Jak na podvazky

Jeden z nejčastějších dotazů, které ohledně blogu dostávám, je na podvazky, těsně následovaný tím na spodničky. Dnes se tedy pustím do první skupiny otázek a podívám se podvazkům na zoubek.

Otázka č.1: Proč vůbec dnes nosit podvazky jinam než do postele?

Zjevný praktický důvod, zvlášť v létě, je prostý fakt, že punčochy nehřejí tak, jako punčochové kalhoty (a nezapařují se). Druhý důvod je pro mě esteticko/pocitový - punčochové kalhoty zkrátka nevypadají úplně ladně (samozřejmě že pokud jdete na procházku a zpět, tak vaši podvazkovou vnitřní krásu nikdo neocení, ale je to podobné, jako když si pro svůj dobrý pocit vezmete pěkné prádlo). A pokud jako já rády nosíte oblečení inspirované dobami minulými, punčochy na podvazcích k němu zkrátka patří...

Otázka č.2: Udrží spony punčochu? Nerozepnou se?

Záleží hlavně na tom, jestli si koupíte postelovou dekoraci s plastovými sponami, které neudrží nic - nebo zainvestujete do skutečného podvazkového pásu s kovovými sponami a šesti až osmi podvazky (já mám tedy jeden i se čtyřmi, ale protože je to autentický americký pás z padesátých let s kovovými sponami, drží spolehlivě). V každém případě platí - čím víc podvazků, tím víc jistoty.

Pásy se také liší podle výšky - krátký pás slouží výhradně k uchycení punčoch (nosí se obvykle v pase, ne na bocích), dlouhý překrývá břicho a pozadí a má tvarovací funkci.

Toto je pás na hraní:

Toto je skutečně nositelný pás:

A dlouhá varianta:

Otázka č.3: A co proboha na toaletě?

Dříve dámy tuhle otázku vůbec neřešily - kalhotky totiž byly volného střihu (takzvané "tap pants") a nosily se PŘES pás - dobře vidět je to např. zde:

Dnes vyvstává samozřejmě dilema - široké kalhotky se Vám mohou proznačovat pod oblečením, zvlášť pokud si vezmete pouzdrovou sukni nebo přiléhavé šaty. Navíc pokud zvolíte dlouhý podvazkový pás, který má i tvarovací funkci, volnými kalhotkami byste ji částečně popřely. U čtyřpodvazkových pásů je někdy možné na toaletě kalhotky stáhnout i v případě nošení pod pásem, u šestipodvazkových to ale dost dobře možné není. Pokud ale nemáte dlouhý podvazkový pás, můžete nosit i obyčejné kalhotky pohodlně navrch.

Jak vypadají kalhotky nošené přes pás můžete vidět zde:  http://mezinebemazemi.blogspot.cz/2013/09/test-puncoch-na-podvazky.html

Otázka č. 4: Jaký je rozdíl mezi silonkami a nylonkami?

Když to vezmeme historicky, nylon je původní nepružné umělé vlákno, ze kterého se v Americe začaly ve 40. letech vyrábět punčochy. Původně se vyráběly na plochých pletacích strojích a měly tak typický šev, přechodem výroby na kulaté pletací stroje získaly dnešní podobu. Vlákno silon byla česká nápodoba (v Německu to byl např. perlon). Dnešní "silonky" bývají vyrobeny nejčastěji ze směsi polyamidu a elastanu (nebo lycry) a jsou proto pružné.

Vy si teď můžete vybrat - buď si koupíte současné pružné punčochy s elastanem, který zajišťuje komfortní nošení. Nebo si koupíte nepružné nylonky a budete stylové, musíte ale počítat s občasným skladem (nejčastěji v oblasti kolen nebo kotníků - nylonka je tvarovaná, ale přesně se do tvaru vaší nohy trefí jen těžko). V případě nylonek je také dobré mít opravdu pevný pás s více podvazky, aby nylonku pořádně napnul. Na e-bay se dají sehnat i autentické dobové nylonky - přijdou vám obvykle v krásné papírové krabičce vyložené hedvábným papírem - už za ten zážitek to stojí. K sehnání jsou ale i novodobě vyráběné nylonky.

Vybírejte také podle "DEN" (denier) - ukazatele hustoty vláken. Punčochy s vyšším DEN se hned tak nezatrhnou, déle vydrží, ale budou také teplejší.

Otázka č.5: Kde podvazkový pás a punčochy kupovat?

