Pejskokočičí dort

Probírala jsem se v počítači spoustu fotek a vybrala několik takových, které jsem na blog nepoužila, ale zároveň je mi líto nechat je navěky uložené v archivu (ať už zip či rar).  

Tenhle příspěvek tedy bude směsí všeho možného - různých fotek a ještě různějších úvah. 

Zdravím slečnu na kole, která mě na ulici oslovila, a když mi začala v mozku nabíhat ona děsivá sekvence probírání známých tváří "kdo-to-proboha-je", zachránila mě pochválením blogu. Už je to tady, budu se asi muset pudrovat, i když vyběhnu ven se psem. Duševní vyšinutí ovšem nastane až ve chvíli, kdy začnu pudrovat i psa...

Všem, kdo sledují dramatický příběh mé ofiny: s konečnou platností potvrzuji, že brazilský keratin drží. Ofina se nekroutí, ani po zmoknutí, ani po umytí, ani nikdy :) Aby nebyla připláclá, vyfoukám ji vždy přes kulatý kartáč, ale to je vše, přátelé. Pokud tedy máte neposednou ofinu, doporučuji - brazilský keratin je sice drahý (na celé vlasy by mě prý stál cca 2500Kč), za ofinu jsem ale dala jen dvě stovky a účinek by měl vydržet 3-4 měsíce. 

Krutý vesmír mi opět připomněl, že fyzikální zákony platí pro všechny a že prostor své skříně k nafouknutí nepřemluvím (pokud má skříň zároveň zůstat zvenku stejná). Uvažuji proto o prodejní sekci blogu - ceny nebudou nijak závratné, ušetřím už tím, že nebudu muset rozšiřovat šatnu :)

To mě přivádí k dotazu na vás, mé čtenáře: co byste rádi na blogu četli a viděli, popřípadě co vám zde chybí? Podle reakcí budu do budoucna pamatovat na uvádění zdrojů a cen všech věcí a dle možností i na nafocení detailů kabelek a bot. Takže, co vás dál zajímá? Znáte to: ptejte se, na co chcete, já na co chci odpovím.

Odměna za vaši náročnou mozkovou činnost - slíbený pelmel fotek z archivu:

foto Petra Zušťáková

foto Veronika Balcarová

 foto Petr Louženský

 foto David Fencl 

foto Veronika Balcarová 

 foto japonský turista :) 

Na této fotce jsem se žvejKačkou, která je nejen autorkou fotek v několika příspěvcích, ale má i neocenitelné postřehy a nápady. A navíc je s ní při focení i probírání skříně legrace :)  Kači, děkuji!

Made in China

Šmejd in Čaina - znáte to. Adidas s pěti pruhy, zaručeně pravé Crocsy za 90 korun nebo toxické hračky. Že to ale s obezřetností někdy přeháníme dokládá následující historka: přítel našel v mé spíži zelený čaj s nápisem "made in China" a už už ho vyhazoval, abych nepila nějaká svinstva. Některé věci Číně prostě upřít nemůžeme - namátkou čínskou medicínu, čaj, kuchyni (tu pravou, ne českou řetězcovou), poezii a spoustu dalších věcí. A také moje šaty a malované hůlky, které mi drží drdol a vytvářejí tak z čelního pohledu mimozemské anténky. Tenhle drdol je mimochodem geniálně jednoduchý a drží i na rovných jemných vlasech jak přibitý - koukněte na instruktážní motací video ZDE   

Foto David Fencl - https://www.facebook.com/Wuppz ; fencl.david@gmail.com

 

aktualizace na přání  - detail látky a bot :)

Modrá je dobrá, zelená lepší

Upřímně nechápu, jak je možné, že s mou posedlostí zelenou na mém blogu ještě nebyly žádné šaty v této barvě. Vzhledem k tomu, že mi díky pravidelné konzumaci v žilách koluje místo krve zelený čaj, jsem vlastně zelená skrz naskrz. Je tedy čas se vybarvit:

Šaty jsou opět sekáčové - původně byly v neurčité béžovonazelenalé barvě, u které si nejsem vůbec jistá, jakému barevnému typu může slušet. Zřejmě jen anemickým přízrakům, které si zakládají na své bledničkové image (pozor, neplést s aristokratickou bělobou, na které si zas zakládám já. Jedná se o dva zcela odlišné odstíny i ideologie). Ač se jedná o pravé hedvábí, hodila jsem milé šaty do pračky a brutálně obarvila Iberiou. Experiment dopadl zdárně, bohužel se při následovném praní (a mém opomenutí) obarvily lehce dozelena i bílé košile. Holt když se barví šaty, létají třísky. 

