8. 2. 2015

Japonské dny

Tento víkend probíhaly v Budějicích Japonské dny pořádané jazykovou školou Akai Kiku. Sled přednášek i praktických seminářů mě obohatil o následující zjištění:

1) Umím si vyrobit Kanzashi kytičku - díky skvělé lektorce Lence Tůmové vím, že to dokážu, proto to netřeba dokazovat dalšími pokusy. A má kytička je krásná, když se na ni díváte ze správného úhlu a vzdálenosti.

2) Umím složit origami jeřába. Když v Japonsku někdo vážně onemocní, přátelé složí 1000 papírových jeřábů a daná osoba se uzdraví. Důrazně svým přátelům doporučuji, ať nechoří. Než bych složila 1000 jeřábů, mohla bych začít skládat papírové věnečky.

3) Vím, že jukata není kimono, ale odlehčená letní varianta. A také již vím, že když mě vyfotíte v jukatě z podhledu, budu vypadat spíš jako oteklý Buddha ;)


4) Z přednášky o postavení žen v Japonsku jsem si odnesla to, že dříve Japonky stejně jako muži vládly, rozváděly se a pokud byly nevěrné, nedělala se z toho kdovíjaká věda - ale pak přišel buddhismus a konfucianismus a měly utrum... A také díky tomu, že se za dávných dob naučily zjednodušené písmo (protože to složité bylo určené jen pro muže), převálcovaly muže v psaní knih. 

5) Na přednášce o japonských zahradách jsem se dozvěděla, že Japonci sbírají kameny, které jim připomínají japonskou krajinu (obvykle hory, hory s jezerem, hory s vodopádem - vzácněji i kameny ve tvaru postav, zvířat, chatrčí atd.), vyřezávají pro ně speciální podstavce a ty obzvláště ceněné kameny dědí z generace na generaci. Celý ten kamenový koníček se zove "suiseki" a vypadá nějak takto:


A pozor, v Čechách máme naleziště vhodných suiseki kamenů, neb nejsou oproti Japonsku vysbíraná. Vzpomeňte si na to, až půjdete na procházku, a rozhlížejte se kolem sebe, zda neuvidíte v nějakém kamenu horu Fuji!

6) Díky Ivě Czyžové nepropadnu panice, když si na trhu koupím meloun a nebudu mít po ruce síťovku! Sundám z krku šátek, vykouzlím furoshiki "melounový úvaz" a tradá... Krom melounu si poradím i s dvojicí knih (zabalím jako apartní taštičku s uchem), jednou či dvěma láhvemi a libovolnou krabičkou. Poznámka pod čarou: pokud vám věnuji láhev vkusně zavinutou do šátku jako do kimona, dle japonské tradice mi máte šátek posléze vrátit! Láhev můžete samosebou vypít ;)


(furoshiki v mém podání: dvě láhve, dvě knížky a "melounový úvaz" na míčku)


6 komentářů:

Peprmintka řekl(a)...

To je krásné. Především úvaz na dvě knížky bych užila velmi často, pobočky knihovny jsou podezřele na každém rohu.
Právě čtu knihu Paměti gejši od Kiharu Nakamura. Je to velmi zajímavé a dozvěděla jsem se spoustu pro mě nových věcí. Pokud jsi nečetla doporučuji, je to trochu biografie a trochu popis doby, sepsala tu knihu, aby vysvětlila, kdo vlastně gejši jsou.

Martina, Elegant 40 řekl(a)...

Prima clanek! V Japonsku jsem byla dvakrat a pokazde skvely zazitek. Videla jsem i Fuji (psano bez "d"). Je to nadhera! Ty uvazy se mi moc libily na kabelkach.

Channah řekl(a)...

Peprmintka: ten mě taky nadchl nejvíc, je opravdu praktický!

Martina: safra, opraveno, děkuji! :) Do Japonska bych se ráda někdy podívala, tohle byla jen taková malá ochutnávka :)

Anonymní řekl(a)...

Dny japonské kultury, to musí být velmi zajímavé. Jinak pěkný článek, obzvlášť mě pobavil Váš komentář ohledně papírových draků :)
Adéla

Konvička Čajová řekl(a)...

Příjemný článek. Mimochodem - Fuji v asi anglické transkripci a Fudži v české, když jsme Češi a máme vlastní oficiální transkripci, asi bychom ji mohli používat, ne? Ale je pravda, že krásné úvazy furoshiki máte v anglické, takže ideálně všechno v jednom druhu transkripce, tudíž je ta anglická asi lepší:)

Anonymní řekl(a)...

Neznáte prosím nějaký obchod, kde by se daly pořídit šaty ve stylu 50. let za snesitelnou cenu? :)