Na koupi dobových pásů a nylonek je podle mého soudu nepřekonatelný e-bay - za pár dolarů se mi podařilo vydražit pás z padesátých let a několikery nylonky v původním balení.

Punčochy a pásy můžete koupit např. zde:

http://www.kissmedeadly.co.uk/

http://www.secretsinlace.com/

http://www.hepburnandleigh.co.uk/

http://www.whatkatiedid.com/

http://www.stockingshq.com/

http://www.uktights.com/

V Čechách:

http://www.timea.cz/

http://www.e-puncochace.cz/katalog/puncochy-na-podvazek/

http://mojepuncochy.cz/
http://spodni-pradlo.emanuela.cz/puncochy-na-podvazky/

nebo si objednat pás na míru od Riwaa Nerona

http://riwaa-nerona.com/category/odevy/pradlo/podvazkove-pasy-a-podvazky/

Budu moc ráda, když do diskuse napíšete vlastní zkušenosti a tipy, ať už k nošení nebo k obchodům!

Aktualizace: zde najdete nový článek "Test punčoch na podvazky" a nejnovější "Test českých punčoch na podvazky".

Korzet podruhé - Karolina Ryvolova

O svém nadšení z nového korzetu jsem vás už informovala, nyní nastal čas jej důkladně nafotit. Když si prohlédnete tvorbu Karoliny Ryvolové (třeba zde: http://ryvolova.wix.com/portfolio#!portraits/c1han ), buď vás její osobitý styl zasáhne a nadchne, nebo zkrátka ne. Protože patřím do první kategorie, má volba, s kým nafotit fotky v novém korzetu, byla jasná - nechala jsem jí volnou ruku a z výsledku jsem nadšená. Fotky jsou samozřejmě hodně stylizované, ať už oblečením, make-upem či úpravou, proto se prosím nedivte, pokud byste mě podle nich nepoznali na nákupu v zelenině :) 

foto: Karolina Ryvolova
korzet: Barbora Anděla Rettigová
modelka, make-up, oblečení: já

Hadí žena

A dost - končím se svou dosavadní taneční kariérou a bude se živit jako tanečnice s hadem! Představuji vám tímto svého nového tanečního partnera Alfonse a naše společné dramatické vystoupení na večírku tanečního studia Farha.

(Alfonse neustále jistá tanečnice oslovovala "Punťo", z čehož má od té doby můj milý plaz komplex hadí méněcennosti. Naléhavě tedy žádám: berte Alfonse vážně!)

P.S: Inteligentní výraz na poslední fotce byl způsoben tím, že jsem právě jedla - ale přidala jsem ji proto, abyste si nemysleli, že jsem si opravdu na hlavě vyrobila černý chemlon.

foto František Švec

Chvilka poezie aneb překladatelovo trauma

Varování: pokud je pro vás slovo "poezie" impulsem k ukončení konverzace, jděte zavčasu pryč. A vám pěti, kteří jste tu zbyli, děkuji za pozornost :)

Už jsem zde na blogu kromě své posedlosti oblečením prezentovala i své další obsese: tanec a fotografii. Přichází na řadu poezie - nebojte se, nebudu vám tu recitovat o rudé hvězdičce, co září v kalendáři, chci se s vámi podělit o svou překladatelskou frustraci. 

Překládat cokoli je úkol nevděčný a traumatizující, v případě poezie až sebevražedný. O přeložené básni se právem říká, že je jako žena: buď je krásná, nebo věrná. A pokud se navíc pokoušíte překládat poezii básníka, kterého máte z duše rádi, trpíte trýznivými výčitkami svědomí, že jeho výtvor svým překladem vraždíte. 

Přesto jsem si dovolila vztáhnout ruku na básně jednoho z největších českých básníků, Jana Skácela - a vím, že riskuji, že mě pan Skácel bude chodit za tu drzost strašit. Původně jsem jen chtěla přiblížit Skácelovy básně svému holandskému příteli a neobjevila žádný použitelný překlad do angličtiny (našla jsem tedy jeden přeložený výběr, ale ne těch básní, která mám nejradši, a upřímně mě ani moc nenadchl). Nejprve jsem narychlo přeložila jednu báseň, ale nedalo mi to a začala jsem přepisovat, přemýšlet, přepočítávat... a už jsem se vezla. Vím, že překlad nikdy nedosáhne krásy originálu, zvlášť ne ten můj. A přesto se do toho nerovného boje pouštím znovu a znovu, zápasím se slovy a doufám, že mi pan Skácel odpustí... :)

