16. 6. 2011

Poklady babiččiny truhly

Dovedete si představit, co cítil Indiana Jones při objevení Ztracené Archy? Kolumbus při spatření břehu (ha ha) Indie? Channah při přehrabování skříně po babičce? Pokud máte v srdci alespoň trochu nostalgické náklonnosti k době, kdy ženy nosily krajkové kapesníčky a otíraly si nosíky do rukaviček (nebo to bylo naopak?), najdu ve vás dnes chápavé čtenáře.


A rovnou vytasím svůj nejskvostnější úlovek: metry a metry překrásné bavlněné krajky... Na focení jsem ji podložila červenou látkou, aby vzor vynikl, jinak je čistě bílá. Bylo by jí dost na ušití dlouhých šatů (Je dostačujícím důvodem pro svatbu vlastnictví starožitné krajky?), svádí mě ale představa barevnou látkou podšitých šatů, střihem něco na způsob těchto: 

 

Nebo máte jiný nápad? Sem s ním, víc hlav víc ví a lepší dvakrát měřit a jednou stříhat. 

Přehlídka trofejí pokračuje rukavičkami z kůže jemné jako satén, hadím hnízdem pásků všech možných barev a tvarů, červeným kloboukem se širokou krempou a botkami.

  


Jedna nostalgická vzpomínka na závěr: v těchto hedvábných puntíkovaných šatech po mamince jsem s alobalovou korunkou na hlavě coby šestiletý capart předstírala na maškarním plese princeznu. V období puberty jsem se nad jejich nabíranými rukávky štítivě ošklíbala, se vstupem do dospělosti jsem na ně blaženě zapomněla, nyní je s velkou slávou objevila a hodlám hrdě nosit!  





3 komentáře:

Mrkev řekl(a)...

Tolik krásných věcí!
Taky bych si přála takovou babičku.

BlanketNoir řekl(a)...

Ty modré krajkové! Jako Grace Kelly. Ách.

Anonymní řekl(a)...

To putínkované hedvábí znááám !!! Moje maminka z něj měla/má šaty, i když už jsou někde v pytli historie schované. Svého času je měla ušity svou maminkou na vánoční svátky v rodině mého budoucího tatínka. :-)