11. 8. 2011

RomantYčka

Když mi bylo čtrnáct, trpěla jsem pro mladého Werthera, psala básně, poslouchala Cliffa Richarda a čekala na prince na bílém koni. Dnes trpím sobecky sama pro sebe, básní píšu mnohem míň, poslouchám Leonarda Cohena a zjistila jsem, že lepší než bílý kůň je dvacet let starý černý bavorák. A že princové jsou na draka. Ale občas to na mě přijde a zatoužím obléct se do kytiček, natočit si lokýnky a být jednoduše romantická... Můj romantický převlek pak ale zbaví okolí ostražitosti a mé příležitostné ironické až cynické postřehy způsobují ještě větší rozruch než obvykle. To je vůbec mým dobrým zvykem, klamat tělem - asi jako když se svou konstitucí zdlábnu dva fláky uzeného a šest knedlíků. Dnes jsem tedy za romantičku, ale nenechte se tak snadno zmást!

(hedvábná sukně - sekáč, tričko - Orsay, boty Clarks - sekáč, kabelka - sekáč; foto žvejKačka)


3 komentáře:

BlanketNoir řekl(a)...

Kabelka mě baví. Sukně mě taky baví. A moc Ti to sluší.

Kate řekl(a)...

Konečně máš šmrnc. Ta modrá čelenka Ti krásně podtrhuje krásné modré oči. Moc sluší!

Channah řekl(a)...

BlanketNoir : Kate: díky!