26. 6. 2011

Móda v zemi sokola

Abyste si na chvíli oddechli o mých pin-up kreací, rozhodla jsem se zařadit příspěvek o módě, která je té naší velmi vzdálená - tedy o tom, co se nosí v Emirátech. Do této arabské země jsem zavítala letos v zimě a kromě výletu do pouště, účasti na velbloudích závodech a návštěvy největší mešity jsem bedlivě sledovala i domorodé odívací zvyklosti. Když se řekne Dubaj nebo Abú Dhabí, všem se zřejmě vybaví ropa, peníze a luxus. Místní nemusejí pracovat a jsou státem placeni jen za svou holou existenci, navíc si mohou pěkně přivydělat zprostředkováním podnikání pro přistěhovalce (kterých je v Emirátech většina, někdo holt pracovat musí...). 

Přesto  neznalé oko při pohledu na "lokály" mnoho luxusu nevidí (ano, nesmíte je vidět vystupovat z drahého auta a vcházet do stopatrového mrakodrapu) - pánové nosí dlouhou bílou košili po paty zvanou dišdaš, k ní většinou pár kožených sandálů, na hlavě nezbytný šátek a pod ním háčkovanou čepičku, aby jim šátek nesjížděl. Dámy se po nákupních centrech prohánějí v dlouhém černém úboru (abaya) a hlavu jim halí černý šátek (shela). Pokud ovšem zaostříte, zjistíte, že na nose mají pánové značkové sluneční brýle, jejichž cena mnohonásobně překračuje zbytek toho, co mají na sobě, to samé platí i pro hodinky, které se jim lesknou na zápěstí. 




Ostření na dámy je mnohem zajímavější - abaya totiž není jediné oblečení, které mají na sobě, slouží spíš jako jakýsi "přehoz" pro pohyb na veřejnosti. Zpod abayi při bližším pohledu vykukují manolos a louboutinky, na jednom černě zahaleném předloktí se pohupuje Fendi, na druhém LV a skupinka štěbetajících muslimek se vesele hrne do nejbližšího obchodu s odvážným prádlem, kde si pak za hlasitého hovoru poměřují krajkové podprsenky přes abayi. Dlužno podotknout, že tento výjev spatříte až poté, co dámy následujete dovnitř obchodu kolem neprůhledného vchodového panelu, na kterém v několika jazycích stojí "vstup pouze pro dámy". Ženy je v Emirátech zakázáno fotit, proto svěřím tuto scénu vaší představivosti.

Od vás jako od turistů je očekáván jen respekt k místní kultuře (tj. že nebudete běhat na veřejnosti v plavkách), halit od hlavy k patě se nikterak nemusíte. Halení je však záhodno v mešitě a na poušti - v mešitě vás o tom přesvědčí bdělí strážní, na poušti pak vlezlý jemný písek. U mešity se ještě zastavím (níže se můžete přesvědčit, jak mi slušela abaya a pouštní oděv s turbanem) - Emiráťané jsou na příliv turistů vzorně připraveni a hned u vstupu posílají turistky do jedné z několika šaten, kde "nafasujete" abayu dle své velikosti, pečlivě zabalenou v igelitovém sáčku (zřejmě přímo z čistírny). Paní šatnářka ale zřejmě trochu přecenila moji výšku a dala mi snad tu nejdelší abayu, kterou její zásoby nabízely - v důsledku toho jsem si mohla vybrat: buď si ji budu při chůzi nadzdvihávat, čímž jsem riskovala napomínání strážných (pokud jsem příliš odhalila kotník), v opačném případě pak pád na lesklou mramorovou dlažbu. Vše jsem ale ve zdraví přežila, ostatně krásy mešity mi trápení s abayou bohatě vynahradily.




Poslední módní postřeh ze země sokola: velbloudí móda! Zvlášť závodní velbloud je zvíře hýčkané a opečovávané, pyšní se tedy barevnými (často ručně tkanými) ohlávkami, náhubky, sedly a barevnými čabrakami. Emirátští velbloudi jsou zkrátka fešáci.


5 komentářů:

Zu řekl(a)...

Teda, prosila bych více cestopisně laděných příspěvků! (Ne, že by mě nebavilo tvé oblečení, ale východní kraje jsou pro mě dosud neprobádaným územím.)

Anonymní řekl(a)...

Díky za výlet do Emirátů :-)
Já jsem se právě vrátila z Tunisu - a fascinuje mě koupací oděv muslimek - možná z plavkoviny, ale přiléhavé odění od zápěstí po kotníky, přes to ještě vzdušné šaty a na hlavě šátek, aby nebyly vidět vlasy (často je šátek pečlivě připnutý k roláku, kterým u krku končí plavky). No, nejdřív v tom šly na snídani, pak v tom dvě hodiny ležely u bazénu a nakonec se šly vykoupat... Nezávidím jim to...
Martina

Channah řekl(a)...

Zu: k Vašim službám :) Teď mě napadá, že jsi mě možná podvědomě inspirovala k přidání cestopisného intermezza právě ty a tvé jižní cesty, takže pokud bude zájem, můžu přidat další východopisné poznámky.

Martina: ááá, burkini!!! Mě vůbec fascinuje schopnost muslimek natahovat omezení v odívání až k hranicím nemožného. Občas vytvoří kreace, ve kterých jsou sice zahalené od hlavy až k patě, ale nad kterými musí muži slintat snad i se zavřenýma očima (to tedy nemluvím o burkinách).

Anonymní řekl(a)...

Hani, miluji tu tvou "pouštní" fotografii...úplně tam toužím být....Malaika

Pepan řekl(a)...

Tento kraj mě nepřestává fascinovat.