22. 7. 2011

Alenka v říši renesance

Na návštěvu pražských renesančních skvostů - Letohrádku královny Anny a Míčovny je slušností řádně se vyparádit. Můj šatník snad neobsahuje vhodnější oděv než hedvábné puntíkované šaty po mamince - mají totiž přinejmenším stejně bohatou historii jako samotný Belveder.

Mamince je totiž ušila slečna Goliášová - v té době pětaosmedesátiletá slečna švadlena, která maminku odívala od jejích (rozuměj maminčiných) pěti let. Tyto roztomilé, z dobré poloviny ručně šité letní šaty byly zřejmě předposledním výtvorem velké švadleny - pak ještě ušila mamince šaty svatební, čímž své životní dílo završila.  

Ale zpět k historii našich šatů - maminka v puntících zdárně absolvovala univerzitu, povila dvě dítka a jednomu z nich (mně) pak šaty velkoryse zapůjčila na maškarní ples. To mi bylo asi tak sedm a šla jsem (ach ta dětská omezená fantazie) za princeznu. Tatínek dorobil korunku z alobalu, maminka zabrala šatičky v ramenou (délka mi byla krásně až po zem) a rázem byla z malého caparta velmi pyšná princezna.

Poté šaty upadly v zapomnění a vynořily se před měsícem, nová švadlena jim upravila rukávky (možná si na ně pamatujete z jednoho z předchozích příspěvků - opravdu se mi líbily, ale bohužel mi vytvořily siluetu hokejisty s tenkýma nohama) a tradá, píšu novou kapitolu puntíkaté historie!

(foto Veronika Balcarová -  vebafoto@email.cz )






5 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Kéž by takhle chodili všichni. Pravda, už by tam nebyla ta výjimečnost, ale svět by byl hezčí. :)

Markéta řekl(a)...

Puntíky já moc ráda! :) Líbí :)

Anonymní řekl(a)...

Připomnělo mi to jednu mamčinu kolovou sukni. Nosila ji ve svých asi 20 letech, já si v ní hrála jako malá, pak jsem v ní odmaturovala a nakonec i odstátnicovala. Byl to takový můj talisman..

Channah řekl(a)...

Anonymní: mně taky srdce zaplesá, když vidím něco jiného než džínovou uniformu ;)
Allons-y: Puntíky forever!
Anonymní: přesně - a že to oblečení dřív mnohem víc vydrželo, dnes aby člověk věc po jedné sezóně vyhodil :/

Anonymní řekl(a)...

jojo, dodnes přemýšlím, kam zmizely maminčiny hedvábné červeno-černo-bílé šaty (nikdo se k jejich vyhození a zmizení nehlásí), stejně tak, jako kam zmizely dvoje některé z babiček (nebo tet) modré s nadýchanou sukní a zlaté s jakousi čínskou imitací květů, nebo co to bylo..jako malá jsem je tahala a když jsem se po nic asi tak před 16 lety začala opět shánět, všichni mi tvrdí, že o nich neví/nikdy je neviděli.ach jo..