Starý pivovar a Evelyn Byrnes

Na focení ve starém pivovaru u Stráže nad Nežárkou s fotografem Vaškem Roubíkem jsme si věru nemohli vybrat lepší počasí - chvíli slunečno a horko, chvíli déšť, chvíli vítr jak na vrcholku mořského útesu, dvěma slovy mnozí efektové. Panu fotografovi ale přírodní živly nebyly dost, proto fotil tu přes jakousi lodyhu, tu přes můj hedvábný šátek, posloužila dokonce i nalezená láhev od ochucené vody. Renesanční osobnost zkrátka mnohé efekty nejen využije, nýbrž i vytváří :) A to nezmiňuji to, jak mě druhý den bolela bránice od smíchu (a naučila jsem se dokonce novou básničku!) Z fotek jsem upřímně nadšena a velmi za ně Vaškovi děkuji. 

Na focení jsem měla šaty od americké módní návrhářky Evelyn Byrnes (dnes již zesnulé): navrhovala pod svou značkou Evelyn Byrnes New York hlavně v 50. - 70. letech a byla majitelkou obchodu s módou na Manhattanu - zde prodávala jednak šaty podle vlastních návrhů, ale i modely jiných návrhářů. Šaty jsou z přírodního hedvábí, jejich sukně má pět vrstev a pod nimi ještě dvě spodničky! Už mi bylo důrazně řečeno, ať neprovokuji, nicméně se sluší uvést, že i tyto šaty mám z druhé ruky.

Foto: Vaše Roubík https://www.facebook.com/pages/Vašek-Roubík-Photography/321323957913221 http://roubikphoto.blogspot.cz

Pokud vás zajímá detailnější fotka šatů, nafotila jsem je pro vás zde:

Inter arma

Prší a venku se setmělo, s hrnkem čaje si čtu o současném dění a do duše se mi plíživě vkrádá pořádná chandra. Pro rozveselení se pokouším namluvit cosi "čínsky" do google překladače (zkuste to, obvykle jsou výsledky k popukání) a vypadne mi: "Srdce bolest - vaše společnost k odpočinku." Tomu se sice nedá upřít svébytná poetika, povzbudivě to ale věru nezní. Naštěstí hned další pokusy mi sdělí, že "Bear Bear strašit strašit strašit Bears" a "Dálkové ovládání a pohlaví." - sdílím je s přáteli ve FB skupině "Mluvíme čínsky na iFounech" a rozvine se velmi plodná (a místy velmi košilatá) diskuse, proti níž nemá chandra sebemenší šanci. A kdyby snad někdy chtěla zas povystrčit růžky, důkladně se proti ní vyzbrojím:

Kabát: Vero Moda (sekáč), kabelka výprodej Marks and Spencer, lodička ebay, šátek a pásek sekáč, boty Clarks

4 důvody, proč fotit "selfies"

Dříve byl autoportrét považován za důstojnou záležitost - člověk si představil mistra Rembrandta, jak při světle svic švidrá do zrcadla a na plátně mu pod rukama vzniká umělecké dílo. Autoportrét neztratil svůj kredit ani v době fotografie - umělci zkoumali svůj obličej a vytvářeli respektovaná díla.

Až nyní se z autoportrétu stala "selfie" a vystihuje ji asi nejlépe tento vtip:

Na internetu se můžete dočíst, že "Američtí vědci uznali zálibu v „selfies“ za psychickou chorobu" - podobný výzkum bychom jistě našli i o bloggerech, takže autorka těchto řádků nemůže "normálnost" ani předstírat. Ale vlastně ani nechce a rovnou se přiznává: ano, fotím selfies! (k blogu se zjevně přiznávat netřeba)

Když pomineme všechny zjevné patologické důvody (exhibicionismem počínaje a hlubinnými traumaty z dětství konče), jaké jsou vlastně důvody "selfies" fotit?

1) Vás obličej je objekt, který máte vždy po ruce. Nemusíte otravovat své bližní, aby vám stáli modelem, případně shánět tfp modelky. Můžete si vzpomenout ve dvě ráno, že cítíte puzení fotit, a váš obličej je vám ihned k dispozici.

2) Svému obličeji nemusíte vysvětlovat, jakou emoci má vyjadřovat - je nastaven přesně tak, aby dostál vašemu uměleckému záměru. Chcete fotit sebetrýznivé emo fotky? Váš obličej souhlasí. Pukáte nadšením a chcete vyfotit bláznivou dadaistickou fotku? Tadaaaa, váš obličej už šelmovsky pomrkává!

3) Když se fotky nepovedou, váš obličej se na vás nebude zlobit. Ani vás nebude uhánět, abyste už fotky konečně upravili a poslali. Můžete je klidně smazat a obličej ani nekvikne.

4) Díky mobilu a Instagramu můžete selfie vyblejsknout opravdu kdykoli a kdekoli.

Takže zahajuji setkání Anonymních Autoportrétistů: "Ahoj, já jsem Hanka. Fotím selfies." Fotíte také své autoportréty? Jsem zvědava, pochlubte se ;)

Ale těch šatů se nevzdááám! ...

... Jsou v mém šatníku od nepaměti!

Tedy abyste pochopili velikost dramatu: s přebarvením vlasů z hnědé na zrz vyvstalo barevné dilema - všechny fuchsiové kusy letěly ze šatníku a červené prošly přísnou selekcí. Až padla kosa na mé oblíbené červené šaty - jak jinak než sekáčového původu, ale zjevně šité buď doma, nebo na zakázku (a stály tuším dvacku).

S hnědými vlasy vypadaly takto:

foto: Jiří Frantál https://www.facebook.com/jfrantal

No a se zrzavými vlasy (...kterých se také nevzdááám!) se ne přímo tlučou, ale rozhodně nevynikne ani jedna barva. Tak jsem na to šla od lesa a zakoupila ve výprodeji v Orsay bolerko v kachní modři, boty Vagabond ve stejné barvě a šaty orámovala pro nás zrzky lichotivější barvou. A je to!

foto: Petr Louženský http://petrlouzensky.wordpress.com