikvariáty atd. atd.
Dost lidí (těch, co nemají oblékání rovnou za zbytečnou a povrchní věc) říkají, že je pro ně odívání způsobem sebevyjádření. Já v tom vidím způsob neverbální komunikace. Když jsem nemocná, obvykle mám džíny, trekové boty... abych splynula a nikdo si mě moc nevšímal; když jsem veselá nebo chci rozveselit dědu v nemocnici, hýřím barvami. Jako by si lidé neuvědomovali, že prokazatelně žijou jenom jednou a že pokud si to neužijí teď, tak už možná nikdy. Kromě mnoha jiných věcí mi můj život báječně zpestřuje i Tvůj blog plný té správné inspirace. Jen tak dál ;-) a děkuju.
Adivey

Shraven řekl(a)...

Moc hezky napsáno, i komentáře pod vaším příspěvkem :-) Oblečení také beru jako jednu z možností sebevyjádření, takže ho relativně hodně řeším. Jasně, že někdy nemám ráno chuť cokoli vymýšlet a nejradši bych nahodila uniformu džíny-triko, ale už jsem si tak zvykla na svoje sukně a šaty, že ani v největší krizi po džínách nesáhnu, necítím se v nich. Možná jsem k tomu dozrála, možná také zapracovaly blogy podobné vašemu. Ale čím jsem starší, tím víc je mi jedno, jestli si nade mnou lidi poklepou na čelo, až zase někam půjdu ve žlutých Martenech a květované sukni (jako třeba dneska ;-) A je mi trochu líto, že se spousta lidí bojí (nebo stydí nebo je líná nebo je to prostě nenapadne)vyjádřit oděvem svoji osobnost a naopak na první pohled odsoudí někoho, kdo dostatečně nezapadá do hlavního proudu nebo nekonfliktní šedi.

PS: Všechno nejlepší k prvním narozeninám blogu :-)

Anonymní řekl(a)...

Mila Channach, taky jsem tvuj blog nasla pres Modni peklo asi pred pul rokem. Otevrel mi nova vratka- vintage. Diky nemu jsem se inspirovala, nasla americke vintage blogerky a i s dvema malickyma dcerkami(2,5r a 1r) zacala vylepsovat svuj styl a nenavratne ho povysila! Podtrzeno shrnuto - ja sleduji trendy a kombinuju je s vintage prvky nalezenymi v sekacicih, netu, atd....a pro sve ryze konzervativni okoli jsem zcela neuchopitelna. A to mne vskutku bavi, jsem na sebe pysna, muj muz me nehynoucne obdivuje a adoruje a s klobouky na hlave, vintage bluzkach a trendy suknich ci kalhotach si pripadam zcela nezdolna.
Tedy GRATULUJI k rocnimu vyroci, preji mnoho dalsich blogerskych let a uspechu a hlavne spokojenosti sama se sebou!!!!

Liška Ryška řekl(a)...

Ano! Moc pěkně vyjádřeno!

Co mám na sobě, je mojí součástí, podobně jako to, jakou mám chůzi, jaký mám obličej, hlas, rukopis, vlasy, talenty, nemoci, rodiče, záliby ... všechno je to pořád jen jedno, já. V tu přítomnou chvíli. Zítra se můj hlas bude třeba plačtivě třást nebo budu řvát radostí - a moje oblečení bude taky jiné než dnes.

Iru,
to je smutný, docela mě to překvapilo. A co v pátek nebo v sobotu večer "na zábavu" se tam nestrojí? Nenakulmují si místní třináctileté holky vlasy, neoblečou se "do nedělního"?

Anonymní řekl(a)...

Děkuji za inspiraci. Vše nejlepší k ročnímu výročí a těším se na tvé další příspěvky! E

Ivana Sladkovská řekl(a)...

ahoj, v prvom rade gratulujem k prvému výročiu a prajem ešte mnoho šťastných rokov spolu :)Tvoj blog som tiež našla cez peklo a odvtedy ho sledujem, pretože sama milujem retro štýl a nachádzam tu často inšpiráciu. A so všetkým v článku súhlasím. Oblečením vyjadrujeme postoj sami k sebe. Z osobnej skúsenosti môžem potvrdiť, že tí ľudia, ktorí skutočne kašlú na módu vyzerajú úplne inak, ako tí, ktorí na ňu "kašlú" v tričkách a rifiliach.

Anonymní řekl(a)...

Nádherně řečeno! Přeju všechno nejlepší k blogovým narozeninám a ať se daří i do dalších let! Tvůj blog je skvělý a inspirativní.
Olga

Anonymní řekl(a)...