Kabelka i boty taktéž sekáč - zde malé zastavení, protože jsem dostala na nakupování bot v sekáči již několik dotazů týkajících se hygieny. Ne, nejsem čuník. Zaprvé nekupuji boty obnošené či dokonce špinavé - takové se v mém oblíbeném sekáči ani nevyskytují. Dost často jde o nové kousky (poznáte dle netknuté podrážky), maximálně mírně nošené. Zadruhé boty doma podrobím řádné očistě  a na závěr vytřu vnitřky tampónkem namočeným v lihu (doporučuje 9 z 10 bakterií a ničí 99.9% lékařů). 

Foto David Fencl - https://www.facebook.com/Wuppz; fencl.david@gmail.com

Děkuji Davidovi za krásné fotky a bezva dopoledne - při focení jsem lezla po betonu, skákala přes strouhy, brodila se vodou a úspěšně houbařila. Kdy se vám tohle všechno poštěstí?

Mé nové, ještě lepší já

Stav pozorované ofiny k 19.08.2011 21:53 SEČ: Drží rovná! I po zmoknutí!!!

(foto pozorované ofiny David Fencl)

kauza OFINA

Píšete mi o ní do komentářů, diskusí, na FB, mailem. Bojím se ráno pustit rádio... 

OFINA

A já trpělivě vysvětluji a vysvětluji, že jsem ofinu od mala nosila a mám ofinové trauma. Krátké vlasy se mi totiž vlní a kroutí všemi směry, nejradši ovšem mají směr "ven", ať už je to kamkoli. Nezabírala tužidla, laky, kulmy, žehličky... ofina vydržela rovná maximálně půl hodiny. A pak následovalo utrpení. 

Samozřejmě vím, že v ideálním světě teorie (nežiju-li v gotice) by mi ofina slušela - mám vysoké čelo, pro ofinu jak dělané. Jenže v praxi...

Dnes jsem byla u kadeřnice a svěřovala jí své ofinové trauma. Nesměle špitla: "Ale Vám by opravdu slušela." Po vylíčení kroutícího efektu mi kadeřnice sdělila informaci srovnatelnou s objevením svatého grálu: používají prý nově jakýsi brazilský keratin, který je určený k regeneraci, ale hlavně rovnání i značně kudrnatých vlasů. Tento zázrak funguje následovně: napatlá se na vlasy, nechá působit, zažehlí a - voilà - čtyři měsíce jsou vlásky rovné jak hřebíky. 

A co myslíte? MÁM JI TAM!!! :)

(Těšte se na fotky.)

Zpět do spodniček!

Už jsem vás dlouho neoblažila žádným spodničkovým modelem, tak jsem se rozhodla toto závažné opomenutí napravit. Model, který právě vchází na pomyslné molo, je opět z velké části sekáčový - šaty, boty a kabelka. Spodnička koupena ZDE, pásek po mamince, svetřík z Dubaje. Účes vytvořen pomocí pěnové žížaly (za pár šušňů můžete zakoupit ZDE ) a zasypán kytičkami z H&M.

Fotky má na svědomí Petr Louženský , který mi jejich zasláním způsobil těžké dilema. Obvykle jsem hyperkritická a mám při vybírání fotek opačný problém, ale tentokrát jsem se pořádně zapotila při jejich vyřazování. Možná vás tedy čeká ještě pokračování, protože mi bude líto nevyužitý zbytek nechat v počítačovém šuplíku.