Píseň o nejbližší vině Jan Skácel Je studánka a plná krve a každý z ní už jednou pil a někdo zabil moudivláčka a kdosi strašně ublížil A potom mu to bylo líto a do dlaní tu vodu bral a prohlížel ji proti světlu a moc se bál a neubál A držel ale neudržel tu vodu v prstech bože můj a v prázdném lomu kámen lámal a marně prosil: kamenuj A prosil ale neuprosil a bál se ale neubál a studánka je plná krve a každý u ní jednou stál

Song about the closest guilt by Jan Skácel There is a well with bloody water and every man has drunk from it and someone killed a tiny swallow and someone blew a cruel hit And then he pitied and repented and held the water in palms rough and watched it closely in the daylight and feared so much but not enough And held it but could hold no further the water with him oh the pain and quarried stone in empty quarry and asked "stone me" all in vain And pleaded but could plead no further and feared so much but couldn't bear and the well has bloody water and every man has once stood there

Co je k ponechání Jan Skácel Zas je tu jaro, zatím naznačené, tak trochu trpké jako dým. Rozmýšlím, co je k ponechání, a mrtvé listí uklízím. Tak tomu je a vždycky to tak bylo. A je to zákon. Moc to vím. Jen mi jen líto utínaných větví a loňská hnízda neshodím.

What is to be kept by Jan Skácel The spring has come, uncertain still its shape as fume it is – a bit unsweet I'm thinking hard what there is to be kept and dead leaves I'm about to sweep. It is like this and has been from of old. It is a law. I know it deep. I just feel sad for branches being cut and last year's nests I want to keep.

(a takhle nějak vypadám při překládání :))

Prokletí bižuterního sekáče

Jako by nebylo dost sekáčů klasických, každodenně zkoušejících mou pevnou vůli, nedávno u nás v Budějicích vyrostl ještě sekáč bižuterní - a rovnou v centru v Krajinské ulici, kudy téměř denně chodím. Každý týden doplňují zboží a mívají opravdu nevšední kousky vhodné i pro zdobení tanečních kostýmů. Nemusím asi dodávat, že jsem zde častým hostem. Ceny od 39 do 79 korun - stokrát (skoro) nic umořilo peněženku Channah.

Ale uznejte, že je to krása:

Starý perličkový náhrdelník "made in England"

Precizně zpracovaná "mozaiková" brož

Nekonečný řetízek s různými ozdobami - už ho vidím na nějakém tanečním kostýmu...

Pro odlehčení dvě kačky blátotlačky :)

A vrchol dnešního nákupu: kovové cosi za 39Kč.

Po bližším průzkumu se z "čehosi" vyklubalo staré zrcátko a pouzdro na rtěnku Helena Rubinstein i se rtěnkou, tu jsem ale nemilosrdně vyhodila (nehodlám chytit vintage opar) a do pouzdra zasadila svou Estee Lauder - snad tu pohanu Helena unese.

Rapsodie v černobílé

Už od útlého dětství je nám do hlaviček vtloukáno, že je svět černobílý - bílí princové na bílých koních, bílé červené Karkulky, bílé princezny a bílí blbí Honzové vedou lítý boj s černými vlky, draky a čaroději. Když se tohle všechno poctivě naučíme a vezmeme za své, zničehonic dospějeme a zjistíme, že černobílý plán v životě nefunguje. Každá hodná Karkulka v sobě má kus pořádné mrchy a každá čarodějnice obezřetně skrývá bílé citlivé místečko. A naše vlastní pohnutky jsou strakaté jako dalmatin a těžko se v nich někdy vyznat. V dětství nám totiž někdo zapomněl říct, že všechny ty bílé a černé postavy se neprohánějí v pohádkách, ale v nás - zřejmě abychom se jako malí nelekli a nechtěli život reklamovat. Ale uznejte - s černobílou je alespoň o zábavu postaráno, v životě i v módě :)

(Pokud se divíte, proč mám Kedsky místo gumáků, odpověď je prostá - takhle oblečená jsem minulý týden jedno dopoledne stihla několik slunečných hodin mezi deštěm. Odpoledne jsem se zas pokorně leč znechuceně převlékla do dešťové výstroje.)

P.S. Kdyby vás zajímalo, co tak pozoruhodného bylo v levém dolním rohu, tak nevím. Asi nic :)