Pamatujete si na své dětské hračky? Vítězily panenky/autíčka, nebo něco onačejšího? Já si pamatuji, jak krásné panenky v papírové krabici, které mi vozívala babička, letěly nevděčně do skříně a předmětem mých dětských her byli plyšoví psi, knoflíky (na knoflíkovou válku samozřejmě), mušle (na mušlovou válku, jak jinak) a v případě nouze Bibíšek a Bibich umotaní z šátku nebo peřiny. Pokud opustíme svět hraček materiálních, spousta zábavy se dala užít balamucením (staršího) bratra, kterému jsem onehdy nakukala, že v panelech našeho bytu žijí kouzelné blechy, které nás, pokud budeme chtít, dokáží zmenšit a odnést do svého blešího království. Ano, postupem času došlo i na Barbie, měla jsem tři, ale kromě oblékání a česání jsem úplně nevěděla, co si s nimi počít. Dnes mám doma pannu jedinou - tu krejčovskou, tedy spíš aranžérskou. Neprotestovala a posloužila mi k nafocení jednoho časně podzimního modelu.
P.S. Poslední fotografie je můj portrét od známého ctitele, který se rozhodl ztvárnit mou dobrodružnou povahu. Celá já, že? :)
Šaty Dorothy Perkins (už opravdu nevím kolik); kabátek Topshop - sekáč, 240Kč; lakovky Clarks - sekáč, 290Kč; kabelka - sekáč, 120Kč; punčocháče Orsay - 120Kč; brož e-bay - 0,9 dolaru
Foto Ponioso
15 komentářů:
Moc hezký. Mám z Dorotky velmi podobné šatičky, ale takhle pěkně je kombinovat neumím. Mně ty barvy prostě nejdou. :-/
Nepovídej, sleduji tvé internetové stopy a barev se podle mě nebojíš ;)
Krásná kombinace, líbí se mi každý kousek, nejvíc asi boty. Prostě na ně máš štěstí.
To jsi mě pobavila! Balamucení sourozenců je asi dost rozšírená zábava. Já tomu svému opakovaně nalhávala, že jsem kouzelná bytost z lesa, která se jen vydává za jeho sestru. Přítel zase strašil brášku sušenkovým monstrem, co se toulá po venku, drobí kudy chodí a sbírá děti. :-D Chudáci mladší bráchové.. u Tebe tedy i starší.
Adivey
Kdo by si nepamatoval. Nejoblíbenější byl monča, bez něj jsem prostě neusnula. A s barbie jsem si teda vyhrála, hotové telenovely a také na školu, uměly se pěkně hlásit, to plyšáci nedovedly :-D A moc Ti to sluší, ale Tobě vždy.
Miu: děkuju :)
Aivey: tak sušenkové monstrum, co kudy chodí, tudy drobí, mě rozseklo :D
Eli: no jo, mončičáci! Kde se vlastně vzali?
konecne nekdo, kdo umi nosit kabelku pres ruku tak, jak se ma :-)
Krása. Mě uchvátila fotka, jak jukáš zpoza panny oblečené do sáčka a ta , kde s pannou tančíte. Bezva nápad, ta vaše dvojka!!
Opět úžasné!
Mimochodem, dnes jsem o Tobě četla článek na webu Reflexu, a hned první věta mi vyrazila dech. Celou dobu, co tento blog sleduji-a že tak činím velmi pozorně!-jsem žila v domnění, že jsi studentka, tak asi dvaadvacetiletá. No, nezbývá než gratulovat :-)
Děkuju!
Anonymní 3.10.: Je to tak, teď už ten věk neokecám :)
Moc krásný blog, ráda se nechávám inspirovat:-) To modré sáčko je bezkonkurenční!!!!
Miluu
Tááákže, kde začít...? Asi pochvalou - tedy modýlek opravdu luxusní, první místo šatičky, druhé botky, třetí v těsném závěsu sáčko a hned potom ten zbytek.
Jak to, Hani, děláš, že se Ti daří shánět po sekáčích Tvou velikost? Mně připadá, že když už se mi něco líbí, vždycky je to v nějaké kolodějské velikosti.
Já jsem zase bratrovi nakukala, že chlór ve vodě ve vaně je takovej skoro neviditelnej průsvitnej živočich, něco jako čolek. A jak se panečku bál! Chacha.
Já jsem Vám jenom chtěla říct, že jste moc krásná, máte v sobě cosi ze Zooey Deschanel. :)
Já měla nejoblíbenějšího velkého opičáka (vycpaný dřevitou vlnou) - vůbec nevím, kdy jsem ho dostala, takže to muselo být někdy ještě hluboce v předškolním věku, nicméně notně odrbán se mnou zůstal až do dospělosti. Nakonec už z něj ta dřevitá vlna lezla na všech stranách, tak skončil v kamnech, nicméně s velmi těžkým srdcem. (m.)
krasny!
Okomentovat