K poslední fotce: představte si, že se po focení vracíte domů a najednou se před vámi zjeví starý Mini Cooper! Na střeše má britskou vlajku a pan majitel (poté, co ho vystopujete v blízké pražírně kávy) vám na prosbu o fotku řekne: "Ale jen si vlezte dovnitř, je odemčeno!" A, co je hlavní, po tomto zážitku se neprobudíte, ale máte důkaz v podobě rozjásané fotky.

 

RomantYčka

Když mi bylo čtrnáct, trpěla jsem pro mladého Werthera, psala básně, poslouchala Cliffa Richarda a čekala na prince na bílém koni. Dnes trpím sobecky sama pro sebe, básní píšu mnohem míň, poslouchám Leonarda Cohena a zjistila jsem, že lepší než bílý kůň je dvacet let starý černý bavorák. A že princové jsou na draka. Ale občas to na mě přijde a zatoužím obléct se do kytiček, natočit si lokýnky a být jednoduše romantická... Můj romantický převlek pak ale zbaví okolí ostražitosti a mé příležitostné ironické až cynické postřehy způsobují ještě větší rozruch než obvykle. To je vůbec mým dobrým zvykem, klamat tělem - asi jako když se svou konstitucí zdlábnu dva fláky uzeného a šest knedlíků. Dnes jsem tedy za romantičku, ale nenechte se tak snadno zmást!

(hedvábná sukně - sekáč, tričko - Orsay, boty Clarks - sekáč, kabelka - sekáč; foto žvejKačka)

Prší, prší, jen se leje...

v čem do zimy vylezeme?
Vylezeme v trenčkotu,
v slotě dělá dobrotu!

Když jsem asi před měsícem ulovila v sekáči krásný nový trenčkot za tři stovky, až mi bylo líto, že ho do podzimu nevezmu na sebe. Nicméně počasí se nade mnou slitovalo a začátkem srpna předvedlo téměř říjnovou ochutnávku - déšť, vítr a zimu. Podobná mravenečkovi z pohádky o zadních kolečkách jsem vytáhla trenčkot ze skříně a hurá do sloty!

(trenčkot Hallhuber - sekáč 300Kč; kalhoty H&M - sekáč 20Kč; svetr Excellent - sekáč 20Kč; šátek - sekáč 20Kč; boty M&S - sekáč 250Kč; kabelka Debenhams - sekáč 120Kč; baret C&A - výprodej 90Kč; fotky žvejKačka)

Nedovolená dovolená

Následující fotoreportáž z dovolené je pro mě typická - pokud jsou přátelé a příbuzní natolik odvážní, že chtějí vidět mé fotky z cest, většinou se v průběhu prohlížení několikrát ujišťují: "Kde že jsi to vlastně byla??" Místo Eiffelovky, panoramatu Alp či pyramid před jejich zrakem defilují fotky oprýskané zdi, odrazu čehosi v čemsi nebo chcíplého velblouda. 

Tentokrát jsem však pro své přátele a příbuzné svědomitě vyfotila alespoň jednu přísně turistickou fotku:

A pamětliva své bloggerské zodpovědnosti i jednu dokumetující módu... ehm... v mundúru nafasovaném v solném dole.

Návštěva solného dolu patřila vůbec ke světlým bodům dovolené. Mundúr návštěvníci nafasovali hned u vchodu, kde probíhala selekce tvrdá jak na rampě v lágru: děti bílý stejnokroj, malí a štíhlí návštěvníci zelený, malí a tlustí hnědý, středně vysocí hubení červený a tak dále a tak dále. Politická korektnost šla do kytek v momentě, kdy se na sebe malé macaté paní v hnědých mundúrech rozpačitě dívaly - hnědá kategorie patřila asi k těm nejnevděčnějším. Cupitání tunelem v osmi stupních Celsia ve stádečku stejnokrojů připomínalo něco mezi groteskou a filmem Bumerang. Samotná prohlídka dolu byla zážitek - nejlepší bylo sjíždění důlních skluzavek (jen po zadku, bez jakéhokoli zajištění).

Následují slíbené fotky - pokud jste měli šanci v těch předchozích najít nějaká vodítka k místu dovolené, teď už se budete spíš topit v samé vodě: