Jak už zjistil můj oblíbený Johnnie Keats, ve chvíli, kdy z nebe padne melancholie a vy nestihnete uhnout, je lepší se jí poddat. U každého ono poddávání vypadá různě - já si jednoduše najdu nějakou noru, kam zalezu a krásně teskním. Rochnění ve stavu melancholie je možné podpořit četbou či psaním rozervané poezie, poslechem violoncella nebo božského Leonarda, prohlížením starých fotek... a oděním se do modré. Modrá je nejen barvou královskou, ale i barvou bluesu, spleenu a podobných duševních (či hudebních) stavů.
Trojitá dávka melancholie v mém podání:
1) Adam Hurst
2) chvilka poezie
Sama v sobě
obemknutá
touhy bloudí
v kdysidávno
neptej se mě
neodpovím
co je vně je
nepozváno
3) model v odstínech modré (šaty jsou opravdu tmavě modré, srovnejte se psem)
(šaty Zara - sekáč, 180Kč; boty Seychelles - sekáč, 190Kč; svetřík Xanaka - sekáč, 140Kč; náhrdelník - Takko, 90Kč)
6 komentářů:
Nemám slov.
Ta druhá fotka je nááádherná.
Mimochodem, jak se jmenuje pejsek?
Anonymní 1: chápu to jako kompliment (doufám ;)
Lucka: děkuju! Pejsek se jmenuje Zorrita Černý Mstitel a má na blogu svůj vlastní příspěvek ;) http://mezinebemazemi.blogspot.com/2011/07/nejoblibenejsi-modni-doplnek.html
Samozřejmě kompliment. Vám by ale slušel i pytel. A máte uhrančivé nohy.
Super "outfit" do lesa.
Já Vám nevím, do lesa bych si to tedy nebrala ;) Ale na procházku po úhledné cestě po hrázi rybníka - proč ne.
Okomentovat