Milá Channah, i já sdílím tvůj postoj k módě, připojuji se ke gratulaci, přeju spoustu dalších skvělých sekáčových úlovků, abychom tu měly pořád co obdivovat a spoustu dalších let blogování :o)
(a jeden tip pro Pražandy žhavé na nakupování v sekáčích. Na Kohinorce a v ul. V Horkách je sekáč, kde mívají zhruba každý měsíc výprodeje postupně od 90,- do 20,- Kč za kus. Ulovila jsem tam už spoustu věcí za pár kaček. Např. halenka Dorothy Perkins za 40,- :o)

Anonymní řekl(a)...

Gratuluju k narozeninám blogu a s celým dnešním příspěvkem naprosto souhlasím :-).
Taky mě oblékání a nakupování v sekáčích baví (vždycky mám radost, když ulovím něco pěkného na pár korun), ačkoliv to není středobodem mého života, taky mám spoustu jiných zájmů a aktivit. Ale proč u nich nevypadat tak, abych se přinejmenším sama sobě líbila a cítila se dobře, že. Třeba letos v zimě jsem se přistihla, že mě vyloženě baví vytahovat jasně barevné kousky (které většina lidí má spojené spíš s létem), abych ty šedočerné ulice trochu rozzářila :-).
Jana

Kejtyna řekl(a)...

Moc pěkně napsáno! Šaty zkrátka dělají člověka.

Anonymní řekl(a)...

Je to moc hezky napsané. Dřív jsem měla období kdy jsem na to jak chodím oblečená naprosto kašlala a obhajovala jsem se přesně tím že na to nemám čas ani peníze. Pak jsem dlouho chodila v černé a v kalhotách a bála jsem si na sebe obléct sukni nebo nějakou veselejší barvu.Kdybych neobjevila tenhle blog asi bych těžko sebrala odvahu k tomu vylézt ven v retro šatech nebo v klobouku.

Channah řekl(a)...

Děkuji za tolik reakcí, jsem ráda, že je nás podobně smýšlejících (nebo střelených?) víc.

Iru: v tomhle případě díky bohu za "divnost". Držím ti palce!

Adivey, Liška Ryška: Amen. Díky Bohu jsem zavčasu zjistila, že schovávat si "lepší" šaty "na zvláštní příležitosti" je nesmysl, zvláštní příležitost je tady a teď :)

Shraven: žluté Marteny a květovaná sukně zní dobře :)

Jana: já si jako dítě vždycky myslela, že si v zimě lidi barvy venku šetří, aby v nich mohli chodit v teple doma :D Ani nevím, jak jsem na to přišla.

A děkuji za všechna přání - snad to nejsou narozeniny poslední :)

Jana řekl(a)...

Milá Channah, i já se přidávám ke gratulantům - ať Tvé blogové dítko roste do krásy.
Taky jsem Tvůj blog objevila díky Módnímu peklu. A díkybohu za to. Krásná slečna v krásném oblečení na krásných fotkách ;)
Netvrdila bych, že mě nějak ovlivnil přímo tenhle blog, ale jedno se mu upřít nedá - právě ona série fotek "žlutý námořník", ze které je jedna fotečka přímo v tomhle článku. Pro mě je to naprosto revoluční myšlena a když jsem tenkrát dávala odkaz na ten článek na FB, i slečny, které se rády hezky oblékají, to moc nedávaly. Takže minimálně za tohle máš bod ;) Vivat barvám!

Anonymní řekl(a)...

Krásne napísané. Tvoj blog je skvelý pre texty, ktoré k jednotlivým postom píšeš a to ťa myslím tiež odlišuje od iných. Ja sa najčastejšie stretávam s tým, že riešiť oblečenie je povrchné, alebo, že ich ŠTÝL je neriešiť také zbytočnosti - sú to najčastejšie ľudia bez akéhokoľvek záujmu(jedlo - keď smažák v bulce stojí 40kc, zbytočne si variť. politika - aj tak nič nezmením, prečo teda voliť? kultura? - je to snobárňa, lepšie je na lavičke v parku nadávanie na skurvený svet) Žiaľ SR je zem malá práve kôli takýmto názorom.

Anonymní řekl(a)...

Mám tvůj blog moc ráda, líbí se mi retro móda pin-upek i způsob, jakým ho vytrvale uvádíš do české praxe. Ráda na tebe chodím, jen se pokochat (a inspirovat, většinou pokračuju rovnou na ebay abych omrkla nějaký tvůj objev), málokdy diskutuji, ale dnes udělám výjimku - děkuji za tvůj blog. Hezké první narozeniny!
Těším se na další skvělé články a ještě lepší fotky.
Denule
A mmch taky nenosím džíny :-)

Miss L řekl(a)...

Milá Channah,
tvůj blog mě nadchl při mé první návštěvě.
Moc se mi líbí tvůj styl oblékání, chodím se sem trochu inspirovat :-)
Blogu přeji k jeho narozeninám všechno nejlepší a hodně čtenářů!