Já vím, že na nový článek už nějakou tu chvíli čekáte - ale vězte, že za to čekání nemůžu já, ale kombinace chřipky a dvou tanečních show (slíbený článek o tanci je zatím v mé hlavě ve stádiu pozorování). Na focení nebyl čas ani pomyšlení, navíc když člověk víc než týden kýchá a kašle, nemá právě chuť vymýšlet nějaké módní kreace. Dnes jsem ale šla s kamarádkou na oběd do Indické restaurace a zachtělo se mi nejít jako šupák (i když ani mé šupácké kreace neobsahují džíny a bundu, přesto mi týden kombinace svetr + kalhoty začal lézt na nervy).
Venku bylo sice pod mrakem, ale deset stupňů nad nulou, což je na konec října přijatelné počasí. Vlítla jsem tedy do svých nových, relativně teplých šatů od Dorothy Perkins (výprodej, 7 liber), přes ně hodila kabát (Pimkie, sekáč, 490Kč), silné punčocháče (nevím odkud, nevím za kolik), boty Effeni (sekáč, 199Kč), hřejivou šálu (Dorothy Perkins, 130Kč) a čepici (výprodej, 70Kč). Než jsem vylezla ven, začalo pršet, proto jsem se promptně přezula do vyšších šněrovacích bot (obchod v Barceloně, dárek - ty už jsem nestihla vyfotit) a běžela do Indické (chicken palak + zázvorový čaj, 100Kč).
Fotky jsem pořídila s bleskem a samospouští, omluvte jejich kvalitu, porucha není na vašem monitoru (od příště se zas můžete těšit na fotky kvalitnějšího kalibru).
